Analýza vyváženosti vysílání České televize je plná diletantských chyb

By , in Média on . Tagged width:

Na konci minulého roku vzbudila odezvu analýza vyváženosti vysílání České televize před krajskými volbami 2016. Autorem materiálu, který si ve výběrovém řízení objednala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, je Centrum mediálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Závěry studie tvrdí, že Česká televize a částečně i Český rozhlas částečně protežovaly některé politické strany, především TOP09. Toho záhy využili obvyklí kritici České televize, jednak Parlamentní listy, ale třeba také zástupce ANO, poslanec Martin Kolovratník, kteří výstup začali používat jako klacek na neoblíbené médium. Materiál ovšem vzbudil řadu kritických připomínek, především ve vyjádřeních na sociálních sítích ze strany mediálních insiderů, ale i výzkumníků. Vytýkají mu zásadní chyby hlavně metodického rázu. Z důvodů metodických pochyb ho nezveřejnila ani sama Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

 

Zatím nejrozsáhlejší soupis nedostatků sepsal v kritice na svém facebookovém účtu (bez nároku na úplnost) Josef Bouška, člověk s dlouholetou znalostí mediálního prostředí. S jeho souhlasem text po drobných editačních úpravách zveřejňujeme i na našem serveru Noviny.cz a doplňujeme o další související výstupy.

Jedna věc je, že autor analýzy Jan Křeček spadá do kategorie kozel zahradníkem (někdejší či možná ještě současný anarchista, extrémní levičák otevřeně nesnášející konzervativní pravici a antikomunismus), tudíž neměl nikdy dělat žádnou analýzu politické vyváženosti čehokoliv. Ale když Křečkovi obhájci velebili jeho odbornost a vědeckou úroveň, rozhodl jsem se ten elaborát prostudovat. Na sekci o ČRo jsem už neměl sílu, rozhlasu posílám omluvu.

Následující body obsahují výčet chyb, které jsem během čtení objevil. V žádném případě neříkejme následujícím řádkům analýza, mít čas a prostředky pustit se do toho hloubkově, našlo by se toho asi o dost víc. Analýza ovšem není ani to, co vypadlo z Křečka a jeho spolupracovníků, jen si to na ni hraje.

a) V materiálu chybí regionální vysílání, což je na potvoru zrovna u krajských voleb zásadní lapsus, který znehodnocuje celé výsledky.

b) Pokud je polovinou faktoru relevance výsledek v parlamentních volbách, pak je dobré vědět, že parlament netvoří jen Sněmovna, ale taky Senát, kde mají komunisti přesně jednoho zástupce z 81, tj. jednoprocentní zastoupení; na to mediální vědec zřejmě zapomněl.

c) Není možné nalít dohromady všechny publicistické a zpravodajské pořady a z nich dělat závěry, je to zcela irelevantní; naprosto ignorována je sledovanost jednotlivých pořadů, což je přitom klíčová hodnota pro dopad sdělení.

d) Ale nejde jen o sledovanost. Neexistuje přepočet, kterým lze stanovit váhu sólo výstupu v pořadu Václava Moravce na 15 minut oproti dvěma krátkým vstupům do Událostí. Nemůžete jen tak sčítat ani počty vystoupení, ani stopáž, jak dlouho kdo mluvil – protože jde o to, za jakých okolností, k čemu a k jakému publiku mluvil – ani jen sledovanosti, můžete si nanejvýš z prstu vycumlat nějaký koeficient, který bude více či méně k ničemu. Pokud ve zprávách ministr půl minuty promluví o návrhu zákona, ale po něm vystoupí např. představitelé profesních organizací a návrh pochválí, je to kvalitativně úplně něco jiného, než když se ministr dvě minuty hájí proti útokům oponentů. Kvantitativní analýza ovšem započítá v prvním případě krátký a v druhém dlouhý čas pro ministra. Tímhle způsobem nejde měřit objektivitu vysílání ani náhodou.

e) Udiveně je vytýkána častá účast Martina Plíška (TOP 09) ve vysílání – jasně, protože předkládal zákon o střetu zájmů, ostře sledovaný kvůli Andreji Babišovi. Otázka „zda tedy ČT věnuje obdobnou pozornost i jiným předkladatelům a jiným zákonům a novelám“ je proto uhozená – samozřejmě se věnuje mnohem víc těm, které jsou zásadní a zajímají hodně lidí.

f) Analýza rozpitvává po jednotlivých větách role řečníků za TOP09 a všímá si, kdy vystupovali jako „političtí komentátoři“ zákonů atd. Do stejné role jsou ovšem prakticky denně stavěni i politici ostatních stran, což analýzu nezajímá.

g) Analýza neřeší, kdo byl do pořadů zván, jen to, kdo do nich přišel, což ovšem není problém ČT. Odmítání účasti ze strany politiků se děje pořád – nestíhají, nechtějí, onemocní… K některým tématům lze vyslat náhradníka, ale u řady témat to nejde, buď jiného experta strana nemá, nebo není oprávněný vystupovat za stranu v médiích. Bez zohlednění tohoto faktu je analýza neobjektivní a nepřesná.

h) Chtělo by to také více používat selský rozum. Explicitně vyčítáno je např. zastoupení pouze opozičních stran v debatě o zákazu chovu kožešinových zvířat – to je nesmyslné, ne každá tematická debata se vede v rozložení opozice vs. vláda.

i) A vůbec je pitomý celkový akcent analýzy na neustálé zastoupení koalice vs. opozice v publicistických pořadech, protože např. u menšinové jednobarevné vlády by takový přístup vedl k absurdní situaci, kdy v každém pořadu usedne zástupce vládní strany a osm opozičních stran bude rotovat.

j) Marginální Zelení mluvili v diskusích více než vládní KDU a stejně jako Topka; ovšem na rozdíl od situací ve zpravodajství a publicistice, kde byly častější promluvy Topky tvrdě kritizovány a pitvány, je nadreprezentace Zelených označována pozitivně za „důstojný prostor“.

k) Kritizovat nadreprezentovanost ANO coby objektu vysílání je nesmyslné z víc důvodů, než se mi chce vypisovat. A neplatí to jen pro tuhle konkrétní věc. Křečkova analýza si představuje novinařinu jako fyzikální děj probíhající ve vakuu mimo konkrétní čas a prostor, matematicky řízený podle síly politických stran. V reálném světě se pochopitelně píše a točí o tom, co je důležité a zajímavé. Je-li jedním z hlavních společenských témat vzestup Andreje Babiše a souběžné snahy omezit jeho vliv zákonem o střetu zájmů, jehož nositelem byla TOP 09, bude mít v takovou dobu větší mediální prostor TOP09 a zprávy se budou víc zaobírat Babišem a jeho hnutím. Cokoli jiného by byla rezignace na základní novinářské principy. V tomto bodě je vůbec nejslabší místo analýzy, která tento faktor neumí – či možná nechce – zpracovat.

Sečteno a podtrženo: Křečkova analýza má řadu slabých míst, ale několik z nich představuje tak závažné chyby, že znehodnocují veškeré výsledky. Metodika je pochybná, kvantitativní analýza vychází z nesmyslných dat a kvalitativní nese výrazné rysy zaujatosti. Na některých bodech je patrné, že autor netuší, jak funguje provoz zpravodajského kanálu, případně to tušit nechce. Vyvozovat z tohohle dílka závěr ve znění „docházelo k porušování zákona a jsou na místě sankce“, jak činí pan Křeček, je v nejlepším případě drzost.

Českou televizi sám leckdy kritizuju a necítím potřebu ji za každou cenu hájit. Pokud má však její práce být napadána takhle diletantským a/nebo zmanipulovaným dokumentem, je nutné se ozvat. Tolik tedy k odborné stránce, po které někteří Křečkovi obhájci tolik volali.

 

Související texty:

V jedné facebookové diskusi také jeden ze špičkových metodiků, sociolog Daniel Prokop, vyjádřil své pochyby nad metodikou analýzy. Otazník má nad správností zvolených vah významu jednotlivých politických stran: „Prostě ta definice síly stran je velmi složitá. Trochu pochybuju, že lze vůbec „objektivně“ udělat. A autoři to nediskutují a využili jako samozřejmou jednu z těch, která je pro TOP09 spíše špatná a pro KSČM spíše dobrá.“, podobně jako Bouška pak kritizuje, že autoři vůbec nepracují s  rozdílnosti významu jednotlivých témat a na ně navázaných aktérů a zmiňuje i další specializované metodické problémy.

Ve stejné diskusi čistě praktické námitky k metodice doplnil i Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize, podle nějž je metodika založená na kvantitativním poměřování sekundového zastoupení jednotlivých stran „pitomina“: „Pokud děláte reportáž na politické téma, dáváte prostor vsem dotčeným stranám, abyste dostál požadavku vyváženosti. Držet výpovědi jejich aktérů v určité stopáži podle daného matematického modelu, nikoli z hlediska věcnosti – čili obsahu – té výpovědi, bude dávat, jak jsem napsal, zcela dadaistické výsledky.“

A2larm.cz: Neřešíš šumy, Okamura tě vypne

Rozhovor s autorem analýzy Janem Křečkem. Jak uvádí A2larm.cz: „Podle Křečka zejména ČT dlouhodobě ignorovala kritiku, rutinně opomíjela relevantní společenské aktéry, negativně rámovala sociální témata a mediální rady nevyužívaly a nevyužívají své zákonné pravomoci orgánů veřejné kontroly.“

Poznámka redakce: O Křečkově schopnosti analyzovat mediální výstupy svědčí níže uvedená pasáž v rozhovoru. Komentuje v ní jistý pamflet, kterému se říkalo 500 stránková analýza vysílání České televize na téma ukrajinská krize. Materiál z jara 2016 televizi vytýkal, že o krizi nereferovala dostatečně z ruského pohledu, jak uvádí například HlídacíPes.org. Materiál vznikl kolem tradičních proruských aktivistů, jak dokumentuje Forum24.cz, popřípadě Echo24.cz, a není třeba dlouhých rešerší, aby jeho výtky vůči televizi byly shledány jako zcela irelevantní.

Přesto jako analytik Křeček nechápe, proč byla věnována pozornost autorství materiálu, což je jeden z klíčových znaků pro posouzení relevantností, důvěryhodnosti a motivace zdroje, a i s více než ročním odstupem dokáže tvrdit, že šlo o „občanskou mediální kritiku“. Pokud tento člověk chce vést debatu o obsahu materiálu, který vyčítá České televizi, že ve svém vysílání nepoužívá jako zdroj propagandistický kanál ruské vlády Russia Today, odborně tím diskvalifikuje jakoukoliv svou další práci. V mezičase byly navíc například potvrzeny výsledky mezinárodního vyšetřování o tom, jak bylo sestřeleno malajsijské letadlo MH-17 nad Ukrajinou, které jen potvrzují, že Česká televize o této události informovala korektně a že naopak zmíněný pamflet jen rekapituluje klíčové prvky ruské propagandy, které byly následně mnohokrát různými důkazy vyvráceny.

Jan Křeček v rozhovoru pro A2larm.cz tvrdí o materiálu toto:

Napadají mě dva smutné příklady externích analýz z poslední doby. První se zabývala vysíláním České televize o ukrajinské krizi, měla prý až pět set stran, přes rok ji sepisoval nějaký student práv a odmítla ji bez větší reflexe nejdřív Rada České televize, následně i RRTV. Co mi ale na tom přijde nejsmutnější – téměř žádná debata se nevedla o obsahu té analýzy, zato se vyplýtvala spousta energie a slov na pátrání, kdo měl být jejím skutečným autorem a co tím vlastně sledoval. „Zdá se, že se někdo cíleně snaží vyhledávat sebemenší chyby, které Česká televize udělala, a vystupuje zcela v souladu s doktrínou ruské propagandy,“ reagoval v té době vedoucího zahraniční redakce České televize. Radní Šarapatka to nazval „proruským elaborátem jako vystřiženým z dílny KGB“. Zvlášť urputné jsou dodnes weby typu Hlídací pes nebo Forum24, které označují občanskou mediální kritiku za arogantně formulovanou, nebo dokonce stalinistickou, a přitom se v tu samou chvíli pokoušejí o vlastní obsahové analýzy jiných médií a následně je mistrují ve správném mediálním pokrývání tématu Babiš.

Není ale pochopitelné, že se radám nechce rozhodovat o analýzách, u kterých není jasný autor a jeho záměr?

Nevím. Asi bych čekal aspoň stejnou míru pozornosti obsahu té zprávy jako jejímu poslovi.

 

Aktualizace 11. 1. 2018:

Česká televize připravila svou vlastní reakci na dotčenou analýzu (ke stažení jako PDF). Závěrečné shrnutí ilustruje postoj České televize naprosto nekompromisně:

Celkově lze tedy předmětnou analýzu zhodnotit jako velmi nekvalitní ve svém metodickém ianalytickém zpracování. V rámci prezentace závěrů analýzy pak autoři publikovali celou řadu zkontextu vytržených, tendenčních, nedostatečně obhájených a někdy až lživých tvrzení. Autoři analýzy by z výše uvedených důvodů měli mít zájem na přehodnocení způsobu vypracování aprezentace předmětné analýzy. Pro zachování vlastního dobrého vědeckého jména by měli posoudit, zda není na místě omluva České televizi a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Analýzu v současné podobě by pak bylo vhodnější vzít zpět a veřejně přiznat její nedostatky, kterých je až podivuhodně mnoho.

Přičemž Česká televize materiálu vytýká těchto deset hlavních nedostatků (část z nich zřejmě není zaviděna zpracováním samotným, ale zadáním ze strany RRTV):

  1. K posouzení vyváženosti byl použit tzv. faktor relevance, jehož podoba nebyla dostatečně obhájena, akterý zahrnuje volební modely tří agentur. Je zcela nemyslitelné, aby byla relevance politických subjektů posuzována dle neustále měnících se průzkumů agentur veřejného mínění. Jedna z agentur (STEM) zahrnutých do výpočtu faktoru relevance dokonce není ani členem
  2. Vyváženost vysílacího prostoru poskytnutého politickým stranám je měřena celkovým časem promluv, jehož přesnou délku (zvlášť u živě vysílaných rozhovorů) ale mohou tvůrci vysílání jen obtížně ovlivnit. Při sledování více logického celkového počtu výstupů zástupců politických stran jsou přitom výsledky analýzy zcela odlišné.
  3. Výpočty vyváženosti prostoru politických stran obsahují elementární matematické chyby. Například prostor pro politické strany v kategorii “ostatní” nemůže být logicky umenšen o 250 %.
  4. Autoři analýzy ve svých závěrech opomíjejí některé dílčí výsledky své vlastní kvantitativní analýzy. Příkladem je valenční analýza, která ukazuje, že žádná ze stran nebyla ve vysílání zvýhodněna ve smyslu nadmíry pozitivních zmínek. To ale v prezentaci závěrů analýzy zcela chybí.
  5. Není hodnocena vyváženost vysílání ČT jako celku, jak požaduje zákon o České televizi a Kodex ČT. Analýza se zaměřuje hlavně na zpravodajství ČT (a to jen na pořad Události), které dle analýzy údajně vykazuje největší nevyváženost. Samotné zpravodajství ČT přitom pokrývá jen 14 % obsahu zkoumaného vysílání.
  6. Kvalitativní analýza je založena na neprůkazné a zavádějící kvantitativní analýze. V kvalitativní analýze tak dochází ke kumulaci chyb z obou výzkumných přístupů.
  7. Kvalitativní analýza tendenčně až lživě vybírá a hodnotí výstupy politiků bez uvedení potřebného kontextu výstupů ostatních politiků či předchozího nebo následujícího vysílání.
  8. Dle zadání je analýza ohraničena jedním měsícem před volbami (9. 9. – 7. 10. 2016), i když předvolební vysílání začalo již o osm dní dříve (1. 9. 2016). Analýza tento fakt nikterak nereflektuje, ani nezmiňuje, přestože při analýze vysílání od započetí předvolebního vysílání měření ukazují zcela odlišné výsledky.
  9. V zadání – a tedy i následné analýze – chyběly některé profilové a pro předvolební období klíčové pořady ČT (Události v regionech, kontinuální vysílání Studia ČT24, dílčí zpravodajské relace apod.).
  10. Autoři ve své analýze úplně opomenuli faktor odmítání účasti ve vysílání ze strany některých stran apolitiků, který přitom při zpětné kontrole také svědčí o vyváženosti přístupu k politickým stranám.

 

Rozhovor s Janem Křečkem připravila 10. ledna 2017 DVTV a zazněly v něm i výtky obsažené v tomto textu výše. Dlužno říci, že Jan Křeček v něm na velkou část námitek nedovedl poskytnout relevantní odpověď.

Doplnění 27. března 2018:

Sociologové nesouhlasí s Křečkovou kritikou ČT

Šestice českých sociologů z tuzemských i zahraničních firem a univerzit se vymezila vůči závěrům analýzy vysílání České televize a Českého rozhlasu před krajskými a senátními volbami 2016, kterou pro radu pro vysílání vypracoval tým výzkumníků Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, respektive jejího Centra pro mediální studia (CEMES).  Ti ji považují za metodologicky neobhajitelnou a její závěry za neprůkazné. „Analýza obsahuje množství nedostatků natolik závažných, že její závěry nelze brát jako relevantní podklad pro posouzení vyváženosti vysílání České televize a Českého rozhlasu. V žádném případě nelze na základě této analýzy jednoznačně tvrdit, že ‚docházelo k porušování § 31 odst. 3 zák. 231/2001 Sb.‘ či doporučovat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání realizaci sankčních opatření vůči České televize, respektive Českému rozhlasu.“