Anne Applebaum: Finále francouzských voleb jako souboj budoucnosti s minulostí

By Simindr, in Zahraničí on . Tagged width:

Americká historička (a také manželka bývalého polského ministra zahraničí Radosława Sikorského), která pravidelně komentuje aktuální celosvětové dění, vydala ve Washington Post bezprostřední komentář k výsledkům prvního kola francouzských prezidentských voleb.

Souboj finalistů Emmanuel Macron vs. Marine Le Penová charakterizuje jako souboj o identitu Francie, v níž dojde k rozhodování mezi budoucností a minulostí, mezi otevřeností a uzavřeností, mezi integrací a izolací. Poukazuje na to, že revoluční Francouzi jako první velká země v západní Evropě zavrhli tradiční pravolevé schéma politické scény a přiklonili se ke kandidátům nových směrů.

Podporu Le Penové definuje zklamáním ze současnosti a nostalgií po staré dobré Francii, připomíná silně nacionalistické kořeny strany s vazbou na ruského prezidenta Putina a jeho finanční prostředky, stejně jako pozitivní odezvu za oceánem u amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Voliči Macrona jsou naproti tomu mnohem optimističtější v pohledu do budoucnosti, na straně Evropské unie, slyšící na slova „Vy jste novou tváří francouzské naděje!“, která vůči nim jejich favorit pronesl po oznámení předběžných výsledků prvního kola. Zajímavý předobraz pro Macrona vidí v Applebaumová v Tony Blairovi, který svého času taky sázel na středovou cestu, tehdy se tomu říkalo slovy sociologa Giddense „třetí cesta“.

Applebaumová připomíná, že i po případné porážce Národní strana Le Penové z francouzské politiky nezmizí a Macron bude mít před sebou těžký úkol.

The task now, for Macron and those who will now imitate him, is to find solutions for the many people who reject his “open” politics and his centrist vision. Security for the fearful; safety for those who feel threatened, whether by immigration or unemployment; dynamism for static economies. On Sunday night, Le Pen called on French “patriots” to support her in the second round. In response, Macron must now define new forms of patriotism, and new forms of solidarity, for those in France who want to remain French but embrace the world.

Reuters naznačuje, že v případě vítězství Macrona se může „populistická tsunami“, která hrozila přelít se z britských břehů na pevninu, na francouzském pobřeží rozplynout.

Ostatně za vše mluví twitterová reakce Nigela Farage, známého britského bojovníka za Brexit na Macronova slova po zveřejnění výsledků prvního kola: „Macron má při projevu za sebou evropskou vlajku. To mluví za vše.“

Interpretace Applebaumové zajímavě koresponduje s interpretací vítězství Donalda Trumpa a Brexitu jako posledního záchvěvu starých časů, kterou v lednu přinesl šéf jedné americké mediální firmy Peter Leyden. Trumpa a Brexit vnímá jako reakci na rychlé změny společnosti, jako zatáhnutí za záchrannou brzdu v touze návratu do minulosti, která je ovšem už dávno pryč.

Trump is a symptom of something much bigger and more fundamental going on in the world. So are the people behind Brexit in Great Britain. They are not driving the change, they are reacting to the change. They are not showing the way forward, they are making desperate attempts to cling to the past, a past that is gone forever.

The world is in the relatively early stages of an almost inevitable transition to what can be best understood as a new 21st-century civilization. Relatively early — meaning roughly one-third of the way through. And almost inevitable — meaning it can be derailed if we make some catastrophic political choices.

There are three fundamentally different characteristics of this civilization: One, it will be run totally on digital technologies, smarter and smarter, more and more interconnected computers. Two, it will be totally global and operate on a planetary scale. And three, it will have to be sustainable, in its energy usage and its impact on the planet.

Leyden přináší skutečně jeden z nejzajímavějších, a nutno říci nejoptimističtějších, pohledů na to, co se v současné západní politice děje, když tvrdí, že Trump zdiskredituje pravicovou konzervativní politiku založenou na resentimentu na jednu až dvě generace.

I think Trump ultimately is going to do America and the world a service by becoming the vehicle that will finally take down right-wing conservative politics for a generation or two.

A je třeba říci, že ani s Brexitem a Trumpem v zádech, ani po vlně nejhorších teroristických útoků, které Francie v moderní době zažila, nedokázala Marine Le Penová nijak velkolepě zazářit. Její otec v roce 2002 při svém největším úspěchu dosáhl v prvním kole prezidentských voleb na 17 %, ona sama jeho výsledek navzdory dramatické situaci, která ve Francii panuje (stále platí výjimečný stav), překonala jen o nějakých 5 procentních bodů.

První kolo francouzských voleb podle oficiálních výsledků vyhrál Emmanuel Macron (založil a vede hnutí En marche!/Vpřed!) s nevelkým náskokem (po sečtení 97 % hlasů je poměr 24 % ku 21,5 %) před Marine Le Penovou (která stojí v čele Národní strany). Podporu Macronovi pro druhé kolo už vyslovili poražení Benoît HAMON za socialisty a François FILLON za republikány. Předvolební průzkumy (které se v prvním kole ukázaly jako velice přesné) mu předvídají vítězství v druhém kole zhruba v poměru 60:40.

Přímý přenos z průběhu prvního kola a jeho ohlasů komentoval The Guardian a zdařilé bylo i živé vysílání ČT24.