Co sleduje Saúdská Arábie v Kataru

By Simindr, in Zahraničí on .

Před pár dny oběhly svět dramatické titulky o tom, že země Arabského poloostrova Saúdská Arábie, Egypt, Bahrajn a Spojené Arabské Emiráty izolovaly Katar, ležící na výběžku polostrova v Perském zálivu. Následně se přidaly Jemen a část Libye. Oficiálním důvodem je katarská podpora teroristickým skupinám a pokusy Kataru destabilizovat region. Ale pravda nebude tak černobílá. Situaci v češtině shrnul Respekt, který uvádí i výčet opatření, kterým Katar čelí.

Nyní ale bohatý emirát čelí vážně znějícímu výčtu opatření. Občané zmíněných čtyř zemí nesmějí cestovat do Kataru, naopak Katařané mají dva týdny na návrat do vlasti. Uzavřena bude pozemní hranice se Saúdskou Arábií, která je jedinou pozemní tepnou z plynového emirátu – ohroženy jsou tak podle Financial Times například dodávky potravin. Velké problémy budou mít i Qatar Airways, jež nebudou smět léta přes území oněch čtyř států. Právní cestou chtějí arabské státy dosáhnout i toho, aby soukromé firmy z jiných zemí nesměly pro lety do Kataru využívat jejich vzdušný prostor.

The Financial Times v komentáři přibližuje, že jde o projev soupeření jednotlivých ropných velmocí o pozici v rámci regionu, kde hrají roli vztahy s Iránem, Tureckem i Izraelem, a o to, kdo bude hrát zásadní roli jako regionální velmoc. Saúdové se cítí posíleni aktuálně vyjádřenou podporou amerického prezidenta Donalda Trumpa, který Saúdskou Arábii nedávno navštívil v rámci své první mezinárodní cesty jako vůbec první zemi (seznam zahraničních cest amerického prezidenta na Wikipedii).

Qatar, I am told, is the only remaining country willing to support al Qaeda-linked groups in Syria, which once received funds from across the region. (…) Since Saudi Arabia’s King Salman took over in 2015, giving his favourite son Mohammed bin Salman oversized powers, the kingdom has been forcefully reasserting itself as a dominant regional power, and seeking to isolate its arch-enemy Iran. Saudi Arabia’s attitude towards Qatar has grown increasingly intolerant, while Donald Trump’s unconditional backing for the kingdom — his first destination on his first official trip abroad — has further bolstered Saudi confidence.

Že v tomto případě nejde o souboj dobra a zla není třeba zdůrazňovat. Saúdská Arábie patří za zemi s nejpřísnějším islámským právem a je také obviňována z financování extrémních muslimských skupin, včetně radikálních mešit a immámů na evropské půdě. A například před kvalifikačním zápasem na mistrovství světa s Austrálií, saúdští fotbalisti odmítli držet minutu ticha za oběti londýnského útoku.

Stejně tak vyjádření jejich velvyslance v Rusku nepůsobí nejpřesvědčivěji a nesvědčí o zcela věrohodně předkládaných pohnutkách.

 

Nesmírně zajímavý a zasvěcený komentář svého šéfredaktora Davida Hearsta přinesl server The Middle East Eye, který saúdsko-arabský krok považuje za nedomyšlený a označuje ho za větší sousto, než je monarchie schopna skousnout. Pozičně rozděluje síly na tři skupiny.

The first is led by Iran – its state actors including Iraq and Syria, and non-state ones the Shia militias in Iraq, Hezbollah and the Houthis.

The second is the ancien regimes of absolute Gulf monarchs: Saudi Arabia, United Arab Emirates and Bahrain, while also including Jordan and Egypt.

The third block is led by Turkey, Qatar, the Muslim Brotherhood and the forces instrumental in the Arab Spring.

Hearst tvrdí, že Arábie zvolila špatnou taktiku a že proti sobě paradoxně postavila svého významného spojence v Sýrii, tedy Turecko, kde společně postupují proti silám zaštítěných Íránem. Turecko už začalo posilovat svou vojenskou přítomnost (která je tradiční) na území Kataru. Čerstvá zpráva z Kataru posilování tureckých sil dává do souvislosti právě s potřebou chránit regionální rovnováhu.

 

Hearst dále tvrdí, že jakkoliv Donald Trump projevoval vůči Saúdům velkorysost a vstřícnost, podepsal mimo jiné dohodu o dodávce zbraní do země za 100 miliard dolarů (viz report Českých novin), zástupci americké armády jsou mnohem opatrnější a snaží se udržet situaci pod kontrolou bez toho, že by se přiklonili na jednu ze zastoupených stran s cílem nedopustit izolaci Kataru podle plánu Saúdské Arábie. Saúdové se podle Hearsta přepočítali v několika věcech – zaprvé v podpoře ze strany USA, za druhé v tom, že Katar je příliš nevýznamný, aby získal dostatečnou pomoc zvnějšku, za třetí v tom, že ukázaly, oč jim skutečně jde – a to není boj proti terorismu, ale o potlačení katarských médií.

Their real demands, which were conveyed to the Emir of Kuwait – who is acting as an intermediary – are the closure of Al Jazeera, de-funding of Al Arabi al Jadid,  Al Quds al Arabi, and the Arabic edition of Huffington Post, along with the expulsion of Palestinian public intellectual Azmi Bishara.

This is the media that reveals – in Arabic – the stories that these Arab dictators most want their citizens not to read. Not content with muzzling their own media, they want to shut down all media that reveals the inconvenient truth about their despotic, venal, corrupt regimes, wherever it is in the world.

A to hlavní a poslední, v čem se Saúdové přepočítali, zní lakonicky takto:

The final miscalculation? Qatar is not Gaza. It’s got friends with powerful armies – a country with a population smaller than Houston has got a sovereign wealth fund worth $335bn. It is the largest producer of natural gas in the Middle East. It has a relationship with Exxon. The Saudis and Emiratis are not the only players in the lobby game. And even Gaza has survived its siege.