Monday, September 25, 2017

Donald Trump se chová jako nezvladatelné dítě

By Simindr, in Zahraničí on .

„Mluvte vážně hodně stručně! Pořád dokola mu říkejte, jak to skvěle zvládá! Uvědomte si, že některým věcem prostě nerozumí. Udržujte ho v dobré náladě zmrzlinou. Mluvte uklidňujícím hlasem.“ Tohle nejsou rady z mateřské školy pro hyperaktivní egocentricky vychované děti, ale některé ze zkušených tipů pro všechny, co chtějí či musí jednat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Přinesl je Mashable, a přestože jde o nadsázku, motiv nezvladatelného dítě se v souvislosti s Trumpovým chováním objevuje stále častěji. A navíc, jeho chování popisované z nejbližšího okolí, ale viditelné i v přímých přenosech dokazuje, že bohužel nadsázka to není nijak velká.

Před týdnem znectil ceremoniál na při Memorial Day na Arllingtonském hřbitově dětinským a nedůstojným zpěvem americké hymny.

Jako neotesanec se projevil při nedávném setkání NATO, kdy s dechberoucí hrubostí odstrčil černohorského premiéra, aby se dostal před něj do záběrů kamer.

Ostatně už před návštěvou některá média upozorňovala na to, že světoví státníci to na setkání NATO s Trumpem nebudou mít lehké. Jako například NYmag.com v článku How Foreign Nations Are Preparing for a Visit From the First Toddler-President.

Onetime British ambassador to the U.S. Peter Westmacott emphasized that first point: “This is a guy with a limited attention span. He absolutely won’t want to listen to visitors droning on for a half-hour — or longer if they need an interpreter.”

Trump’s occasional distaste for interpreters has already been on display at the White House. When Japanese prime minister Shinzo Abe visited in February, Trump left out his earpiece while Abe delivered remarks. If Trump wasn’t feeling the Japanese interpreter, the feeling was apparently mutual. After Abe’s visit, The Japan Times reported that Japanese interpreters “struggle to make sense of ‘Trumpese’.” Their colleagues in Saudi Arabia, Israel, the Vatican, Belgium, and Sicily will soon know their pain.

Ještě hlubší a zasvěcenější pohled nedávno přinesl The New York Times v souvislosti s Trumpovou návštěvou v Saudské Arábii (která mimochodem skončila podepsáním velkých kontraktů mezi oběma stranami, což někteří kritizují jako podporu extrémního islámu financovanému právě Saudy).

After four months of interactions between Mr. Trump and his counterparts, foreign officials and their Washington consultants say certain rules have emerged: Keep it short — no 30-minute monologue for a 30-second attention span. Do not assume he knows the history of the country or its major points of contention. Compliment him on his Electoral College victory. Contrast him favorably with President Barack Obama. Do not get hung up on whatever was said during the campaign. Stay in regular touch. Do not go in with a shopping list but bring some sort of deal he can call a victory.

“If you were prepping people for Donald Trump, the two or three points would be: one, bear in mind this is still a guy who focuses on wins,” Peter Westmacott, a former British ambassador to the United States, said. “He likes to have wins for America and wins for himself from bilateral meetings.”

“Secondly,” he continued, “he is a deal maker, a pragmatist. Third, this is a guy with a limited attention span. He absolutely won’t want to listen to visitors droning on for a half-hour — or longer if they need an interpreter.”

The New York Times dále v článku rekapituluje, jak probíhala jednání s jednotlivými státníky z celého světa a s jakou taktikou na to jednotliví hráči šli, a je to nesmírně zajímavé čtení. Po výše uvedeném nepřekvapí, když se po celém světě začaly hromadně tvořit karikatury zesměšňující chování nejmocnějšího muže planety.

Jenže nejde jen o mezinárodní scénu. Pozoruhodnou sérii tweetů odhalující povahové rysy a intimní chování amerického prezidenta přinesl americký profesor a přispěvatel The Washington Post Daniel W. Drezner. Rozklikněte si tento první tweet a projděte si jednotlivé důkazní materiály postihující jednotlivé projevy nevyzrálé duše. Článek za článkem dokumentuje, jak je Trump nezvládatelný, že neudrží pozornost a rychle se rozčílí, a jak je jeho okolí nuceno jednat s ním jako s dětmi v mateřské školce, s obrovskou pozorností, péčí a s opatrnou promyšlenou taktikou. Prezident je podle svědectví závislý na televizi a dokáže na ní i křičet, když se mu nelíbí, co v ní slyší – následně pak v reakci na to vehementně uprostřed noci tweetuje. Jeho poradci se ho bojí nechat o samotě s jinými státníky, aby neřekl něco, co nemá. U prezidenta se prý také vyskytují stavy, kdy by všechno nejradši vyhodil do vzduchu. A dokonce si na oficiálních akcích dokáže poručit násobné porce zmrzliny, i když všichni ostatní dostanou jen jednu.

Není proto divu, když vznikají videa, jako toto z dílny Vanity Fair a další nekonečno vtipů a karikatur..

Zábavy a legrace má celý svět dost a dost, nicméně u toho to nekončí. Impulzivní a nepromyšlená rozhodnutí amerického prezidenta, která činí bez znalosti věci a dokonce bez konzultace se svým týmem, působí nepředvídatelné komplikace po celém světě. Minulý týden Trump hodil atomovku na celosvětovou dohodu o klimatu, podobně se podle všeho zcela svévolně na setkání NATO rozhodl vypustit ze svého projevu zmínku o článku 5 smlouvy NATO, který hovoří o závazku pomoci napadené členské zemi, jak přibližuje VanityFair.

According to five sources familiar with the situation who spoke with Politico, McMaster, Mattis, and Secretary of State Rex Tillerson spent the weeks leading up to Trump’s NATO address ensuring that a line explicitly reaffirming the U.S. commitment to NATO would be included. It wasn’t until Trump delivered his marks that the trio realized the line had been scrapped—apparently at the last minute. “They had the right speech and it was cleared through McMaster,” one source who was briefed by National Security Council officials after the NATO meeting told Politico. “As late as that same morning, it was the right one.” Another echoed the sentiment. “They didn’t know it had been removed,” the source, who was similarly briefed, said. “It was only upon delivery.”

Other members of the White House have outlined the U.S. commitment to the NATO alliance, including Mattis and Vice President Mike Pence. But jittery European allies were looking specifically to hear those words spoken by the president, whose embrace of Vladimir Putin has raised concerns that he might not act to curb or contain Russian aggression. His decision not to do so was conspicuous. “The failure to say something has had a very dangerous and damaging effect on the most successful military alliance in history,” Strobe Talbott, who served as Bill Clinton’s deputy secretary of state, told Politico. “All we needed was for the commander-in-chief to say it, and he didn’t say it.”

Důsledky podobně chaotického rozhodování a jednání lze do budoucna jen těžko předvídat. A svět je nucen se na to co nejlépe připravit – a to nejen v množství zmrzliny, které bude během jednání přichystáno.

Do komplikovanějšího kontextu pak zasazuje prezidentovo chování Vox media (jeho zástupkyně bude přednášet v Praze v říjnu na Czech Internet Foru 2017), když tvrdí, že dívat se na prezidenta jako na malé mimino je fatální chyba. Přesněji, jak následně Vox dokazuje, toto dítě vyrostlo v bohatého, respektovaného muže za cenu ohýbání pravidel, aniž by mu to jakkoliv ublížilo, naopak stal se v nich prezidentem. A dělá si, co chce, nikoliv proto, že by se neuměl kontrolovat, ale proto, že se naučil, že se kontrolovat nemusí.

Premise that we should understand Trump’s behavior as resembling that of a little kid is fundamentally wrong.

“It is a child who blurts out classified information in order to impress distinguished visitors,” Douthat writes. “It is a child who asks the head of the F.B.I. why the rules cannot be suspended for his friend and ally.”

The truth is that Trump is no child. He’s 70 years old. And he’s not just any kind of 70-year-old. He’s a white male 70-year-old. A famous one. A rich one. One who’s been rich since the day he was born. He’s a man who’s learned over the course of a long and rich life that he is free to operate without consequence. He’s the beneficiary of vast and enormous privilege, not just the ability to enjoy lavish consumption goods but the privilege of impunity that America grants to the wealthy.

Co říci na závěr? Snad skončit citátem, jak je u některých prezidentů zvykem. Tento je od německého psychiatra Ernsta Kretschmera:

„Šílence v dobách normálních zavíráme do blázinců, v dobách nenormálních nám vládnou.“

Čtěte dále:

Proč Trump odstoupil od dohody o klimatu