Wednesday, June 28, 2017

Esej o krizi postindustriální společnosti

By Simindr, in Společnost on .

Politika se stala trvalou správou řady setrvalých krizí, u kterých si jen stěží umíme představit rozřešení: spíš volíme mezi katastrofou a zvládáním krize, které slibuje aspoň malé zlepšení, ale většinou spíš „zvladatelné zhoršení“.

Ondřej Slačálek ve filosoficko-sociologické eseji zkoumá povahu krize dnešní západní společnosti a tepe ji z ze svých tradičně levicových pozic.

„Dnes jsme o krok dál. Po několika dekádách postprůmyslové společnosti, která drasticky zvýšila společenské nerovnosti a komunikační vzdálenosti (jak popisuje ono klišé o „rozpadání do bublin“) a ještě více akcelerovala schopnost moderny destruovat všechny dosavadní pravdy, se naší „předpravdou“, po níž se s jistou nostalgií ohlížíme, stala průmyslová moderna. Ač se svým současníkům jevila coby poloorganizovaný chaos, ze zpětného hlediska může působit jako situace řádu s jasnou hierarchií, tovární disciplínou, zkušenými autoritativními muži v čele, jako věk jistot, budování a mužné síly nastavené a podpořené stroji. Úspěch aparátčíka Putina i podnikatele Trumpa, kteří představují dva různé ideály této zašlé doby, jen dokládá, že se průmyslová epocha stala v nostalgické retrospektivě obdobím, kdy pravda a autorita tvořily jednotu, kdy „muži byli muži a ženy ženami“, obdobím jasných hranic a ustáleného řádu. A také optimismu, spojeného s vizí neustálé modernizace, a tím otevřené a stále lepší a bohatší budoucnosti.

Je paradoxem, že se jako ztracený ráj stability zpětně jeví doba neustálých převratů ve výrobě, ustavičných otřesů všech společenských poměrů, věčné nejistoty a neklidu, slovy Marxe a Engelse, doba, kdy kapitalismus udělal svým hlavním principem permanentní revoluci.

Postindustriální společnost ve skutečnosti pokračuje v dědictví té průmyslové: vždy znovu škrtat, co jsme znali, válcovat stále novým zbožím a stále novým rozvrhováním světa v rytmu nových a nových reklamních znělek. Zmizel ale progresivní optimismus, který byl pro modernu charakteristický. Už ne: všichni se potkáme v budoucnosti zajištěné růstem a pokrokem, už spíše: vzrůstat a pokračovat budou rozestupy.“

Celý text na Novinkách: Ondřej Slačálek: Mluvme o předpravdě