Monday, September 25, 2017

Hrdinové kapitalistické práce – rozcestník

By Simindr, in Česko Společnost on . Tagged width:

Novinářka Saša Uhlová během prvního pololetí letošního roku vystřídala několik špatně placených zaměstnání. Svou zkušenost zprostředkovává v postupně vydávaných reportážích, v plánu je i kniha s většími podrobnostmi. Stalo se tak v rámci speciálního projektu magazínu A2larm.cz, který na něj získal grant od Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Kromě reportážních výstupů Saši Uhlové je celý projekt propojen s dokumentárním filmem Hranice práce Apoleny Rychlíkové, která ho připravuje jako součást jiného projektu České televize Český žurnál.

Málokterá reportážní práce z české provenience si vyžádala takové osobní nasazení. Uhlová si změnila jméno a upravila fyzickou podobu, aby minimalizovala riziko prozrazení. Zcela přeorganizovala svůj rodinný život a obětovala de facto půl roku života zjišťování podmínek, ve kterých lidé pracují na nekvalifikovaných pozicích – od prádelny, přes drůbežárnu, kasu v supermarketu, výrobu žiletek až po třídírnu odpadu. Vzniklý materiál okamžitě vyvolal patřičný ohlas, server A2larm.cz dokonce v první chvíli neustál nápor uživatelů. Jednak představuje skutečně ojedinělý výstup, jednak rezonuje s aktuální celospolečenskou pozorností k tématu levné práce. Proto hned v týdnu po zveřejnění úvodních informací o projektu, ještě před zveřeněním prvního dílu začala série rozhovorů, které rozebírají celý příběh ze všech stran. Vzhledem k tomu, jak zajímavý je to materiál a vzhledem k tomu, jak velký ohlas vzbudil, připravili jsme pro vás rozcestník na všechny možné výstupy, které se ho týkají. Rozcestník budeme doplňovat.

 

Původní výstupy projektu:

Saša Uhlová (A2larm.cz): Hrdinové kapitalistické práce: úvodník k sérií reportáží

Ležela jsem v posteli v malé místnosti na ubytovně a zírala do stropu. Společnost mi dělaly jen štěnice a všudypřítomný zápach zatuchlé plísně. Byl čtvrtek 9. března a já neměla nic na práci, protože do drůbežárny jsem se měla dostavit až v pátek. Ten den mi bylo právě čtyřicet let. Cítila jsem se osaměle, ale měla jsem aspoň čas přemýšlet nad tím, co dělám a proč.

Saša Uhlová (A2larm.cz): Budou penízky, bude jich tolik, že je neunesem 

První reportáž z práce v nemocniční prádelně pražského Motola.

Vedla mě po schodech dolů. Svěřovala jsem se jí se svými obavami, že to nezvládnu. Uklidňovala mě, ať nemám strach, že každý jednou začínal. Jak jsme se blížily, slyšely jsme čím dál větší hluk. Šly jsme špatně osvětlenou chodbou a pak jsme vešly do ohromné haly. Bílé světlo zářivek ji osvětlovalo víc než chodbu, ale stejně ne dostatečně. Uvnitř byla spousta velkých strojů, praček, sušiček, mandlů a žehlicích lisů. Vonělo tam čerstvě vyprané prádlo. Lidé museli mluvit hodně nahlas, aby se v hukotu strojů vůbec slyšeli. Moje průvodkyně mě dovedla k mistrové. Klidná, usměvavá žena se mě zeptala jen: „Jak se jmenuješ?“

„Alex,“ odpověděla jsem.

Saša Uhlová (A2larm.cz): To je jen pro silný jedince, nikdo tu nevydrží

Druhá reportáž z práce v balírně kuřat ve společnosti Vodňanské kuře. 

Předsevzala jsem si, že vydržím až do pátku, protože to byl zároveň konec měsíce. Ve čtvrtek ráno jsem pochopila, že už tam nedokážu jít. Seděla jsem v křesílku na chodbě před personálním oddělením a cítila jsem tlak v břiše. Čekala jsem dlouho, uvnitř byl nějaký muž. Když konečně vyšel ven, uviděl mě, otočil se k ženám v místnosti a oznámil jim: „Je tu nějaká paní, asi jde žádat o práci.“ Nejistě jsem vstala, vešla dovnitř a uvedla to na pravou míru: „Právě naopak, jdu ukončit pracovní poměr.“

Reakce společnosti Agrofert, a. s. na reportáž z Vodňanské drůbeže

Chceme též zdůraznit, že ve společnosti Vodňanská drůbež žádný zaměstnanec nepracuje bez předem uzavřené a podepsané pracovní smlouvy, DPČ nebo DPP. Dočasně přidělení zaměstnanci agentur práce pracují na základě rámcové smlouvy a dohody o dočasném přidělení. Samozřejmě však platí, že zaměstnanci agentury práce mají stejné mzdové a pracovní podmínky jako zaměstnanci Vodňanské drůbeže.Nedávno ve Vodňanské drůbeži navíc proběhly kontroly zaměřené na oblast BOZP a dodržování pracovně právních předpisů. Nebyla shledána žádná závažná pochybení.

Saša Uhlová (A2larm.cz): Neviděla jsem vyrůstat svého syna

Třetí reportáž z práce za pokladnou v supermarketu Albert.

Pak jsem poprosila, jestli bych nemohla jít na záchod. Ne že by se mi chtělo, naučila jsem se nejíst a nepít, abych nepotřebovala čůrat, ale měla jsem pocit, že se mi rozskočí hlava, když nebudu mít ani minutu pauzu. Chvíli trvalo, než se podařilo zastavit frontu u mé kasy, ale nakonec jsem směla odejít. Na záchodě jsem udělala pár cviků, abych se dala trochu do pořádku a mozek zase začal fungovat.

Apolena Rychlíková (DokRevue): Hranice (každé) práce

Dokumentaristka Apolena Rychíková o svém dokončovaném příspěvku do Českého žurnálu nazvaném Hranice práce. V okně sedí Saša a kouří cigáro. Kouká do vnitrobloku. Její prostřední syn v tichosti snídá čokoládové kuličky s mlékem. Hodiny v kuchyni nahlas tikají – je sedm ráno. „Zkus prosím tě nemlaskat,“ řekne Saša vlídným hlasem. Otočí se zpátky do okna a z posledních sil se pokusí usmát. Unavená tvář se jí ale sevře lítostí a z očí se najednou řinou slzy. Je duben a náš projekt, v rámci kterého se pod upraveným jménem nechává zaměstnávat v různých špatně placených zaměstnáních, je přesně ve své polovině. Stejně jako naše společné natáčení pro Český žurnál.

Tisková konference k projektu Hrdinové kapitalistické práce (záznam na Facebooku)

Záznam tiskové konference s oběma autorkami trpící trochu horším zvukem.

 

Rozhovory a reportáže o projektu:

Český rozhlas: V prádelně lidé běžně řešili, že jejich děti nemají boty nebo kalhoty, říká novinářka Uhlová (Jeden z nejzajímavějších rozhovorů s autorkou projektu)

Hospodářství České republiky je ve vynikající kondici. Rostou platy, průměrná mzda se blíží 30 tisícům korun, nezaměstnanost je nízká. Přestože firmám chybějí pracovníci na mnoho pozic, v řadě případů jsou ochotny platit jen minimální mzdu. Ta činí v současnosti 11 tisíc korun. „Nejvíc se mi líbilo v prádelně, i když tam byla nejnižší mzda,” říká novinářka Saša Uhlová po absolvování pěti zaměstnání se špatnými pracovními podmínkami.

Český rozhlas: Lidé se špatnými pracovními podmínkami se bojí, že přijdou o práci. Proto mlčí, tvrdí Uhlová (duel)

Hodně práce za málo peněz. To je jeden z problémů zaměstnávání lidí za nízké příjmy. Novinářka Saša Uhlová tuto situaci zmapovala ve svých investigativních reportážích a na vlastní kůži si vyzkoušela práci v nejhůře placených zaměstnáních v Česku. Ve spolupráci s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky pak vznikl projekt Hrdinové kapitalistické práce s cílem zmapovat pracovní podmínky nekvalifikovaných a nízkopříjmových skupin obyvatel v českých firmách. Hosty jsou novinářka Saša Uhlová a prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Jan Wiesner.

DVTV: Uhlová: S dětmi bych práci s minimální mzdou nezvládla, není to otázka volby, lidé se bojí stávkovat (rozhovor)
Práce za minimální mzdu není otázkou volby, když ji lidé dělat nebudou, nebudou mít nic, říká novinářka Saša Uhlová, která vyzkoušela nejhůř placené pozice v Česku. Na zákaldě svých zkušeností teď píše cyklus reportáží pro web A2larm.cz. Jsou zaměstnání, kde pracovat šest hodin bez pauzy znamená opravdu vůbec se nezastavit, lidé u sebe nesmí mít jídlo ani pití. Jinde vám práci nevysvětlí a křičí na vás. Je tu diskurz, že stávkovat je špatně, zaměstnanci mají být spokojení a nemají si stěžovat, dodává.

Seznam Zprávy: Výzva Jindřicha Šídla: Drůbežárna ze mě udělala vegetariánku. Novinářka zkusila nejhůř placené práce v Česku (rozhovor)

Půl roku dělala ta nejhůř placená zaměstnání v Česku. Novinářka Saša Uhlová při tom skrytou kamerou natáčela pracovní podmínky lidí z drůbežárny nebo třeba třídírny odpadu. Fyzicky nejhorší to bylo v prádelně v pražské motolské nemocnici, popisuje žurnalistka Saša Uhlová. Posledních šest měsíců na vlastní kůži zkoušela, jaké to je žít v nejnižších patrech trhu práce.

Info.cz: Novinářka pracovala mezi nejhůř placenými: Už na nic nemají sílu, nemůžou si skoro ani nakoupit (rozhovor)

Šest měsíců, pět různých pracovních úvazků, provoz na směny v náročných podmínkách a minimální odměna. Novinářka Saša Uhlová žila od ledna v několika městech České republiky a pracovala v těch nejhůře placených provozech: v továrně za pásem, v drůbežárně, v třídírně odpadů, v prádelně a v supermarketu za pokladnou. Pobírala nízkou mzdu a zjišťovala, jak se žije lidem, pro které je to každodenní realita. „Je pro mě absolutně nepochopitelný, proč lidé, kteří dělají pro společnost užitečnou práci, mimochodem: pokud by do ní zítra nepřišli, tak bychom to sakra pocítili, nemohou vydělávat tolik, aby z toho mohli normálně žít,“ říká Uhlová.

Lidovky.cz: Minimální mzda, zima a smrad. Česká novinářka utajeně pracovala v provozech: Nejhorší byla drůbežárna (rozhovor)

V posledním půlroce podstoupila projekt, jaký nemá v české žurnalistice obdoby: půl roku pracovala utajeně v provozech, kde se platí často minimální mzda, kde je zima, smrad a osmihodinová pracovní doba platí často jen na papíře. S novinářkou Sašou Uhlovou o zvracení při práci, skládání křidýlek pro supermarkety, smyslu novinařiny a také o životě pražské prominentky.

 

Pořad České televize 168 hodin: Těžká práce (reportáž)

V reportáži jsou ukázky z filmu Apoleny Rychlíkové i stanoviska zaměstnavatelů, u nichž Saša Uhlová pracovala.

Reakce a komentáře na reportáže Saši Uhlové:

Status Daniela Kroupy, který vzbudil obrovskou vlnu vášní a dlouhé diskuse pod ním. Jemná ironie, o níž mluví v následujícím statusu, nebyla většinou pochopena či přijata. Nicméně Daniel Kroupa alespoň dodatečně dovysvětlil, oč mu v jeho sdělení šlo především – tedy o srovnání selhávání kapitalistického systému se socialismem.

Martin Veselovský (DVTV): Rozhovor s Danielem Kroupou o jeho FB statusech

Výborně vedený rozhovor ze strany Martina Veselovského, v němž Daniel Kroupa stejně nevysvětlil, proč ve svém facebookovém statusu střílel do neviditelného slaměného panáka marxismu, aniž by to dal najevo 🙂

Johana Hovorková (Forum24.cz): Hrdinka žurnalistické práce Saša Uhlová (ideologicky laděná dehonestace celého projektu)

Česká žurnalistická událost roku. I tak se v posledních dnech hovoří o projektu Saši Uhlové s názvem Hrdinové kapitalistické práce, který představuje soubor reportáží na velmi špatně placených pozicích. Kromě psaných textů vzniká i televizní dokument a připravuje se kniha. Když si někdo dovolí tento projekt podrobit kritickým poznámkám, ihned si koleduje o hysterickou reakci některých autorů webu A2larm a hlasité skupiny jejich přátel.

Jiří Peňás (Echo24.cz): Chudí lidé na vlastní kůži

Člověk s trochu otevřenýma očima nepochybuje, že v této zemi jsou chudí a že chudoba není nějaká abstrakce, kterou si vymýšlejí demagogové, i když těm se hodí. Chudí byli samozřejmě i za socialismu. Když jsem jako starší dítě hltavě četl Dickensovy romány, zároveň jsem si představoval ty postavy chudých a nuzných hrdinů v reálném světě. A nacházel jsem je bez potíží, znal jsem je osobně, věděl jsem, kde bydlí. S některými chudými dětmi jsem se kamarádil – a představoval si, že to jsou postavy z Dickense, třeba jsem znal jednoho Oliver Twista…

Včetně důležité pasáže: „Nepředpokládám, že tam objevila něco, co si nelze s jistou sociální empatií a realistickým pohledem představit, ale je dobře, že to udělala. Je naprosto správné tento prostor nuzoty otevírat a posvítit na něj. Měl by člověka zajímat bez ohledu, jestli jste nalevo, napravo, liberál, socialista, konzervativec. Je to věc solidarity, humanity, ale i racionality – a předvídavosti.“

Související texty k tématu levné práce:

Jaroslav Fiala (A2larm.cz): Česká práce nešlechtí
Jsou práce, bez kterých se neobejdeme. Těžko bychom si představili náš život třeba bez učitelů, zemědělců, popelářů nebo zdravotních sester – tedy lidí, kteří pečují o základní potřeby nás všech. Jenže právě jejich práce bývá mizerně ohodnocená, podmínky, ve kterých pracují, špatné a porušování zákoníku práce je často tak samozřejmé, asi jako když pijete vodu nebo dýcháte vzduch. Můžeme to změnit k lepšímu?

Novinky.cz: Chudí trpí pocitem ztráty hlasu, říká sociolog Daniel Prokop (rozhovor už z roku 2014 se známým sociologem, který se tématu prekarikátu, tedy chudých pracujích, věnuje systematicky a dlouhodobě)

S Danielem Prokopem (1984) jsme se bavili o bojovnících proti „blbé náladě“, o likvidačním nastavení vymáhání dluhů či o postavení českých Romů. Ve společnosti MEDIAN se Prokop zaměřuje na výzkum politických preferencí, mediálního chování a metodiku kvantitativního výzkumu. Na Fakultě sociálních věd UK se pak věnuje dynamice chudoby a sociálnímu vyloučení.

A2larm.cz: Česko ohrožuje skrytá, ale rozsáhlá chudoba

Sociolog Daniel Prokop v rozhovoru podrobně analyzuje současnou politickou situaci a varuje před ignorováním problémů nejchudších obyvatel.

Novinky.cz: Čtyřicet procent domácností přežívá od měsíce k měsíci

Průměrné hrubé příjmy v Česku rostou, firmy stále hledají nové zaměstnance, a tak by se mohlo zdát, že životní úroveň v celé republice poroste. Jenže všude tomu tak není. Některé regiony jako by byly začarované. Ne a ne se odrazit.

Daniel Prokop (Právo/Novinky.cz): Úvod do praktické sociologie: Rizika popírání chudoby

Debata o nerovnostech byla v Česku dlouho ovlivněna výkladem „tvrdých dat“, který měl ukázat, že chudoba u nás prakticky neexistuje. Kdyby to tak opravdu bylo, proč se pak Češi v hodnocení prakticky každého tématu – od prezidentských voleb po vnímání Evropské unie i celkového polistopadového vývoje – štěpí primárně na základě socioekonomických faktorů?

Daniel Prokop (Právo/Novinky.cz): Úvod do praktické sociologie: Porouchaný výtah pro chudé

Podle organizace Oxfam pětaosmdesát nejbohatších lidí světa vlastní majetek srovnatelný s majetkem celé chudší poloviny lidstva. Mezi březny 2013 a 2014 rostlo toto jejich bohatství dohromady o 668 miliónů dolarů denně. Francouzský ekonom Thomas Piketty ukazuje, že podíl nejbohatšího jednoho procenta Američanů na příjmech tamních domácností se vrátil na úroveň kapitalismu dvacátých let. Jsou ale rostoucí nerovnosti, pokud si odmyslíme důsledky (od ekonomických po sociální a politické), obecně tak nemorální, jak nám tato srovnání napovídají?

Daniel Prokop (Právo/Novinky.cz): Úvod do praktické sociologie: Jak na sociální bydlení

Zákon o sociálním bydlení spadl současné vládě definitivně pod stůl. Aby lidem v bytové nouzi mohla pomoci vláda příští, je dobré bilancovat, na čem se návrh zákona zasekl a zda by se nedal vylepšit.

Daniel Prokop (Právo/Novinky.cz): Úvod do praktické sociologie: Sociální bydlení dlužíme i dětem

Bydlení podstatné části rodin s dětmi je v České republice nestabilní či nedostatečné. Výzkumy přitom potvrzují, že nekvalitní bydlení přímo souvisí s problémy našich potomků se zdravím, ve škole i v řadě dalších oblastí, což stojí státní rozpočet nemalé prostředky. Řešení je nasnadě: začít brát politiku sociálního a dostupného bydlení vážně.

Martin Malý (iHned.cz): Co s lidmi, kteří si neumí dát dohromady dvě a dvě? (zásadní chyba v úvaze Martina Malého spočívá v tom, že nedělá rozdíl mezi intelektuálními schopnostmi a morálními vlastnostmi, takže to pak vypadá, že lemp je totéž, co jednodušší nebo méně vzdělaný člověk, ačkoliv mezi oběma parametry není žádná souvislost)

Kdybych byl Saša Uhlová, vymáčkl bych z toho příběh o lidech, co pracují za málo peněz, a svedl bych to na kapitalismus. Jenže já si nemyslím, že jde o problém kapitalismu. Ten problém je jinde. V tom, že někdo u práce přemýšlí a má trochu ambice, a někdo nezapne hlavu… „Paní K., ručníky do poličky Ručníky!“ – „Jo… A ubrusy?“ – „Do poličky Ubrusy, proboha!“ – „Aha, tak to mi máte říct!“