Monday, September 25, 2017

Hrozí nejmladší generaci kvůli mobilům de-generace?

By Simindr, in Společnost Zahraničí on .

The Atlantic právě zveřejnil rozsáhlý text psycholožky Jean M. Twenge (profil na Wikipedii) nazvaný Ničí chytré telefony celou generaci? Nové technologie a jejich dopad především na mladé (například v podobě vzrůstajícího narcismu) jsou v centru pozornosti autorky už dlouho – napsala o tom i knihy Generace Já či iGen (s dlouhým podtitulem Proč dnešní super-zapojené děti vyrůstají méně rebelské, tolerantnější, méně šťastné a zcela nepřipravené na dospělost – a co to pro nás pro všechny znamená), lze tedy předpokládat, že její závěry nebudou stát úplně na vodě.

Twenge přichází s tvrzením, že vykazují stále dramatičtější rozdíly proti generacím předchozím. A právě vyrůstající generace narozených v letech 1995-2012 označovaná za „post-Millenials“ nebo autorčiným termínem „iGen“ je první generací, která vyrůstá za stálé přítomnosti chytrých telefonů (v roce 2012 se počet lidí vlastnících smartphone v USA přehoupl přes polovinu).

The arrival of the smartphone has radically changed every aspect of teenagers’ lives, from the nature of their social interactions to their mental health. These changes have affected young people in every corner of the nation and in every type of household. The trends appear among teens poor and rich; of every ethnic background; in cities, suburbs, and small towns. Where there are cell towers, there are teens living their lives on their smartphone.

Twenge tvrdí, že průzkumy ukazují trendy jako například pokles zájmu o řidičské průkazy a samostatné řízení, které dříve bylo nejhmatatelnějším znakem svobody dospívajících, nižší touhu po chození na rande či sexu, nižší míru samostatnosti a touhy po ní, rostoucí oblibu na rodičovském zázemí, pozdější dospívání (puberťáci se dnes ve svém věku chovají jako o dva až tři roky mladší ročníky předchozích generací).

Psycholožka dochází k závěru, že dospívající mají dnes o něco více času než jejich rodiče a prarodiče, ale tráví jej více o samotě, ve svém pokoji a s obrazovkou telefonu. Paradoxně, přestože pod střechou s rodiči tráví více času než tomu bylo v předchozích generacích, mladí jsou se svými rodiči v osobním kontaktu méně.

The number of teens who get together with their friends nearly every day dropped by more than 40 percent from 2000 to 2015; the decline has been especially steep recently. It’s not only a matter of fewer kids partying; fewer kids are spending time simply hanging out. That’s something most teens used to do: nerds and jocks, poor kids and rich kids, C students and A students. The roller rink, the basketball court, the town pool, the local necking spot—they’ve all been replaced by virtual spaces accessed through apps and the web.

A co je na tom možná nejzajímavější, jsou psychologické důsledky mobilní obrazovky – její nadměrné užívání u mladých vede nejen k nižší době spánku a spánkové deprivaci s velkými zdravotními dopady, ale také k rostoucímu počtu depresí a smutku, pocitu sociálního vyloučení, dokonce se u nich zvyšuje rizikové faktory sebevraždy (tyto faktory jsou vážnější u dívek). Poprvé za dobu 24 let se v důsledku toho, že tráví čas o samotě, převrátily mezi mladými počty vražd a sebevražd ve prospěch sebevražd.

Teens who spend more time than average on screen activities are more likely to be unhappy, and those who spend more time than average on nonscreen activities are more likely to be happy. (…) All screen activities are linked to less happiness, and all nonscreen activities are linked to more happiness. (…) Those who spend an above-average amount of time with their friends in person are 20 percent less likely to say they’re unhappy than those who hang out for a below-average amount of time.

Jaké to všechno může mít důsledky? Doplatit na to může celá společnost, protože mladí lidé se v mnoha ohledech nemusí naučit včas nebo vůbec připravit na to, co je čeká – ve schopnosti vyrovnávat se s riziky, nacházet pozitivní energii či vůbec komunikovat tváří v tvář a vyjadřovat emoce nutné pro vzájemné porozumění a empatii.

The constant presence of smartphones is likely to affect them well into adulthood. Among people who suffer an episode of depression, at least half become depressed again later in life. Adolescence is a key time for developing social skills; as teens spend less time with their friends face-to-face, they have fewer opportunities to practice them. In the next decade, we may see more adults who know just the right emoji for a situation, but not the right facial expression.

K tomu se nabízí otázka, jestli vzrůstající tendence komunikovat především na dálku, přes sociální sítě a bez fyzické přítomnosti druhého člověka nemá svůj podíl na obecně se zvyšujícím napětí a polarizaci ve společnosti – právě kvůli nižší schopnosti vnímat lidskou bytost na opačné straně konverzace, což vede ke snazší a rychlejší konfrontaci v rámci neosobního kontaktu.

Nicméně jsme stále na začátku posuzování toho, jaké dopady na nás moderní technologie vlastně mají. Kromě toho, že práce autorky už dříve byly z vědeckých řad napadány pro dezinterpretaci dat či nepodložené závěry z nich vyvozené (například v návaznosti na jejích knihu o narcismu mladé generace), přímo v souvislosti s tématem míry štěstí u mladé generace je zajímavé srovnání s o dva roky starším textem samotné autorky, kdy zaznamenávala naopak netradiční změnu korelace mezi věkem a štěstím (obvykle se pocity spokojenosti s věkem zvyšují), která se projevovala tím, že naopak mladší generace byly spokojenější než ty starší (což by mělo být v rozporu s tím, co tvrdí o mladých dnes). Před dvěma lety představovala hypotézy nad těmito zjištěními, které na první pohled úplně nekorespondují s tím, co zaznělo výše – že naopak mladší generace dokáže projevovat velkou míru samostatnosti, touhy po poznání i kultivaci vztahů.

Some theories of aging suggest that young people are more likely to take risks and seek novelty and information that will benefit them down the road, while older people, who have more limited futures, are more likely to cultivate relationships that they can enjoy in the present. The prevalence of digital technology and the greater freedom of individualism both encourage more information-seeking, novelty, and risk-taking, but provided fewer opportunities for emotionally close, long-term relationships. For Americans over 30, in other words, modern culture may supply less of what they need to be happy.

Osobně se domnívám, že vysvětlení nesouladu zjištění může spočívat v tom, že technologie efektivněji umožňují dosáhnout obojího – jak cestu za lepším, tak propad k horšímu. Jsou nástrojem, u něhož zkrátka nejvíce záleží na tom, jak se využívá. V každém případě to klade další nároky především na rodiče, aby dokázali nabídnout jak smysluplné využití moderních nástrojů a rozumnou míru práce s nimi, tak alternativu k nim v reálném fyzickém světě.

 

Čtěte dále:

Patříte i vy do generace Xeniálů?

Bezpečnost a soukromí na internetu: hrozí konec

Soukromí je moderní vynález, o který znovu přijdeme