Islámský terorismus nemají na svědomí osamělí vlci

By Simindr, in Zahraničí on .

Teroristický útok v Manchestru, který spáchal Salman Abedi, znovu roztočil kolo teorií o tom, co za jeho činem stálo a jak se mu dalo zabránit. Často se v této souvislosti hovoří o tom, že atentátníci jsou ve velké míře osamělí útočníci, jejíchž činům nelze předcházet, protože jde o individuální aktivitu, která se dopředu špatně identifikuje.

Velice zajímavý a závažný komentář k tomuto aspektu přinesl Muddassar Ahmed pro The Independent, předseda think tanku Fórum pro změnu (Forum for Change). Ahmed tvrdí, že útočník Abedi právě nebyl osamělým vlkem jednajícím bez zázemí a indicií. Podle něj státní instituce i tajné služby byly o jeho aktivitách informovány, dokonce prý promeškaly pět příležitostí zasáhnout včas, on sám nebyl ve svých extrémních projevech nijak nenápadný. Samotní příslušníci muslimské komunity prý jeho podezřelé chování chování hlásili. Ahmed tak poukazuje na nedostatečné zázemí britských tajných služeb.

There are 3,000 people on the UK terror watch list. MI5 has 4,000 staff. It takes 30 people to keep a terror suspect under surveillance – do the maths. The Americans spend five times as much as us (per capita) on intelligence. So why do we think we can do it on the cheap? Why do some of our politicians think our streets will stay safe, even though Greater Manchester police have had to let go nearly a third of their officers since 2010?

Let it not be said that Muslims didn’t cooperate with the authorities to report Abedi. Abedi flew a black Jihadi flag out of his window in Manchester. He was banned from his mosque. His Imam reported him. His family reported him. His friends reported him. He wasn’t a lone wolf – he was a known wolf. But MI5 didn’t stop him. Not because they didn’t want to: because they are being run on a shoestring, while Whitehall spends taxpayers’ money on propping up friends in Libya.

Do ještě širšího kontextu chování individuálních útočníků dává Foreign Policy v textu The Islamic State and the End of Lone-Wolf Terrorism, který popisuje hlubší vazby celého problému. Islámský stát vytvořil prostředí, z něhož se sice rekrutují individuálně jednající osoby, radikalizoval je a mobilizoval, a podařilo se mu to právě proto, že jim poskytl to, co jim chybělo – místo osamělosti a vyloučení z domácího prostředí příslušnost k myšlence, organizaci, komunitě. Využívá k tomu nejmodernější technologie, mobilní internet, rychlé virální šíření zpráv, propojuje na velké vzdálenosti.

Understanding that claim requires understanding how the Islamic State has revolutionized terrorist recruitment, radicalization, and mobilization in our digital age. It also requires understanding why certain individuals are susceptible to this messaging — perhaps precisely because the Islamic State holds out the promise of no longer being alone. By taking up arms for its cause, getting behind the wheel of a truck, or building a pressure cooker bomb, these men become part of a community, part of something bigger than themselves, and indeed part of history — anything but alone.

(…) But what does it mean to be “homegrown” in today’s digital age? The Islamic State brings its portrayal of the marketplaces of Raqqa in Syria directly to computers and iPhones everywhere, its attacks in the cafes of Dhaka, Bangladesh, and the streets of Nice in France directly to the Facebook pages and Twitter feeds of the whole world. The very problem, in a sense, may be that individuals like Mateen do not, themselves, feel “homegrown” at all; they feel grown of Raqqa and at war with their false homes of Orlando; San Bernardino, California; or wherever else they may find themselves.

O to těžší bude radikalizaci deprivovaných předcházet, byť některé recepty už jsou známé a začínají se promítat do praxe. Hodně se v tomto ohledu posunulo Rakousko, kde kandidát lidovců Kurz má velké šance stát se novým premiérem, jak píše v posledním čísle Respekt.

Kurz je dlouhodobě nejoblíbenějším rakouským politikem: těží se svého mládí, z politicky vděčné funkce ministra zahraničí, jenž se může snáze vyhnout domácím zákopovým bitvám, i z břitké rétoriky, která mnohdy balancuje na hraně populismu. Současně byl prvním politikem mainstreamových stran, jenž vzal vážně téma imigrace. (…) V očích voličů za ním však stojí konkrétní výsledky: z pozice na ministerstvu zahraničí spoluprosadil nový zákon o islámu, který například zakazuje financování rakouských mešit z ciziny, uzavření balkánské uprchlické trasy a nyní prosazuje integrační zákon, který třeba zakazuje nošení burky a vytváří desítky tisíc kurzů němčiny pro přistěhovalce. V kontrastu ke Kurzově oblibě je dobře patrný ústup jeho partaje: dlouhodobě ztrácí a bez jeho tváře v čele by ji zřejmě čekal volební výprask.

Na další závažný problém pak poukázal Fareed Zakaria v The Washington Post, který přibližuje, jak Donald Trump, navzdory dřívějším odsudkům Hillary Clintonové za její saudskoarabské vazby, vyšel právě teď Saúdské Arábii, která je považována za jednoho z klíčových hráčů podporujících extrémní islám, vstříc prakticky ve všem, což dále ohrožuje bezpečnostní situaci v Evropě.

Saudi money is now transforming European Islam. Leaked German intelligence reports show that charities “closely connected with government offices” of Saudi Arabia, Qatar and Kuwait are funding mosques, schools and imams to disseminate a fundamentalist, intolerant version of Islam throughout Germany.

Českou verzi Zakariova článku přinesl Respekt ve stejném vydání jako text o rakouském kandidátovi na kancléře.