Jak vypadá státní převzetí veřejnoprávních médií v praxi

By , in Zahraničí on .

Trvalo pouhé dva roky, aby se veřejnoprávní polská média změnila k nepoznání. Stačí pohled na jedno jednoduché srovnání v čase a není třeba změnu složitě vysvětlovat – televizi zcela ovládá vládní strana Právo a spravedlnost. Polská zkušenost tak výmluvně ukazuje, co se může stát s médii veřejné služby, pokud je dostane pod kontrolu vládnoucí moc.

Strana Jaroslawa Kaczynského Právo a spravedlnost přijala v prosinci 2015 novelu zákona o veřejnoprávních médiích, která ji umožnila jmenovat v těchto institucích nové šéfy, což se obratem na začátku roku 2016 i stalo. Výrazné změny ve fungování na sebe nenechaly dlouho čekat.

Následující koláčové grafy ukazují, jak se proměnilo zastoupení jednotlivých politických stran ve veřejnoprávní televizi (na jejím prvním, druhém a zpravodajském kanále) mezi lednem 2014, kdy byla ještě u moci vláda Občanské platformy Donalda Tuska, a lednem 2018, kdy otěže pevně drží vláda Práva a spravedlnosti v čele s Mateuszem Morawieckým. Podíl, který dnes ve vysílacích časech zabírá vládnoucí strana, je dvoutřetinový až tříčtvrtinový a vychýlení je tak obrovské, že ho nelze vysvětlit žádnou přirozenou tolerancí přirozeně zvýhodňující osoby, které jsou v čele institucí, o nichž je nutné informovat (tzv. mocenský bonus).

 

V parlamentních volbách 2015, které by měly být pro zastoupení ve veřejnoprávních médiích důležitou metrikou, přitom Právo a spravedlnost získala 38 procent a Občanská platforma 24 procent, čemuž vysílání polské veřejnoprávní televize vůbec neodpovídá. Je přitom pravděpodobné, že tato jednostranná nevyváženost přispívá k dalšímu růstu politických preferencí Práva a spravedlnosti, která v současnosti sahá na 44 procentní výsledek ve volebních průzkumech, zatímco Občanská platforma jako druhá v pořadí je na pouhých 14 procentech voličské obliby.

 

Čtěte dále:

 

Analýza vyváženosti vysílání České televize je plná diletantských chyb

Na konci minulého roku vzbudila odezvu analýza vyváženosti vysílání České televize před krajskými volbami 2016. Autorem materiálu, který si ve výběrovém řízení objednala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, je Centrum mediálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Závěry studie tvrdí, že Česká televize a částečně i Český rozhlas částečně protežovaly některé politické strany, především TOP09. Toho záhy využili obvyklí kritici České televize, jednak Parlamentní listy, ale třeba také zástupce ANO, poslanec Martin Kolovratník, kteří výstup začali používat jako klacek na neoblíbené médium. Materiál ovšem vzbudil řadu kritických připomínek, především ve vyjádřeních na sociálních sítích ze strany mediálních insiderů, ale i výzkumníků. Vytýkají mu zásadní chyby hlavně metodického rázu. Z důvodů metodických pochyb ho nezveřejnila ani sama Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

 

Tragikomická fraška kolem reportáží Českého rozhlasu

Situace kolem reportáží Českého rozhlasu se z původně dramatického střetu o nezávislost a důvěryhodnost veřejnoprávní instituce začíná měnit ve smutnou a nedůstnojnou tragikomickou frašku připomínající scénku s popleteným králem z Pyšné princezny, který tak dlouho odvolával, co odvolal, až nakonec odvolal sám sebe a předal žezlo králi Miroslavovi.

Recommended articles