Wednesday, June 28, 2017

Jak zvýšit důvěryhodnost České televize (polemika)

By Simindr, in Společnost on . Tagged width:

Včera byl do čela České televize znovuzvolen favorit volby dosavadní generální ředitel Petr Dvořák. V dnešním komentáři Hospodářských novin označuje Petr Honzejk za jeden z jeho největších úkolů pro nové období vrátit důvěru ve veřejnou službu jako takovou. Jak píše sama televize ve své zprávě:

Česká televize ztrácí na důvěryhodnosti mezi diváky. Ačkoliv celkové číslo je například ve srovnání s politiky výborné, trend je zřejmý. V loňském roce považovalo největší české médium veřejné služby za důvěryhodné 65 procent diváků nad 18 let, což je o tři procenta méně než v roce předcházejícím. A oproti roku 2014 je to číslo horší dokonce o 8 procent.

Sama televize vidí za klesající tendencí vliv propagandistických webů. „Hlavní příčinu trendu, který trvá již od roku 2013, i nadále spatřujeme v mediálních útocích a trvajícím zpochybňování nezávislosti České televize, zejména ze strany některých nových propagandistických médií a i ze strany vysokých politických a společenských autorit,“ stojí ve Výroční zprávě o činnosti České televize v roce 2016, kterou schválila Rada ČT a již počátkem května projednají poslanci.

Petru Honzejkovi toto vysvětlení nestačí a považuje ho jen za „část pravdy“.

Jenže pokud ČT označuje za nedůvěryhodnou například i dlouhodobě nejdůvěryhodnější český politik Miloš Zeman, tak si s výše uvedeným zdůvodněním nevystačíme. Leda bychom přímo zvoleného prezidenta označili za trolla, což by ovšem předpokládalo označit celou demokracii za formu trollingu. Ne, to opravdu není dobrý směr veřejnoprávní úvahy. (…)

Při tomto „argumentu prezidentem“ nechává Petr Honzejk zcela stranou spoustu okolností a také části faktů. Předně, Zeman se opravdu chová jako troll, všemožná pravidla, včetně těch definovaných zákonem, nerespektuje a porušuje je dlouhodobě a čistě v osobním zájmu. Dále je jeho komunikační taktika snadno dešifrovatelná a průhledná – neváhá dlohodobě spolupracovat s Parlamentními listy, jejich přední reprezentant Radim Panenka spolu s ním dokonce vydal profilovou knihu rozhovorů Tato země je naše.

Přičemž použít v souvislosti s Parlamentními listy slovo „důvěryhodný“ by mohl jen ten, kdo za důvěryhodné považuje vydávání zcela vymyšlených zpráv, dezinformací (někdo je označuje za nejvlivnější dezinformační web), publikování inzertních článků v neoznačené podobě (neoznačenou inzerci v podobě redakčních článků si přitom u Parlamentních listů zadávali politici i ministerstva nebo také pražský magistrát, vůči nimž by za normálních okolností mělo být médium komerčně korektní a obsahově nezávislé), kdo jako důvěryhodné vidí šíření prokremelské propagandy nebo extrémistických až rasistických sdělení (viz O fašistickém podhoubí Parlamentních listů).

Pokud nic z toho Zemanovi v intenzivní spolupráci s Parlamentními listy nevadí, protože ji realizuje celé své volební období, pak si vzít jeho hodnotové měřítko „důvěryhodnosti“ televize veřejné služby jako argument, působí hodně nepromyšleně. A to nechávám zcela stranou jeho osobní volbu komunikační strategie přes spřízněné mediální kanály, jako je komerční TV Barrandov. Ta byla zařazena do vlny čínských akvizic, kterým prezident napomáhal při vítání čínského prezidenta, na níž každý týden probíhá jednostranná PR propagace Miloše Zemana v devótním pořadu Týden s prezidentem, který kromě jiných moderuje i manželka prezidentova kancléře. Opravdu není normální, aby prezident strategicky upřednostnil marginální televizní kanál před vysíláním veřejnoprávních médií. Zopakuji, pokud by to snad po výše uvedeném ještě nebylo dost zřejmé, že přitom kritériem prezidentova výběru média opravdu není důvěryhodnost.

Nelze proto říci jinak, než že Petr Honzejk ve své úvaze sedl na lep všem, kteří naprosto cíleně touží nikoliv po důvěryhodné, ale naopak oslabené České televizi a dělají pro to maximum. Mimo jiné pořádají v Senátu konference o tristním stavu České televize (kam ve jménu objektivity a nezávislosti nepozvali žádného řečníka s jiným názorem). Tváří se přitom jako největší disidenti, tiskový mluvčí prezidenta, tedy prezident sám, neváhá prohlásit: ,,Jsme tu dnes od toho, abychom ČT nastavili zrcadlo a ona konečně slyšela kritický názor.“, jako by zrovna on nebičoval Českou televizi prakticky nonstop, jako by zrovna on nebyl na jejích obrazovkách v pravidelných intervalech.

Klasickou ukázkou útoku na Českou televizi představovala slova dalšího z řečníků Petra Štěpánka: „Česká televize představuje hlásnou troubu jedné názorové skupiny, říkejme jim třeba eurohujerové. Zatímco československá socialistická televize měla své ztroskotance a samozvance, dnešní eurohujerská ČT má své extremisty, populisty a Putinovy agenty. Stala se z ní informační zločinecká organizace.“ 

Petr Honzejk na podobná obvinění nachází nejvhodnější recept v pohledu ředitele Petra Dvořáka.

Jím navrhované „rozšíření názorového spektra v diskusních pořadech“ by mohlo zafungovat. Dá se namítnout, že bojovat s nesmysly tím, že dáme víc prostoru šiřitelům nesmyslů, je také trochu absurdní. Ale koneckonců, i zastánci nesmyslů jsou plátci televizního poplatku. Vytáhnout nesmysly do veřejného prostoru a vystavit je konfrontaci s příčetností je lepší, než aby si lidé, kteří nevědí, co si vlastně mají myslet, konspirativně šuškali ve stále větším počtu na „alternativních webech“ a nadto si připadali jako disidenti.

Na všechny diváky samozřejmě tenhle přístup nebude fungovat, ale na tom nezáleží. Jde o to, aby Česká televize přestala být vnímána jako reprezentant jistého názorového proudu a vrátila se co nejrychleji do pozice široce uznávaného, kultivovaného a neutrálního hřiště.

Petr Honzejk to myslí dobře. Domnívá se, že větší pestrost názorů může někoho přesvědčit o větší nezávislosti. Jenže jde o velký omyl. Česká televize se dlouhodobě řídí zákonem a naprosto přesnými požadavky na vyváženost, poměrné zastoupení jednotlivých politických stran a její chování je v tomto směru sledováno, měřeno a vyhodnocováno. Troufám si říci, že nikde jinde není výskyt alternativních pohledů od Úsvitu do soumraku komunistické ideologie v mainstreamových médiích tak početný jako právě v České televizi, protože jí také nic jiného nezbývá. A kritikům z okruhu prezidenta, proruských médií a šiřitelů hoaxů to stále nestačí. A nikdy stačit nebude, dokud Českou televizi neparalyzují nebo neovládnou (viz nedávný pokus senátora Veleby, tohoto veleducha kredibility a nezávislosti, o změnu zákona).

Ostatně další, kdo si na Českou televizi brousí zuby, je Andrej Babiš, kterému Česká televize také komplikuje život, když poukazuje na jeho podivné kauzy. Šéf investigativců ČT Marek Wollner říká zcela jednoznačně, že je to Babiš, nikoliv redakce, kdo snižuje zcela záměrně kredit České televize. A není to poprvé, Babiš na Českou televizi útočí pravidelně, když dojde na zájem médií o jeho podnikání, viz zpráva z roku 2015. Jsou pro něj zkorumpovaná pakáž, když se ho dovolí zeptat na vysvětlení. (Mimochodem, Babiš přitom naprosto stejně odmítá komunikovat s investigativním týmem Seznam Zpráv.)

Stranou nesmíme nechat ani další souvislosti. Důvěra v média klesá obecně (viz například studie Masarykovy univerzity pro české prostředí, ale situace není lepší ani jinde ve vyspělém světě) a v takovém kontextu vnímání České televize jako důvěryhodné u dvou třetin populace je naprosto nadstandardní výsledek. I takto vysoké pozitivní vnímání je důkazem, že nejvhodnější cestou, jak tento stav ještě posílit, určitě nemůže být poskytutí ještě většího prostoru extrémistům a „alternativním faktům“, které jsou leckdy vymyšlené, viz výše zmíněná kauza Parlamentích listů.

Jedinou cestou je co nejkvalitnější novinářská práce. V tom má jistě Česká televize mnoho mezer a slabin, protože bychom se jistě mohli dlouho bavit o tom, nakolik jde její zpravodajství do hloubky, nakolik se věnuje investigativě systematicky a v hlavních zprávách, nejen v určených pořadech, jakou prioritu dává kterým zprávám i to, jestli jsou smysluplné některé formáty typu Máte slovo (Jak jsme na něj mohli zapomenout?! Jaký lepší pořad pro alternativní mysl by si Petr Honzejk představoval? A moderuje ho manželka spolumajitele Parlamentních listů – vot nezávislost! vot důvěryhodnost!) a jak moc odborně zdatní a důrazní a důslední jsou ti kteří redaktoři vůči politikům atd. atp., ale nic z toho nelze vzít jako argument pro zpochybnění veřejnoprávní podstaty České televize jako celku.

Je zajímavé, že Petr Honzejk odmítá jeden z návrhů jiného kandidáta na generálního ředitele ČT Jiřího Františka Potužníka.

Jiří František Potužník šel na problém ofenzivně a navrhl, aby televize vydávala jakýsi seznam aktuálně se šířících hoaxů, falešných zpráv. Operoval přitom slovním spojením „verifikační role zpravodajství“. A byl vedle jak ta jedle. Pro lidi, kteří ČT nevěří, protože ji považují za součást „establishmentu“, označení jakékoli zprávy za hoax bohužel neznamená vyvrácení nesmyslu, ale naopak jeho potvrzení.

Jenže pokud někdo vyvrácení nesmyslu považuje za jeho potvrzení, opravdu není chyba v tom, kdo fakta vyvrací. Naopak by bylo největší chybou na tohle pokroucené uvažování naskočit a plédovat za to, abychom dávali stejnou váhu jako faktům i lžím a výmyslům. Taková média nikdy žádnou důvěryhodnost mít nemůžou, naopak by popřela přímo svoji vlastní podstatu. Na Českou televizi máme klást ty největší novinářské nároky, ale s respektem k pravdě, nikoliv ke lži. Zvláště v dnešní situaci, kdy je většina médií v rukou oligarchů a jeden z nich navíc sedí přímo ve vládě a chystá se na premiérský post, jsou silná a nezávislá veřejnoprávní média zásadní možností, jak vyrovnat deficity v tržím prostředí (A jak potvrzují i globální srovnání, Česká republika se v úrovni svobody médií propadá.)

Ostatně média ve vyspělém světě včetně Wikipedie, Googlu a Facebooku pracují právě na tom, aby šíření falešných zpráv, hoaxů a lží účiněji bránila. Jdou přesně tím směrem, jaký by měla jít i silná a odvážná Česká televize.

Doporučení:

Více komentářů k současné politické a mediální situaci najdete v čerstvě vydané knize autora tohoto textu Přelud svobody.