Justin Trudeau – dává smysl příběh kanadského premiéra jako kluka z plakátu?

By , in Zahraničí on . Tagged width:

Kanadský premiér Justin Trudeau si získal srdce fanoušků po celém světě díky své fyziognomii, deklarovaným hodnotám i schopnosti prodat svůj obraz skrze sociální sítě. Jeho sociální dovednosti včetně osobního přímého kontaktu s publikem, chytře volená výrazná a symbolická gesta (například polovinu vlády tvoří ženy, navíc je etnicky mimořádně pestrá) mu získaly pověst jednoho z nejsympatičtějších politiků současnosti. Bývá označován za ten pravý typ politka nové doby – marketingově dokonale vybroušený produkt schopný využít komunikační potenciál showbyznysových pravidel. Ve svůj prospěch dokáže využít dokonce i ponožky, jak dokazuje tento výstup na Forum24.cz.

Legendární americký časopis Rolling Stone se právě teď svezl na téhle showbyznysové vlně a postavu Trudeaua umístil přímo na svou titulní stranu a přinesl jeho důkladný osobní profil – a to dokonce pod titulkem „Justin Trudeau – Severní hvězda – Proč nemůže být on naším prezidentem?“ ve zjevném vymezení se proti Donaldu Trumpovi. Časopis navíc svůj obdiv a údiv nad tím, jakého mají Kanaďani premiéra, skrývá jen s obtížemi. Ostatně tato pasáž hned v úvodu konfrontující Trumpa s Trudeauem, kontrast buduje zcela přiznaně:

The contrasts between here and there are not just superficial. Trump is defunding Planned Parenthood. Trudeau is firmly pro-choice; abortions are provided as part of Canada’s universal health care. (We know Trump’s position on that issue.) Meanwhile, Attorney General Jeff Sessions is trying to roll back America’s weed laws to Reefer Madness days. Over the border, Trudeau, who admits he smoked pot after being elected to Parliament, campaigned on legalizing it across Canada. Trump ditched the Paris environmental accord. Trudeau is urging American cities and states to work with their northern neighbors to cut emissions. The opioid crisis that Trudeau spoke of in his press conference? His government is fast-tracking safe-usage areas to cut down on overdoses, while America’s opioid-related deaths have reached epidemic levels. And then there’s Russia. Trump’s son met with Russian nationals who promised dirt on Hillary Clinton. Trudeau’s foreign minister is Chrystia Freeland, a Canadian of Ukrainian descent who is banned in Putin’s Russia.

Ostatně autor dva roky starého profilu Trudeaua ve Vogue okouzlení kanadskou hvězdou skrývá s ještě většími obtížemi:

Strikingly young and wavy-haired, the new prime minister is dashing in his blue suit and jaunty brown shoes—a stylistic riposte to the old world of boringly black-shoed politicians. To his right is Sophie, whom the New York Post, with characteristic elegance, has termed “the hottest First Lady in the world.” To his left is his much-tabloided mother, Margaret, renowned for partying with the Rolling Stones back in the day. And bounding in merry patterns before them are the couple’s three kids: Xavier James, eight; Ella-Grace Margaret, six; and tiny Hadrien, who’s not quite two. The whole family looks like an advertisement for the Future.

Ovšem nalakovaný obrázek je často zpochybňován Trudeauovými kritiky. Samotné vydání Rolling Stone se dostalo podrážděného přijetí – zvláště v USA, kde je časopis kritizován z vlasteneckých pozic. Reakce výmluvně shrnuje kanadský GlobalNews, který uvádí i posměšné komentáře vůči časopisu i ze samotné Kanady, byť je otázka, do jaké míry jsou reprezentativní.

V USA je otázka navíc zásadně citlivější kvůli aktuálnímu vývoji případu Omara Khadra – afghánského patnáctiletého bojovníka, který byl uvězněn a mučen ve věznici Guantánámo a který získal deseti milionové odškodné poté, co kanadská vláda přistoupila na mimosoudní vyrovnání. Jeho případ je podrobně zdokumentován na Wikipedii, ale ve stručnosti jde o to, že Khadr byl obviněn ze zabití amerického vojáka, k činu se přiznal, následně ovšem uvedl, že pod nátlakem, při mučení a v očekávání, že se tím dostane pryč z Guantánáma. Po svém propuštění v roce 2015 následně žaloval kanadskou vládu za omezení svých práv v americkém vězení, což Trudeauova vláda vyřešila právě zmíněným mnohými kritizovaným odškodným. Nutno říci, že vláda spor zdědila a pouze se snažila zvolit jeho nejvhodnější řešení při vysokém riziku soudní (mnohem nákladnější) prohry. Právě proto, že Rolling Stone vydal titulní stranu s Trudeauem a provokativní otázkou zrovna ve chvíli, kdy vrcholí diskuse nad tímto citlivým a nejednoznačným případem, jenž svým způsobem představuje symbolický kanadsko-americký střet v otázce terorismu, začaly se časopisu vracet reakce vyhrožující ukončením předplatného.

Trudeau je však z konzervativních pozic kritizován velice často. Například vancouverský sloupkař  J.J. McCullough na něm a jeho vládě nenechá nit suchou. Ve svém textu Svět už by měl přestat neinformovaně velebit Justina Trudeaua v The Washington Post nachází řadu argumentů, proč je obraz kanadského premiéra daleko před jeho kompetencemi. McCullough se vysmívá lifestylovému obrazu politiky v podání řady médií, které zajímají líbivé podružnosti, což jim ovšem brání vidět pod povrch, kde už leží mnohem problematičtější kroky. McCullough si skutečně nebere servítky:

Trudeau was never terribly qualified to be prime minister. Before his quick political rise, he was known simply as the wealthy, dilettantish son of a popular ex-prime minister who had trouble choosing a career. First elected to Parliament in 2008, he was abruptly made Liberal boss in 2013 in what was dubbed a “personality cult” gimmick by a party whose popularity had slumped to record lows.

Ve své kritice vyjmenovává řadu podle něj špatných kroků – nešikovnost při obdivu vůči čínskému autoritativnímu režimu, špatně provedené velkých gest jako plánovaná legalizace marihuany, kontraproduktivní volební reformu, zatěžování vládních výdajů, stažení se z bojů proti Islámskému státu bez jakéhokoliv rozumného důvodu a zároveň porušení premiérova slova o tom, že se kanadští vojáci nebudou angažovat v oblasti Blízkého východu, jako příklad Trudeauovy nekompetence ukazuje na jeho slabou chvilku při odpovědi na definici postoje kanadské vlády vůči Severní Koreji, viz video.

McCullough svůj kritický sloupek uzavírá větou o tom, že žít v zemi vedené miláčkem sociálních sítích v reálu až taková zábava není: „Actually living in a country run by a social media celebrity is a lot less fun.“, na což mu ovšem vtipně pod článkem zareagoval jeden z diskutujících, aby si zkusil žít v zemi, která má v čele miláčka sociálních sítí, jenž jako nevzdělaný pacient postižený demencí vztekle tweetuje státní tajemství ze záchodu: „Try living in a country run by a social media celebrity who happens to be an illiterate dementia patient rage tweeting state secrets from his toilet in the middle of the night.“

Podobně jako McCullough reaguje i další konzervativní novinář Andrew Lawton, který v návaznosti na Rolling Stone Trudeaua obviňuje, že ochotně vychází vstříc čítankově interpretujícím novinářům, zatímco se cíleně vyhýbá skutečné politické konfrontaci, která by ho skutečně dovedla mimo jeho hlídanou komfortní zónu. Může za tím být samozřejmě i jeho osobní zhrzenost, že premiér už dva roky nevyhověl jeho žádostem o rozhovor.

I can’t find any record of Trudeau, as prime minister, having any dialogue with conservative interviewers, in fact. If the Prime Minister’s Office cites time constraints in turning down interview requests I’d be interested in seeing the tally of hours spent with Rolling Stone‘s Rodrick.

Trudeau to však schytává i z levicové strany, jak shrnul před časem Deník referendum:

Trudeau ale ve skutečnosti v mnoha kritizovaných praktikách Harperových konzervativců pokračuje: nezastavil prodej zbraní Saúdské Arábii a Kanada je za jeho vlády druhým největším dodavatelem zbrojního materiálu na Blízký východ (ačkoli právě ony zbraně z něj Trudeauem přijímané uprchlíky ženou a navzdory jeho mírové rétorice.)

Nesplněn zůstává rovněž příslib reformy kontroverzního protiteroristického zákona přijatého konzervativní vládou, který zásadně rozšířil represivní pravomoci policie a umožňuje tajným službám mnohem snáze a efektivněji sledovat jednotlivé Kanaďany a shromažďovat o nich citlivé informace.

Hrdinské řeči na loňské klimatické konferenci v Paříži a úzkostlivě budovaný obraz klimatického lídra pak kazí Trudeauovi špinavá skutečnost, že právě jako Harper (bývalý konzervativní kanadský premiér) umlčuje a vyhazuje ze státních služeb klimatology, napomáhal bez uzardění schválení kontroverzní Transpacifické dohody o volném obchodu (starší sestry nechvalně proslulého TTIP) a především: v tichosti a klidu schvaluje Harperem připravenou výstavbu nových ropovodů a plynovodů. Právě ty jsou teď v Kanadě zdrojem pozoruhodné kontroverze.

Zajímavě tento pohled zleva doplňuje překlad textu kanadského odboráře a učitele Jordyho Cummingse, který v češtině vyšel na Literárkách.

Justin Trudeau je jedním z mála světových lídrů, který obhajuje práva migrantů, menšin a je pro otevřenou společnost. Kanaďané, když pohlédnou na Trumpa, Vladimira Putina, Viktora Orbána nebo Naréndra Módího, nebo Marine Le Penovou, mohou si vydechnout s úlevou. Přesto v jeho politice je zakopané nebezpečí. Trudeauovův „progresivismus“ spočívá v mutaci politických rozdílností. Levice – střed – pravice jsou nahrazeny stoupenci ekonomické a národnostní identity, a to zároveň s obranou kapitalistické globalizace. Trump a Trudeau jsou ve skutečnosti jen dvě strany téže mince, představující historickou změnu.

Trudeau navíc jako první kanadský premiér čelí vyšetřování etickou komisí kvůli svému výletu na Bahamy, je podezírán z porušení pravidel pro přijímání darů a pro využívání soukromých letů (něco, co českému prezidentovi prošlo bez šrámu na pověsti u většiny národa). A ti, kdo v něm vidí namyšleného sebestředného frajírka, často odkazují na incident v parlamentu, kdy loktem udeřil opoziční poslankyni (uvnitř video), za což se následně omluvil. Nicméně sledovat při tom jeho řeč těla je docela zajímavé.

Aktuální průzkumy volebních preferencí podle webu Macleans nicméně ukazují, že popularita vládoucích Liberálních Demokratů se i v polovině volebního období drží stále vysoko, dnes na 43 procentech, což je více než volební výsledek 40,5 procent, ovšem méně než dřívější rekordní hodnota 50 procent.

In a release accompanying the poll, Coletto said: “Despite a series of difficult decisions by the federal government, we find little evidence that Canadians feel any worse about the government today than they did in May. The government’s approval rating is up slightly, its share of the vote remains stronger than it received at the last election, and most Canadians are feeling good about their current and future economic prospects. The Liberal party’s electoral coalition of young, urban and suburban middle-class voters, new Canadians plus well-educated Boomers remains intact.”

V každém případě reakce na aktuální vydání časopisu Rolling Stone ukazují, jak rozdílně lze přistupovat k obrazům politiky a politiků a co je pro vnímání politického života zásadnější – zda mediální obraz vhodně propojený se současnými komunikačními trendy nebo skutečné politické kroky a skutečná politická debata. A také, jestli touha po idealizovaném obrazu nelidsky dokonalého hrdiny je pro společnost tou správnou cestou – už proto, že se politika příliš personifikuje, místo aby se diskuse vedla nad věcnými tématy a jejich řešeními. I v našich luzích a hájích je to otázka více než aktuální.

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn