Monday, September 25, 2017

Máslo a konec světa

By Simindr, in Česko Společnost on .

Máslová apokalypsa naplnila české domácnosti stejně rychle jako vyprázdnila regály v obchodech. Máslo se krade, máslo si lidé dokonce stloukají svépomocí doma jako za časů petrolejek, nebo aspoň s mixérem, dokonce jsou v ohrožení tradiční české ladovské Vánoce, a to nejen kvůli přívalů migrantů a tradičnímu nedostatku sněhu, ale letos dokonce i kvůli absenci tradičního cukroví (sice v Česku Hera je pečení, ale máslo taky). Přiblížil se skutečně konec světa, jaký jsme dosud znali?

Sice je mezi důvody zdražení řada globálních faktorů dlouhodobého rázu (vyšší poptávka v Číně, snížená dojivost během horkého léta i zvyšující se preference másla před dříve tolik vychvalovanými, dnes marginalizovanými margaríny), na druhou stranu ve hře jsou i faktory snadněji ovlivnitelné a upravitelné právě v závislosti na poptávce a konkurenci na trhu. Někteří tvrdí, že svůj podíl mají obchodní řetězce, kteří si nadsazují příliš velké přirážky. Tomu se ovšem prodejci brání a argumentují zvýšenými nákupními cenami, což potvrzují i grafy komoditních trhů, které ukazují zvyšování cen už u základních komodit.

Možná nejzajímavější vysvětlení a popis celé situace přinesl na svém webu Luděk Niedermayer, bývalý viceguvernér České národní banky, který za současnými cenovými šoky na mléčném trhu v Evropě vidí konec dlouholeté regulační politiky EU. Na jaře 2015 přestaly platit kvóty na mléko, to vedlo ke zvýšení produkce, ke snížení ceny, to si vyžádalo kompenzace ze strany EU včetně plateb na neprodukci mléka, a teď jsme ve fázi, kdy je mléka málo a ceny rostou. Uvolnění trhů po tak dlouhé době, kdy není jasná rovnovážná úroveň, celkem logicky musí následovat šoková korekce, než si trh najde svoji odpovídající hladinu poptávky, produkce a ceny. Niedermayer tvrdí, že za populismus zachraňující tržní subjekty v míře větší než nutné, následně logicky platíme svoji cenu. A to tentokrát dvakrát – jak v podpoře na neprodukci mléka, tak ve vyšší ceně másla.

Samozřejmě že cítím sympatie zejména s malými farmáři, se kterými výkyvy ceny, které pro ně vyjednala jejich lobby, mohou „hodně cvičit“, ne-li ohrožovat je (a učebnicovou odpovědí je, že svou produkci musí diversifikovat a/nebo produkovat výrobky s nižšími výkyvy cen, což mnoho z nich, jak je vidět v obchodech, dělá).

Jinak to ale vidím s velkopodniky, které hospodaří se stovkami hektarů a obraty hodnými menších průmyslových podniků (z nichž nemalá část příjmů představují dotace). Nevím, proč by měly být tyto podniky vystaveny na úkor ostatních tak velké a nákladné obraně proti vývoji poptávky, nabídky či efektivnější konkurenci na jejich trhu.

Je pro mne velkou otázkou, zda vskutku nevídaná péče ministrů (ale i části poslanců) o tento sektor dává smysl. A co si za ni vlastně „kupujeme“. Že by méně hnoje před vchody do institucí, které se této péči (obvykle jen dočasně) vzpírají? A nebo to máslo za pade?

Při této interpretaci by stačilo ponechat trh svému osudu, k tomu je ovšem třeba nepodléhat panice ve stylu „Máslo na příděl“, jak to činí například dnešní Mladá fronta DNES na své titulní straně. Zvláště, když se v pohledu celého roku jedná o rozdíl 250 korun na osobu při průměrné spotřebě másla 5 kilogramů a existuje tolik alternativ, jak dokazuje video níže.

Nicméně nezdá se, že by se Česká republika chtěla vydat právě touto liberální cestou, naopak jde proti trendu celé Evropské unie a nadále trvá na tom, aby podpora zemědělským podnikům byla rovnoměrná a týkala se i těch největších (tím největším je Agrofert).