Wednesday, June 28, 2017

Migrační krize směr Evropa ve velkém útlumu

By Simindr, in Zahraničí on . Tagged width:

Statistiky ukazují jednoznačný trend oslabování migrační vlny do Evropy. Nejvýznamnějším faktorem se v tomto ohledu stala dohoda s Tureckem zařízená německou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Mluvit dál o evropské migrační krizi je paradoxní v globálním kontextu. Do Evropské unie zamířilo v roce 2015 pouhé půl procento z víc než 65 milionů uprchlíků na celé planetě. Přesto stále slyšíme názory, které situaci hodnotí dramaticky a varují před pokračující ,nekontrolovanou invazí‘.

Více konkrétních grafů a čísel v článku na Aktuálně.cz: Uprchlická krize v Evropě skončila. Letos přijde čtvrtina uprchlíků z roku 2015, celosvětově 0,5 %.

Že hlavní příčina části uprchlické vlny, tedy válka v Sýrii, zdaleka nekončí, dokumentuje článek

Válka v Sýrii vstupuje do sedmého roku. Své domovy muselo opustit více obyvatel, než má celá Česká republika na FreeMagOne.

Téměř 5 milionů lidí uteklo ze země a dalších 6,3 milionu jsou uprchlíky ve vlastní zemi. To je dohromady tolik obyvatel, jako má celá Česká republika. Přes polovinu všech uprchlíků při tom tvoří děti a mladiství, kteří často nezažili život v míru. Zhoršující se bezpečnostní situace v zemi dopadá i na humanitární organizace, bombardovány jsou i školy podporované Člověkem v tísni.

Ovšem někteří uprchlíci uvízli na cestě, nejčastěji na Balkáně, odkud nechodí nijak nadějné zprávy o lepší budoucnosti. Více se dočtete v rozhovoru s Dalimilem Petrilákem, analytikem nevládní organizace Pomáháme lidem na útěku, která dlouhodobě působí jako humanitární organizace v srbských uprchlických táborech: Bída, prostituce, prodej lidských orgánů. Na Balkáně uvízlo z předloňské zimy na 70 tisíc uprchlíků, hrozí jejich radikalizace.

Co se podmínek v samotných táborech týče, přežít zde možné je, někdy je to horší, někdy lepší v závislosti na konkrétním táboře. V Řecku byla tuto zimu ale dramaticky horší situace na ostrovech. Úřady zde předpokládaly, že po dohodě EU-Turecko bude zahájeno rychlé azylové řízení a téměř plynulé deportace zpět do Turecka. K tomu ale nedošlo.

Na pěti řeckých ostrovech jsou hotspoty, kde jsou kapacity pro 8000 lidí, už přes rok v nich ale žije 16 tisíc lidí! Např. Chios byl přetížený čtyřnásobně. Během zimy zde lidé zůstali ve stanech pod sněhem, docházelo i k úmrtím. Dnes už řecká vláda tyto lidi přesunula do nových buněk, nicméně je fakt, že EU poslala do Řecka na péči o uprchlíky 200 milionů eur, ze kterých Řekové prokazatelně na tuto věc použili pouze 15 až 20 %. Kde zůstala většina peněz, nevíme. Na druhou stranu vláda zde nově umožnila malým dětem chodit do základních škol spolu s řeckými školáky, což poměrně vstřícně přijaly i místní řecké komunity.

Dnes už se tedy v táborech neumírá, přesto je život asi takový: půl roku jíte cizrnu, kterou občas proložíte těstovinami, nic jiného ale k jídlu nemáte. V Řecku vzniklo za poslední půlrok několik desítek dobrovolnických organizací o pár desítkách lidí. Tyto organizace budují zázemí, kupují zeleninu nebo se starají o volnočasové aktivity. Kdyby všechny tyto organizace skončily, dosavadní poměry se zde zhroutí. Problémy jsou také s lékařskou pomocí, do nemocnic mohou uprchlíci pouze pro základní péči. U složitějších onemocnění je obtížné najít léky i standardní pomoc.

Za přečtení pak v tomto ohledu určitě stojí osobní svědectví Karla Patáka, bloger a angažované tváře známé ze sociálních sítí, Jeden den s Karlem Patákem v uprchlickém táboře, který přibližuje každodenní realitu.

Ty často jezdíš pomáhat sem na Balkán do uprchlických táborů. Co tě k tomu vede? Fyzická pomoc už přeci jen politiku přesahuje.

Nejen já, ale mnoho dalších dobrovolníků sem jezdí, aby dali najevo odpor k aktuální politické i informační situaci v ČR. Jsme tu, abychom ukázali, že nejsem jen země plná nenávisti vůči uprchlíkům. Z mé strany je to tedy spíš postoj. I když sem jezdí až 4000 dobrovolníků z ČR, stejně jim nedokážeme pomoci dost efektivně. Reálněji pomáhám doma např. důchodcům, ale zde jde především o vyjádření stanoviska.

A jak se k uprchlíkům vlastně staví lidé zde v balkánských zemích?

Téměř jisté je, že se k nim staví lépe než ČR. A to především ze dvou důvodů.
Mají s nimi reálný kontakt a denně je tu vidí v obchodech, na ulici a pod. Vnímají je jako omezení, ne jako reálné nebezpečí. Takže je tu určitá nelibost, ale nikoliv nenávist.
Dalším faktem pak je, že balkánští lidé si ještě dobře pamatují válku a soucítí s těmi lidmi.
To my nedokážeme. Ne proto, že bychom byli zlí, ale už ani naše babičky válku většinou nezažily, pokud nejsou hodně staré.