Migrační krize směr Evropa ve velkém útlumu

By , in Zahraničí on . Tagged width:

Statistiky ukazují jednoznačný trend oslabování migrační vlny do Evropy. Nejvýznamnějším faktorem se v tomto ohledu stala dohoda s Tureckem zařízená německou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Mluvit dál o evropské migrační krizi je paradoxní v globálním kontextu. Do Evropské unie zamířilo v roce 2015 pouhé půl procento z víc než 65 milionů uprchlíků na celé planetě. Přesto stále slyšíme názory, které situaci hodnotí dramaticky a varují před pokračující ,nekontrolovanou invazí‘.

Více konkrétních grafů a čísel v článku na Aktuálně.cz: Uprchlická krize v Evropě skončila. Letos přijde čtvrtina uprchlíků z roku 2015, celosvětově 0,5 %.

Že hlavní příčina části uprchlické vlny, tedy válka v Sýrii, zdaleka nekončí, dokumentuje článek

Válka v Sýrii vstupuje do sedmého roku. Své domovy muselo opustit více obyvatel, než má celá Česká republika na FreeMagOne.

Téměř 5 milionů lidí uteklo ze země a dalších 6,3 milionu jsou uprchlíky ve vlastní zemi. To je dohromady tolik obyvatel, jako má celá Česká republika. Přes polovinu všech uprchlíků při tom tvoří děti a mladiství, kteří často nezažili život v míru. Zhoršující se bezpečnostní situace v zemi dopadá i na humanitární organizace, bombardovány jsou i školy podporované Člověkem v tísni.

Ovšem někteří uprchlíci uvízli na cestě, nejčastěji na Balkáně, odkud nechodí nijak nadějné zprávy o lepší budoucnosti. Více se dočtete v rozhovoru s Dalimilem Petrilákem, analytikem nevládní organizace Pomáháme lidem na útěku, která dlouhodobě působí jako humanitární organizace v srbských uprchlických táborech: Bída, prostituce, prodej lidských orgánů. Na Balkáně uvízlo z předloňské zimy na 70 tisíc uprchlíků, hrozí jejich radikalizace.

Co se podmínek v samotných táborech týče, přežít zde možné je, někdy je to horší, někdy lepší v závislosti na konkrétním táboře. V Řecku byla tuto zimu ale dramaticky horší situace na ostrovech. Úřady zde předpokládaly, že po dohodě EU-Turecko bude zahájeno rychlé azylové řízení a téměř plynulé deportace zpět do Turecka. K tomu ale nedošlo.

Na pěti řeckých ostrovech jsou hotspoty, kde jsou kapacity pro 8000 lidí, už přes rok v nich ale žije 16 tisíc lidí! Např. Chios byl přetížený čtyřnásobně. Během zimy zde lidé zůstali ve stanech pod sněhem, docházelo i k úmrtím. Dnes už řecká vláda tyto lidi přesunula do nových buněk, nicméně je fakt, že EU poslala do Řecka na péči o uprchlíky 200 milionů eur, ze kterých Řekové prokazatelně na tuto věc použili pouze 15 až 20 %. Kde zůstala většina peněz, nevíme. Na druhou stranu vláda zde nově umožnila malým dětem chodit do základních škol spolu s řeckými školáky, což poměrně vstřícně přijaly i místní řecké komunity.

Dnes už se tedy v táborech neumírá, přesto je život asi takový: půl roku jíte cizrnu, kterou občas proložíte těstovinami, nic jiného ale k jídlu nemáte. V Řecku vzniklo za poslední půlrok několik desítek dobrovolnických organizací o pár desítkách lidí. Tyto organizace budují zázemí, kupují zeleninu nebo se starají o volnočasové aktivity. Kdyby všechny tyto organizace skončily, dosavadní poměry se zde zhroutí. Problémy jsou také s lékařskou pomocí, do nemocnic mohou uprchlíci pouze pro základní péči. U složitějších onemocnění je obtížné najít léky i standardní pomoc.

Za přečtení pak v tomto ohledu určitě stojí osobní svědectví Karla Patáka, bloger a angažované tváře známé ze sociálních sítí, Jeden den s Karlem Patákem v uprchlickém táboře, který přibližuje každodenní realitu.

Ty často jezdíš pomáhat sem na Balkán do uprchlických táborů. Co tě k tomu vede? Fyzická pomoc už přeci jen politiku přesahuje.

Nejen já, ale mnoho dalších dobrovolníků sem jezdí, aby dali najevo odpor k aktuální politické i informační situaci v ČR. Jsme tu, abychom ukázali, že nejsem jen země plná nenávisti vůči uprchlíkům. Z mé strany je to tedy spíš postoj. I když sem jezdí až 4000 dobrovolníků z ČR, stejně jim nedokážeme pomoci dost efektivně. Reálněji pomáhám doma např. důchodcům, ale zde jde především o vyjádření stanoviska.

A jak se k uprchlíkům vlastně staví lidé zde v balkánských zemích?

Téměř jisté je, že se k nim staví lépe než ČR. A to především ze dvou důvodů.
Mají s nimi reálný kontakt a denně je tu vidí v obchodech, na ulici a pod. Vnímají je jako omezení, ne jako reálné nebezpečí. Takže je tu určitá nelibost, ale nikoliv nenávist.
Dalším faktem pak je, že balkánští lidé si ještě dobře pamatují válku a soucítí s těmi lidmi.
To my nedokážeme. Ne proto, že bychom byli zlí, ale už ani naše babičky válku většinou nezažily, pokud nejsou hodně staré.

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn