Můžou fake news za prohru Hillary Clinton? Marné hledání jednoduché odpovědi.

By , in Společnost on . Tagged width:

The Washington News informuje o nové studii k univerzity v Ohiu, která zkoumá vztah mezi fake news a voličským chováním, konkrétně se zaměřuje na to, jak moc mohly vymyšlené zprávy v kampani odradit její potenciální voliče od toho, aby jí dali svůj hlas. Docházejí k závěru, že pod vlivem těchto informací zhruba 4 % voličů Baracka Obamy z roku 2012 nevolilo Hillary Clinton, což mohlo mít rozhodující podíl na její prohře.

Studii provedli na vzorku necelých 600 podporovatelů Baracka Obamy, z nichž 23 % nevolilo Hillary Clinton. A zkoumali, jak tři zprávy (že je Clinton vážně nemocná, že schválila prodej zbraní džihádistům z ISIS a že Trumpa podpořil papež) ovlivnily jejich voličské chování. Výsledek? 89 % Obamových voličů, kteří během kampaně nevěřili žádné z těchto tří zpráv, volilo Hillary Clinton. Ovšem ti, co považovali alespoň jednu zprávu za pravdivou, volili Clinton už jen z 45 %.

Článek, který o studii informuje, rovnou přiznává, že se nad těmito čísly nedá udělat nějaký jasný závěr mimo jiné proto, že nelze prokázat, že by byl přímý efekt mezi lživou informací a změnou voličského chování, stejně tak je možné, že oslabená voličská přízeň vůči demokratické kandidátce způsobila, že daný volič byl náchylnější uvěřit zprávám v její neprospěch. Ostatně lakonicky to shrnul minulý týden na Internet Advertising Conference 2018 Josef Šlerka ve své přednášce o tom, jak rozdílný obsah feedu vidí uživatelé Facebooku: „Na tanec musí být dva. A fake news se uchytí tam, kde má připravenou půdu.“ 

Ostatně jinými slovy totéž tvrdí projekt Public Seminar – fake news pomáhají utvrdit v již předpřipraveném názoru:

In this context, “fake news,” intentionally manufactured to deceive, becomes more likely to achieve its intended effect when people are already primed to only hear what they want to hear. This is all the more compounded in an age of cable television and the internet where people can silo, enter their preferred echo chamber and only listen to those from their political tribe.

Proto analytici zapojili pokročilejší vyhodnocování a pokusili se očistit vlivy na změnu chování o všechny ostatní možné faktory kromě fake news samotných. Tyto ostatní faktory prý ke změně přispěly z 38 %, ale dalších 11 % podle nich měly na svědomí lživé zprávy. Podle nich je prokazatelné, že fake news svůj podíl na změně chování určitě měly, jen není jasné, jak přímý.

For those defecting from Clinton, believing fake news had a greater effect than anything except being a Republican or personally disliking Clinton. Obama voters who believed one of these fake news stories “were 3.9 times more likely to defect from the Democratic ticket in 2016 than those who believed none of these false claims, after taking into account all of these other factors,” the researchers write.

“We cannot prove that belief in fake news caused these former Obama voters to defect from the Democratic candidate in 2016,” they write. “These data strongly suggest, however, that exposure to fake news did have a significant impact on voting decisions.”

Jak článek uvádí, další výzkumníci se pak zaměřují na ještě odvážnější teorie, které simulují průběh voleb, jak by vypadaly bez vlivu fake news. Problém je, že všechny tyto úvahy působí spíše jako marné virtuální hledání jednoho klíčového faktoru, na nějž by se dala svést vina za neúspěch favoritky voleb, ale stojí na vratké vodě předpokladů, teorií a spekulací, které mají jen malou oporu v nezpochybnitelných faktech, takže jejich interpretace není daleko od zbožného přání.

Navíc vytrhávají jen jeden jediný faktor z mnoha a mnoha dalších, které musely mít svůj zásadní a nejspíš ještě větší vliv – od profilů kandidátů, jejich volební kampaň, mediální odezvu (Trumpovi se média věnovala mnohem více než Clinton) přes mocenskou situaci mezi Demokraty a Republikány až po aktuální nálady americké veřejnosti. Ostatně americký profesor Allan Lichtman předpověděl Trumpovu výhru už v září 2016 před volbami, kdy nikdo neuvažoval o tom, že by Clinton mohla prohrát (takto úspěšně předpovídá výsledky voleb už 30 let) – a jeho model přitom zahrnuje úplně jiné vlivy než fake news.

Problém s tímto druhem analýzy také spočívá v tom, že neumí nasimulovat celou situaci, tedy rámování jednotlivých zpráv (tedy to, jak je interpretovala média a jak je interpretovali diváci či čtenáři, kteří si je vykládají vždy poplatně svému vidění světa), jejich množství, vývoj v čase a co je možná nejpodstatnější, zcela stranou zde byly ponechány manipulace z druhé strany (žádná kampaň ve Spojených státech přitom není nevinná a úplně čistá, korektní a fér). A také se autoři výzkumu podle všeho nevyrovnali s tím, že řada voličů volila Trumpa navzdory tomu, že o něm věděla spousta negativních informací, které jim ve volbě nezabránily.

Je přitom důležité vědět, zda a jak Rusko zasahovalo do průběhu amerických voleb, ale vyjadřovat to v konkrétních procentech voličské podpory je značně ošidné. Zajímavě o tom hovoří již výše citovaný Public Seminar, který popisuje vzájemný vliv mezi obsahem televize Fox News a jejími diváky, kdy se ukazuje, že náchylnost uvěřit nepravdivým informacem je u diváky této televize vysoká a koreluje s podporou Trumpa – což může být jen projevem osobnostních a hodnotových preferencí, postojů a vlastnostní, nikoliv jejich prvotní, natož jedinou příčinou.

Low-information voters” swung to Trump en masse in ways that had not happened previously. These voters were much more vulnerable to being influenced by fake news. Now we find that relying on Fox News and believing fake news relative to real news are strongly associated with each other and with supporting Trump in the 2016 election. Both the fake news and Fox News correlation with Trump support remain true when controlling for personal characteristics such as partisanship.

Aby to bylo ještě složitější, vliv fake news se neomezuje jen na jejich prvotní šiřitele a tábor protikandidáta, ale jejich obětí a zesilovači zároveň se stávají i klasická média, která se na skandální informace chytají snadněji než na ty seriózní a přikládají jim větší a ve zpětném pohledu jednoznačně neúměrnou pozornost (jak se fake news šíří na Twitteru násobně rychleji než pravdivé zprávy, jsme psali nedávno). Například kauza e-mailů Hillary Clinton a jejich vyšetřování se do hlavních zpráv dostala jen za jeden týden v míře převyšující její politická témata za dva měsíce. A znamý analytik Nate Silver tvrdí, že právě tohle téma stálo Clinton volby, konkrétně krok šéfa FBI Jamese Comeyho, který těsně před volbami informoval, že FBI vyšetřuje další várku e-mailů (což se následně ukázalo jako planý poplach, ale téma a negativní konotace byly nastoleny). Tato teorie působí pravděpodobněji proto, že na nápravu mediálních a reputačních škod už nebyl prakticky žádný čas.

Hillary Clinton would probably be president if FBI Director James Comey had not sent a letter to Congress on Oct. 28. The letter, which said the FBI had “learned of the existence of emails that appear to be pertinent to the investigation” into the private email server that Clinton used as secretary of state, upended the news cycle and soon halved Clinton’s lead in the polls, imperiling her position in the Electoral College.

Podobně v Česku 2017 těsně před volbami sehrála svou roli aféra lithium, která podle tvrzení Daniela Prokopa posílila výsledek ANO na úkor ČSSD – právě proto, že byla rozehrána na poslední chvíli bez možnosti korekce první pohoršené emoce krádeže národního pokladu v režii sociální demokracie.

Jen z těchto příkladů jasně plyne, že tak složitý organismus jako volební rozhodování celé společnosti nelze redukovat na jeden jednoduchý faktor, jakkoliv by to bylo lákavé. Přílišné vyzdvižení jednoho dílčího prvku by totiž mohlo odvést pozornost od komplexně provázaných a vzájemně podmíněných vlivů, které není možné oddělit jeden od druhého a teprve jako celek můžou dávat nějaký smysl.