Nassim Taleb střílí ostrými

By , in Společnost on .

Čtení nového Taleba bych přirovnal ke skleničce portského před spaním: Je to příjemné. Rychle stoupá do hlavy. A je vám jasné, že toho nesmíte vypít moc najednou.

Skin in the Game neboli Kůže ve hře představuje znatelný odklon od dosavadní série Incerta (Zrádná nahodilost, Černá labuť, Prokrustovo lože, Antifragilita), když jen zlomek prostoru věnuje vysvětlení a obhajobě triviální základní myšlenky, ale o to více se snaží škatulkovat její porušitele. Novou knihou Taleb otevřeně provokuje a zvyšuje sázky na nesmrtelnost, přičemž není vyloučené, že uspěje.

Už teď patří k nejcitovanějším soudobým filozofům vědy. V tomto kontextu chápu Kůži ve hře jako pokus vymezit se proti lidem, jejichž přístup není podle Taleba dostatečně rigorózní. Fackuje Stevena Pinkra, Sama Harrise, dokonce Richarda Dawkinse a další populárně-vědecké celebrity. Možná vám to přijde smutné a tragické, ale tak se prostě hra hraje. Dějiny vědy jsou osobními konflikty posety a nezřídka pohltily i velikány, viz třeba záštiplný střet o kalkulus mezi Izákem Newtonem a Leibnizem. Také Taleb se rozhodl tuhle zbrojní skříňku otevřít a střílet ostrými.

Rozhodně je zábava to číst, ale problém je se zvolenou ráží. Pokud chtěl své oponenty sejmout, měl si vybrat něco většího než pistolku na antiperle. Argumenty nejsou ničivé, místy ani přesvědčivé, a i když s mnoha Talebovými postoji je snadné sympatizovat či přímo souhlasit, výsledkem je přinejlepším plichta. Své stoupence Taleb ujistí o své sečtělosti a genialitě, zatímco v očích svých odpůrců ještě stoupne jako pozér a egomaniak. Pro ty ostatní pak nebude snadné se rozhodnout, ke kterému táboru se přidat, a je-li to vůbec nutné.

Osobně považuji Talebovy knihy včetně této poslední za přínosné a rozhodně jsou pro mne větším obohacením než tituly typu Superprognózy, které se za revoluční sice vydávají, ale už na první pohled jim chybí myšlenková hloubka. Tohle není Talebův problém. Jeho výzva do budoucna bude spíš najít si nové téma, protože to stávající se zdá být v každém ohledu vyčerpané až do dna. Taková lepší lahev portského, no.

Pro srovnání lze dojem z knihy doplnit čtením další skeptické recenze Michala Kašpárka na Finmag.cz.

Když už se Taleb konečně dostane k nasazování vlastní kůže, jeho výklad mnohokrát troskotá na druhém a podstatnějším vnitřním rozporu knihy: hlasitý zastánce skepticismu sází jedno velkohubé, pochyby vzbuzující tvrzení za druhým.

 

Psáno pro blog Roberta Vlacha Coctu.cz.

Recommended articles