Friday, April 28, 2017

Nenávist vůči „těm nahoře“

By Simindr, in Společnost on . Tagged width:

Článek Nenávist vůči „těm nahoře“ Jense Jessena pro Die Zeit skvěle dokumentuje populární trend poslední doby – uměle vytvářenou nenávist vůči elitám, které jsou činěny odpovědnými za veškeré zlo světa. Většinou je přitom tato nenávist rozdmýchávána samotnými příslušníky elit, kteří v tom hledají nejefektivnější způsob, jak si naklonit masy. Realita je přitom mnohem složitější. Text přeložil Jan Martínek a je plně k dispozici na jeho webu Honzovy komentáře.

Tím jsme se dostali až k pilířům klasického fašizmu. Vzdělaný znamená být pomýlený. Nepomýlený je jen nevzdělanec. Hloupost a syrovost se stávají zdrojem bezprostředního vidění světa a dokonce jeho výbuchy násilí lze interpretovat jako prýštění přirozené čistoty srdce, pokud se vraždící lůza projeví jako dostečně nevzdělaná. Někteří si to nepřipustí a budou proto popírat, že taková fašistická klišé mohla znovu získat politický vliv. Je to ale možné. Protože ona základní myšlenka je daleko starší a patří téměř k jádru naší západní civilizační kritiky: je to idea ušlechtilého divocha, kterému jsou právě proto, že zůstal nedotčen kulturou, naivně přičítány vyšší a intuitivní vědomosti o chodu světa. Proto funguje nadšení z koktajících poloidiotů v politickém prostoru, proto se neobrací Trumpova hloupost proti němu, ale pro něj. Co se tu čeří a bublá, je nečitelné pouze pro pomýlenou elitu, je to pravěké svaté bahno lidu, ještě před jakýmkoliv zformováním civilizací.

Pokud máme na mysli takový lid před a stranou jakékoliv kultury, je jen důsledné předpokládat, že nemůže být naší demokracií nikdy pochopen. Takový lid potřebuje vůdce, který rozpoznal tajemnou vůli svého matného nutkání a dokáže ji přetavit v činy. Tak vzniká idea tajemného spojenectví („unio mystica“ – mystický zážitek dokonalého duchovního sjednocení s Bohem nebo též „duchovní svatba“, pozn. překl.) mezi politickým vůdcem a jeho přívrženci, kterého nelze v zábranami svázané parlamentní demokracii právního státu dosáhnout. Demokracie je spiknutím elit, které vůli lidu překroutí a rozředí až k nepoznání.

Nová nenávist vůči elitám je v jádru předpolitická: je to nenávist k civilizaci. Chce odstranit vše, co se stalo příliš složitým a příliš zprostředkovaným. V tom pojmu vězí divoká regrese a z ní také čerpá svou logiku. Jestliže jde o to, šmahem odstranit všechna pouta civilizace, morálky a složitosti právního státu, lze pojmem elita opravdu obžalovat všechny, kteří ještě chrání naši kulturu humánního uvažování, liberály, levici i občanské konzervativce, majetné stejně jako odboráře, privilegovaně urozené stejně jako úspěšné vzdělance, přičemž posledně jmenovaní jsou obzvlášť nenáviděníhodní, neboť se snažili ukořistit něco, co má být zničeno.  V tomto ohledu je v pořádku, pokud alternativně k elitám hovoříme také o establishmentu. Nejsou tím ale mínění bohatí a mocní, ale obránci zavedeného pořádku, který se kdysi prosadil proti barbarství.

Text na stejné téma s podobným vyzněním publikoval Ján Simkanič v magazínu Reportér s názvem Elita – strašidlo pro masy.

Dnešní komplexní svět s technologickými novinkami, revolučním zrychlením a znásobením množství informací se stává stále složitějším. Úměrně této složitosti roste poptávka po vysvětleních, která umožní tomuto nesrozumitelnému světu lehce porozumět. A tak přicházejí na řadu jednorozměrné výklady o mocných elitách, odhalování konspirací a spiknutí (oněch elit) tam, kde ve skutečnosti vládne náhoda a chaos, a především vytváření iluzí, že radikálním řezem společně s elitami odstraníme i problém.

Kritizovat „všechny ty nahoře“ je pro mnohé příslušníky elit tím nejjednodušším způsobem, jak si získat přízeň mas. Jistě, možná je značná část elit zkažená, zkorumpovaná, sobecká a sleduje své přízemní cíle. Avšak motivy těch, kdo házejí blátem na elity nejhalasněji, nejsou často o nic méně zištné než těch, které kritizují. Jsou nebezpeční proto, že sázejí na polarizaci emocí, vyhovuje jim rozklížená společnost, kterou chtějí rozdělit, aby se vyvezli na vlně rozvášněných mas a mohli jim panovat. Zamlčují přitom, že radikalizace společnosti je věc riskantní a často vede k mnohem horším koncům, než je výchozí kritizovaný stav.

Read more at https://reportermagazin.cz/a/iquk5/elita–strasidlo-promasy#ZFJqKLwYjKX7yMWL.99