Neratov: Střecha víry a naděje
Příběh o vzkříšení zborceného kostela v Neratově a celé vesnice pod ním zní téměř k neuvěření. Ale pak přijedete na konec světa za hřebenem Orlických hor, stojíte uprostřed strohých stěn svatostánku a zadržujete dech. Nad hlavou se klene moderní střecha, kterou drží dřevěné trámy a kovové spoje, a jejím středem vedou skleněné desky ve tvaru obřího kříže. Celou délkou kostela přímo dovnitř shlížejí nebesa. Dojme to i ateistu.
Dech to bere už proto, že jde o výjimečně promyšlené, chytré, moderní a citlivé architektonické řešení, a ty se v Česku nehledají snadno. Nová konstrukce střechy byla přiznaně postavená jako kontrast a překonání starých ran minulosti (kostel utrpěl zásah v druhé světové válce a během totality měl být zdemolován, více viz fotogalerie), jako útěcha a náplast, jako přijetí a smíření, jako obnovená a znovunalezená cesta ke světlu a k naději povznášející nad zranění, bolest a zánik. A není to jen symbol, v Neratově se skutečně stal a pořád děje zázrak. Kostel nepotřebuje zahlcovat bohatou výzdobou, barokní andělíčky a zlacení dávno odnesl čas, visí tu jen působivý kříž s vyřezaným stínem zmizelého Ježíše, kovový reliéf Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen a dál zbývá už jen ticho a mlčení a rozjímání. A také otevřenost a důvěra – duchovní i skutečná – kostel se nikdy nezavírá a poutníkům nabízí útočiště nepřetržitě.
Pod klenbou z nebe jsem si vzpomněl na Zeffireliho film Bratr slunce, sestra luna o svatém Františku z Assisi. Ten ve filmu objeví ruiny kostela a spolu se svými následovníky se pustí do jeho opravy. Faráři Josefu Suchárovi s rodinou Němcových se v Neratově podařilo něco podobného.
Před třiceti lety tu trvale žili dva, obyvatelé. Dnes komunita kolem celé vesnice přitahuje stovky lidí, pomáhá nemocným, slabým a potřebným, a inspiruje dokonce tak mocně, že příběh faráře, který s myšlenkou záchrany kostela přišel, hraje i ve výpravné reklamě velké finanční instituce. Zároveň jde o tu nejlepší reklamu na církev jako takovou, stojící na straně těch, co jiné zastání těžko hledají. Není divu, že právě Josefa Suchára jmenoval prezidentský kandidát Michal Horáček mezi těmi, jimž by v případě svého zvolení rád předal státní vyznamenání.
Zatímco kardinál Duka před volbami volal, aby se vláda vrátila do rukou “umlčované většiny”, v Neratově nacházejí svůj smysl života pokornou službou těm, kteří by jinak žádný hlas neměli. Jeďte se tam podívat. Být svědky zázraku naplňuje nadějí. A ta je v těchto podivných časech dost potřeba.
P. S. Kdyby v Praze byli stejně chytří jako neratovští, pustí se do obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí velkorysejším a rafinovanějším způsobem. Jak jsme psali v textu Přesně před 99 lety strhli mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Má smysl ho dávat zpátky?, jedním z návrhů byla myšlenka vztyčit sloup v podobě přiznaně padajících fragmentů, jako vědomé přiznání starých jizev, jako věčnou připomínku historie, kterou už dnes po sto letech dokážeme přijmout a povznést se nad ni a nad konfrontace, které symbolizovala a které bohužel dodnes stále vyvolává. Škoda, že Praha není Neratov.
Čtěte dále:
Příběh vzkříšení Neratova (Česká spořitelna)
Vesnice Neratov vstala z mrtvých. Farář a jedna rodina jí vrátili život (iDNES.cz)
Možná jste jen netrpělivej a Praha je Neratovu hodně podobná. Znáte sochaře Petra Váňu (je to velmi inspirativní pán)? Už má repliku sloupu skoro hotovou…ale podle vlastních slov necítí se být správným člověkem pro to, aby prosadil postavení sloupu. Správná chvíle zajisté přijde a když půjde úřední procedura hladce, bude to znamenat, že jsme se my jako národ dohodli.
Ostatně líp no zformuloval sám:
http://marianskysloup.info/verim-ze-budou-moci-byt-vedle-sebe/
Chtěla bych po Staroměstském náměstí vodit svoje děti a vyprávět jim o českých dějinách a stát mezi barokní Madonnou a Šalounovým Husem, který představuje naši moderní představu o něm. A dodat něco o stavovském povstání a popravě 27 českých pánů (tedy pánů, rytířů i měšťanů) s tím, že dnes už se po mnoha staletích a politickou činnost nepopravuje.
Nicméně s dětmi se asi nedočkám. Možná budu takhle povídat vnoučatům.
O Mariánském sloupu jsme psali tady: https://www.noviny.cz/presne-pred-99-lety-strhli-mariansky-sloup-na-staromestskem-namesti-ma-smysl-ho-davat-zpatky/. A z těch možností, co se objevily, se mi ta „rozbitá“ verze sloupu líbí nejvíc. Na replice mi není sympatické, že jí někteří dokážou balit do ne úplně sympatické interpretace, navíc by šlo jen o sloup a ne celou kašnu.