Ohlasy na vítězství Emmanuela Macrona

By Simindr, in Zahraničí on .

Vítězství Emmanuela Macrona (dobrý profil přinesly Hospodářské noviny) nad Marine Le Penovou bylo ve druhém kole ještě výraznější, než předpovídaly průzkumy. Základní přehled výsledků je k dispozici na The Telegraph, mnohem podrobnější, ale pořád přehlednou analýzu toho, kdo a jak volil, v grafech přinesly Financial Times.

Zajímavý pohled na historický vývoj podpory Lidové fronty lze najít na stránkách Le Monde (letos Marine Le Penová získala rekordně přes 10 milionů hlasů, v roce 2012 pouze něco přes 6 milionů v prvním kole). Už teď však Národní fronta hlásí radikální změny, včetně přejmenování, jak uvádí Politico. Odchod z politiky naproti tomu ohlásila neteř Marine Le Penové Marion.

A jak tedy nástup Emmanuela Macrona vidí čerstvé mediální reakce?

Anne Applebaumová v textu pro The Washington Post Emmanuel Macron’s extraordinary political achievement neskrývá spokojenost a obdiv a označuje vítězství mladého kandidáta zvláště s ohledem na okolnosti a kontext doby, bez jakékoliv systémové podpory velkých stran za výjimečný a pozoruhodný výkon.

Jan Moláček na Aktuálně.cz v textu Macron? Voliči v Evropě – snad – dospívají a opouštějí bezstarostný protest v Macronově vítězství vidí návrat racionality po vlně negativních emocí projevených v Brexitu a vítězstvím Trumpa:

Jestliže po britském referendu – a amerických prezidentských volbách – panovaly obavy, že výsledky posílí obchodníky s jednoduchými recepty leckde jinde, dnes se zdá, že spíš mobilizovaly proevropské strany a politiky. Prezidentské volby v Rakousku, parlamentní v Nizozemsku a teď nejnověji opět prezidentské ve Francii ukazují, že si tamní voliči ponaučení z Brexitu vzali k srdci. Uvědomili si, že mají co ztratit, a ne málo – základy, na nichž stojí evropský poválečný blahobyt a stabilita.

Nepřekvapivě vítězství Macrona přivítala německá kancléřka Merkelová, když řekla, že Macron je nadějí pro Evropu.

„Vaše vítězství je vítězstvím pro silnou, jednotnou Evropu a pro francouzsko-německé přátelství,“ řekla už v neděli Merkelová telefonicky příštímu francouzskému prezidentovi, který by měl na první zahraniční cestu zavítat právě do spolkové republiky.

Skeptičtější pohled přináší Martin Ehl z Hospodářských novin, když tvrdí, že Macron je jako Obama v roce 2008. Vyvolal obrovské naděje. Zklamání, pokud je nesplní, bude nebezpečné.

Macron teď tak trochu připomíná Baracka Obamu v čase jeho prvního volebního vítězství v roce 2008. Vzal na svá bedra větší naděje, než může jeden člověk unést. Obama potom narazil na tradiční strany v parlamentu a předal politickou scénu zablokovanou nástupci Donaldu Trumpovi, nástupci, který v očích mnoha lidí představuje to nejhorší z populismu posledních dvaceti let. Od Macrona se čekají velké věci doma i v Evropě, i to je součást populistické vlny, jen nahlíženo z druhé strany. Zklamání těch, kteří si do něj projektují své naděje, může být dost velké. A Le Penová či další evropští populisté umí být trpěliví.

Na druhou stranu lze namítnout, že Macron nebyla volba očí zaslepených planou nadějí. Do velké míry to bylo přesně opačně, jak uvádí Respekt.

Podle agentury Ipsos hlasovalo pro Macrona pozitivně jen 57 % z těch lidí, kteří mu dali svůj hlas, negativně 43 procent. Skóre je tedy zhruba půl na půl mezi těmi, kteří si s novým prezidentem spojují nějakou naději – a těmi, kteří pro něj hlasovali jen proto, že si nepřáli vítězství Le Pen.

Na to ostatně upozorňuje i Applebaumová, před Macronem je významný úkol poskytnout satisfakci i jeho nevoličům. K tomu potřebuje získat podporu i v nadcházejících parlamentních volbách, podle průzkumů podpora jeho hnutí En marche narůstá.

The future of Macron’s radical-centrist movement — in the rest of Europe as well as France — now depends on what Macron is actually able to achieve. Here is the obvious counterpoint to Macron’s victory, one which has been repeated by gloomier observers all evening: Though Le Pen lost by a greater margin than expected, she still attracted more votes than any National Front candidate ever had before. She represents real dissatisfaction with the economy, with terrorism, with immigration policy and with the privileged political class, though of course she is a part of that class herself. Macron will now have to address these issues. His center-left supporters may have to accept Thatcherite reforms; he has no party in the legislature right now to support him. The strength of his far-right opponents may grow.

Applebaumová poukazuje na to, že Macron po vítězství ukázal, že tuto výzvu chápe, když se v prvním projevu obrátil na voliče Le Penové s vyjádřením pochopení jejich starostí a nespokojenosti.

Podobně argumentuje i Vox, který upozorňuje na to, že země je rozdělená, politická situace neujasněná a ekonomická situace ne zcela příznivá. Právě v ekonomickém zlepšení Vox vidí klíčový faktor, který by mohl pomoci udržet optimismus a naději.

If there’s going to be any movement on loosening austerity and stimulating the economy, it has to come from Germany; it can’t come from France. So I think Germany being reassured might well put more capital into the European Investment Bank, and that could be good news for Macron. But it’s good news that will probably work a little too slowly for Macron’s timetable. That kind of investment takes a while to produce results, and a lot of it will go to countries other than France.

So whether France will see a major reduction in unemployment over the next year as a result of more German flexibility, I think that’s very doubtful. There have been a few signs of tentative recovery in France. Unemployment has come down a few points over the last few months, so that’s good news, but still it’s not going to be dramatic as far as we can tell now. And Macron has to hope that people remain optimistic and energized by his victory long enough for him to get something going that will show some positive results.

Jak se to podaří, závisí na mnoha okolnostech, připomíná Finmag – například na již zmíněné situaci v parlamentu, který musí Macron získat na svou stranu. Ten také dovozuje, co Macronovo vítězství nejspíš znamená pro Českou republiku.

Po odchodu Británie se poměr sil změní ve prospěch eurozóny. Bude v ní vznikat na devadesát procent ekonomického výkonu celé Evropské unie. A když bude mít společný rozpočet, jak navrhuje Macron, protočí se v ní téměř všechny peníze – od bohatších členů eurozóny ke členům chudším. Pro ty, kteří si nechají vlastní měnu, zbudou jen drobty. Pokud Macron své vize prosadí, postaví unijní státy stojící mimo euro před otázku, kterou si dřív nebo později beztak musí zodpovědět: Chcete žít v centru, anebo raději na periferii?

A ještě jeden velice důležitý postřeh na závěr. Francouzské volby jsou prohrou ruského zasahování do chodu Západu. Naštěstí Francie byla připravena, jak píší ve skvělém textu The New York Times a Macronův tým hackery a propagandisty dokonale zmátl. A citují šéfa digitální divize Macronova týmu Mounira Mahjoubiho o tom, jak například útočníkům podstrkávali falešné dokumenty.

“We went on a counteroffensive,” said Mr. Mahjoubi. “We couldn’t guarantee 100 percent protection” from the attacks, “so we asked: what can we do?” Mr. Mahjoubi opted for a classic “cyber-blurring” strategy, well known to banks and corporations, creating false email accounts and filled them with phony documents the way a bank teller keeps fake bills in the cash drawer in case of a robbery.

“We created false accounts, with false content, as traps. We did this massively, to create the obligation for them to verify, to determine whether it was a real account,” Mr. Mahjoubi said. “I don’t think we prevented them. We just slowed them down,” he said. “Even if it made them lose one minute, we’re happy,” he said.

“During all their attacks we put in phony documents. And that forced them to waste time,” he said. “By the quantity of the documents we put in,” he added, “and documents that might interest them.”

A zatímco českým prezidentský tým ruské zdroje jako Sputnik sdílí, Macronův tým právě Sputniku zakázal přístup do své centrály během volebního večera. Zdá se, že západ Evropy se dokáže učit z chyb.