Monday, September 25, 2017

Patříte i vy do generace Xeniálů?

By Simindr, in Společnost on .

Zjistil jsem, že jsem Xeniál a nestydím se za to. Právě naopak, každý Xeniál by měl být hrdý, že je Xeniál, protože jen málokdo dokáže spojovat minulé a budoucí s takovou přirozenou samozřejmostí jako právě Xeniálové. Dosavadní dělení jednotlivých generací na X, Y a Z na popis reality už zkrátka nestačí. Tak hrubozrné měřítko pomíjí jemné nuance, bez kterých by pochopení toho, odkud kráčíme, co jsme a kam jdeme, bylo dramaticky ochuzeno.

Pojmem Generace X se začasté označují lidé narození v letech 1965 – 1985, Generace Y je definována lety 1986 – 1995 a Generace Z lety 1996 a výše. V USA mají ještě Generaci „baby boomers“ vymezenou lety 1946 – 1964. Výborný přehled toho, jak jsou jednotlivé generace označovány a proč, včetně mnoha dalších odkazů připravil Daniel Dočekal na svých 365tipu.cz.

Označovat takto generalizujícími pojmy tak obrovské skupiny lidí dává svůj smysl proto, že jejich život byl určován jinými okolnostmi, jiným způsobem vymezení proti předchozím generacím, byly se nuceny vyrovnávat s jinými výzvami a jinými prioritami, což je muselo nutně většinově ovlivnit a poznamenat.

V České republice, resp. Československu, jsme měli svoje „špecifiká“ spojená s označením Husákovy děti, o kterých zpívají Chinaski, kterýžto termín označoval především početní výkyv porodnosti během 70. let (srovnání Husákových a Havlových dětí přibližuje měsíčník Statistika a my a nabízí mimo jiné i trochu nečekané vysvětlení toho, proč je u nás tak nízká nezaměstnanost).

Kdo je tedy zmíněný Xeniál? Něco mezi zástupcem Generace X a Milleniálem, tento článek nabízí ohraničení lety 1977 a 1983. Čím je to označení, či spíš jeho obsah, tak důležité, nebo alespoň zajímavé? Protože v těchto letech narození lidé skutečně mají něco „navíc“ proti ostatním. Zažili tu přelomovou dobu, kdy ještě mohly začít vyrůstat bez digitálních technologií, ale dospěly už s nimi.

Zatímco starší generace X strávila kompletní dětství a dospívání v analogové verzi reality, pro Milleniály jsou digitální technologie naopak zcela samozřejmou součástí života. Zatímco lidé narození v 60. letech dospěli a většinou i založili rodiny bez počítačů a mobilních telefonů, generace 90. let je začíná zakládat ve chvíli, kdy se hranice mezi online a offline už skoro setřela.

Slušné připomenutí rozdílů tehdy a dnes nabízí třeba tohle níže uvedené video, byť se neohlíží až tak daleko – Xeniálové zažili ještě před polyfonními vyzváněními starých mobilů telefonní automaty na korunu a aspoň v Československu párek v rohlíku za 2,70 Kčs a růžovou tatarku v Arbatu Na Příkopech a Olympus v kelímku. Že nevíte, o čem je řeč? Tak se jděte vycpat, Milleniálové! Pokud jste nikdy nemuseli přetočit na tužce magnetofonovou kazetu od konce na začátek, nemáte páru, co je to život!

Generace Xeniálů byla obdařena osudem možností nahlednout na vlastní oči do minulosti i budoucnosti. Přesně jak píše ve svém výborném textu Anna Garvey:

Those born in the late 70s and early 80s were the last group to have a childhood devoid of all the technology that makes childhood and adolescence today pretty much the worst thing imaginable.  We were the last gasp of a time before sexting, Facebook shaming, and constant communication. We used pay-phones; we showed up at each other’s houses without warning; we often spoke to our friends’ parents before we got to speak to them; and we had to wait at least an hour to see any photos we’d taken. But for the group of kids just a little younger than us, the whole world changed, and that’s not an exaggeration.  In fact, it’s possible that you had a completely different childhood experience than a sibling just 5 years your junior, which is pretty mind-blowing. (…) Time after time, we late 70s and early 80s babies were on the cusp of changes that essentially transformed modern life and, for better or worse, it’s shaped who we are and how we relate to the world.

Co z toho plyne? Lidí narozených v této přechodové generaci bychom si měli vážit, pečovat o ně a na maximum využívat jejich schopnosti vcítit se do diametrálně odlišných životních podmínek lidských jedinců. Tak jako Generace X mohla jen tiše naslouchat hrůzným vyprávěním z druhé světové války, můžou Milleniálové jen oněměle klečet u nohou při vzpomínkách na autobusy Ikarus, štípací kartonové lístky ve vlaku, mávátka a na sovětskou digihru s vlkem chytajícím vajíčka. (Spousty podobných vzpomínek lze objevit v knize Mé dětství v socialismu).

Zkrátka nikdo jiný nemůže být obdařen takovým vhledem ani mírou pochopení, a tedy schopností propojit nesourodé světy mostem porozumění, jako právě Xeniálové. A že je porozumění a empatie v dnešní polarizované době nedostatkové zboží, o tom se nemusíme nijak namáhavě přesvědčovat.

A ještě při tom všem dokážou Xeniálové mít nenapodobitelný smysl pro humor a nadsázku. Jako ročník 1978 o tom musím něco vědět 🙂 A tak volám – Xeniálové všech zemí, spojte se!

P.S. Označení Xeniál nese také alternativní význam (nezřídka se překrývající s tím primárním), pod nímž se rozumí fanoušek Dády Patrasové, známé jako Xénie ze seriálu Arabela.