Politici se přou o „komunistickou mlátičku“. Co má za sebou?

By , in Česko on . Tagged width:

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček se zapsal do historie už před skoro třiceti lety. Tehdy s ním socialistická Československá televize natočila zpravodajský vstup o zásazích pohotovostního pluku během tzv. Palachova týdne v lednu 1989. Ondráček si v něm postěžoval, jak to měl spolu s ostatními příslušníky při zásazích těžké, občané proti nim byli vyzbrojeni například pletacími jehlicemi s očkem. Záběry se objevily dokonce i v seriálu Vyprávěj. A jak připomněl idnes.cz před několika lety, Ondráček se v rozhovoru pro prosincový Mladý svět v roce 1989 přiznal, že obuškem dokázal uhodit i ženu.

V rozhovoru pro časopis Mladý svět z prosince 1989 však na otázku, zda někdy uhodil ženu obuškem, přiznává, že proti ženě použil obušek dvakrát, když na něj demonstrující dívka plivla a dala mu facku.

Odkazu hodnot, které bránil v roce 1989, zůstal věren dodnes. V policii působil až do roku 2011, následně začal podnikat a působil i jako zástupce ředitele na gymnáziu v Úpici. Do KSČ vstoupil v srpnu 1989, do KSČM pak v roce 1992. Ve Sněmovně je za KSČM od roku 2013. Aktuálně se projednává návrh na to, aby vedl poslaneckou komisi pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Dokonce to přimělo dva prezidentské kandidáty, aby vyjádřili pochyby (Drahoš), či razantní odmítnutí (Horáček).

Jiří Drahoš: Přátelé, je sice neděle a nechci vám kazit zažívání po obědě, ale musím vás po nějaké době obtěžovat s politikou. Vůbec se mi nelíbí, že šéf dohledu nad GIBS by měl být komunista Zdeněk Ondráček. Ten samý Z. Ondráček , který o Palachově týdnu mlátil na Václaváku demonstranty obuškem a dnes jezdí na Donbas podporovat ruské okupanty. A ještě jedna věc, podle médií by měl dozor nad kybernetickou bezpečností ČR připadnout nominantovi z SPD. Případné ustavení obou pánů do funkcí ve mně nebudí důvěru.

Michal Horáček: Zásadně odmítám, aby sněmovní komisi pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů vedl komunista Zdeněk Ondráček. Obrátil jsem se proto na předsedu nejsilnější parlamentní strany, aby jmenování Zdeňka Ondráčka zabránil. O podporu tohoto kroku jsem zároveň požádal všechny ostatní kandidáty na prezidenta České republiky.

Horáček navíc vyzval Andreje Babiše, aby ustanovení Ondráčka do čela komise zabránil. Babiš se následně chopil příležitosti, aby vylepšil svůj kádrový profil narušený poté, co na půdě Sněmovny rozjel hlasovací mašinerii s komunisty a extrémistickou SPD, a oznámil, že požádá KSČM o změnu kandidáta. Krok je to nesrozumitelný především proto, že jiné podivuhodné figury ostatních dvou stran do čela sněmovních orgánů prosadil, včetně poslance SPD Radka Kotena, který obsadil vedení klíčového bezpečnostního výboru. Koten dodnes se slzou v oku vzpomíná na to, jak jako pohraničník na konci socialistické éry střežil státní hranici proti narušitelům a patřil tak do bezpečnostních složek úplně stejně jako Ondráček. V čem se liší dispozice Kotena a Ondráčka, a proč jeden vyhovuje a druhý nikoliv? Pikantní detail, že za nevhodného považuje příslušníka pohotovostního pluku Ondráčka bývalý člen KSČ, který v době Palachova týdne, hájil zájmy socialistického zřízení v Maroku, byl veden jako agent Státní bezpečnosti a tuto středu bude jmenován premiérem České republiky, nechme stranou.

Zdeňka Ondráčka kromě Palachova týdne nejvíce proslavil Miroslav Kalousek „komunistickým fízlem a mlátičkou“, což s jeho jménem už zůstalo spojeno navzdory rozhodnutí mandátního a imunitního výboru o tom, že se mu má Miroslav Kalousek omluvit, a to i přesto, že pravdivost označení potvrdil jazykovědec Karel Oliva:

Oliva se domnívá, že to slovo za dobu svého používání rozhodně neztratilo vulgární, hanlivý význam. „To odráželo atmosféru doby. Tehdejší příslušníci veřejné bezpečnosti nebyli vítanými spoluobčany, takže je přirozené, že byli označováni slovem, které nebylo zrovna pochvalné,“ dovozuje jazykovědec Karel Oliva.

Pikatní přitom je, že Ondráček jako jeden z předkladatelů obhajoval zákon o úředním jazyce, který by zaváděl například povinnost cizí nápisy překládat do češtiny, v níž se ovšem slovo fízl jako označení policisty zabydlelo velice dobře, jak pečlivě dokazuje tento text:

Možná však má výraz fízl mnohem drsnější původ. Tvrdí to ve svém nedávno vydaném slovníku Jiří Rejzek. Podle něj jde o výraz z německého argotu, tedy mluvy zločinců, který zde měl význam nesympatický člověk, pasák, zrádce. Původně však šlo o penis, mužský pohlavní úd – tomuto orgánu se totiž ve středohornoněmčině říkalo fizl psáno visel.

Tato kontroverze se stala záminkou i pro parodie, jako je například zpráva Bývalá komunistická mlátička Ondráček najde od příštího roku uplatnění v holdingu Agrofert. O příštích žních bude mlátit obilí.

Zdroj: ProAlt

Zdeněk Ondráček má kromě slov na svém štítě i činy. Byl v čele zákonodárné iniciativy poslanců, kteří navrhovali, aby se trestným činem stalo hanobení prezidenta. Takový skutek měl být trestatelný i rokem vězení, byť za větu „Prezident je blbec“, by podle Ondráčka mohl snad hrozit jen přestupek. Sazba za pouštění Modlitby pro Martu stanovena v návrhu zákona v té době ještě nebyla. Naopak právo prezidenta urážet kohokoliv beztrestně vycházelo z jiného zákona, který Ondráček komentoval slovy: „Prezident může i zabít“).

„Díky této novele trestního práva a práva přestupkového by v budoucnosti nemělo docházet k excesům na adresu prezidenta republiky, k jeho hrubým veřejným urážkám,“ napsali autoři v čele se Zdeňkem Ondráčkem (KSČM) v důvodové zprávě. Krom Ondráčka se pod návrh podepsalo dalších 63 poslanců, namátkou jeho spolustraníci Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček či poslanci Vítězslav Jandák, Stanislav Huml (ČSSD), Zdeněk Soukup (ANO) a Marek Černoch a Petr Adam (Úsvit-Národní koalice).

Zdeňkovi Ondráčkovi se podařilo prosadit alespoň tzv. náhubkový paragraf pro firmy (včetně mediálních domů) za pomluvu, která visí jako Damoklův meč nejen nad médii a je možné ji velice dobře zneužít proti těm, kteří nebudou psát podle představ.

Na svém twitterovém účtu dnes Nikola Repin připomněl i Ondráčkovy proruské aktivity. Ondráček dokonce v lednu 2016 se svým kolegou Stanislavem Mackovíkem navštívil tzv. Doněckou lidovou republiku, tedy separatistické území Ukrajiny pod kontrolou ruských ozbrojených sil.

 

Jak píší Manipulátoři.cz:

Výlet českých poslanců na okupované území Donbasu skončil s tímto výsledkem:

  • Ruská i separatistická média prezentovala cestu českých poslanců jako návštěvu oficiální delegace

  • I když komunističtí poslanci popírají, že by jim Rusko cestu naplánovalo, ruská média o jejich návštěvě věděla den předem

  • Zdeněk Ondráček a Stanislav Mackovík veřejně zpochybnili územní celistvost Ukrajiny

  • Pravdu, jenž nikdo neznal a dokumenty o údajných zločinech ukrajinské armády, které plánovali předat českým médiím, zatím nikde nezveřejnili.

V souvislosti s nelegálním vstupem na území Ukrajiny doprovází jejich cestu diplomatický incident. Komunističtí poslanci při svém jednání nedbali doporučení a varování ministerstva zahraničních věcí České republiky, ve kterém se zdůrazňuje, že je „absolutně zakázáno vstupovat či opouštět území, jež nejsou pod kontrolou ukrajinských orgánů, bez vyřízeného speciálního povolení a jinudy než přes stanoviště, jež pro tento účel zřídily ukrajinské instituce“. Ovšem poslanci toto území nepokládají za ukrajinské, přinejmenším to vyplývá z jejich diskuse na Oplot TV.

Hořkou příchuť této návštěvě přidává i fakt, že poslanec Ondráček je členem komise pro kontrolu činnosti BIS a poslanec Mackovík – komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství.

Ondráček dokonce poskytl rozhovor propagandistickému webu Sputnik, v němž setrvává v pevných ideologických pozicích:

Osobně nemám příčin, abych nevěřil ruské vládě, jejíž kroky na světové aréně hodnotím kladně.

Na působení svého syna u pohotovostního pluku nedávno zavzpomínal Jaroslav Ondráček, dříve horník, v roce 1989 člen Ústředního výboru KSČ, v dokumentu Straníci z cyklu Příběhy 20. století (připravuje Post Bellum a Česká televize).

„Kluk můj tady sloužil u toho pohotováku. Jenže oni je tam nepustili, oni stáli někde vzádu a pustili tam ty kluky z prvního ročníku, který z toho byli chudáci vyděšený, když jim tam zapalovali ty svíčky pod nosem.“

Jeho osud zaznamenal projekt Paměť národa a celý k přečtení je na jeho stránkách. Ve své výpovědi oceňuje srpnovou okupaci roku 1968, je přesvědčen, že dříve se žilo lépe a že Listopad 1989 byla velká chyba. V dokumentu Straníci prezentoval mimo jiné také originální myšlenku své manželky:

„Prahu oplotit pětimetrovým plotem a nechat je tam vychcípat.“

Není proto divu, že Zdeněk Ondráček navazuje na tuto hrdou rodinnou linii. Je „dlouhodobě nespokojen“ s prací Ústavu pro studium totalitních režimů a pod různými záminkami usiluje pravidelně o seškrtání jeho rozpočtu.

 

Čtěte dále:

Rozhovor Aktuálně.cz se Zdeňkem Ondráčkem Nemám povinnost se bavit o minulosti, mým příznivcům nevadí. Taky umím vést výslechy, říká Ondráček, v němž pan poslanec předvádí značnou podražděnost.

Rozhovor Martina Veselovského (DVTV) se Zdeňkem Ondráčkem k probíhající diskusi o jeho roli v roce 1989 a vhodnosti jeho zvolení do čela komise pro kontrolu GIBS

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn