Prezident Zeman: slova a činy – Rok druhý

By , in Česko Společnost on . Tagged width: ,

Seriál o prezidentském působení Miloše Zemana pokračuje. Po úvodním dílu zaznamenávajícím to nejdůležitější z volební kampaně a zvolení prezidentem, a po Roce prvním, který se vryl do paměti nejen virózou u korunovačních klenotů, zvoláním Alláhu akbar! a žalostným propadákem strany Zemanových přívrženců ve sněmovních volbách, nadchází Rok druhý, rok 2014, v němž Miloš Zeman opět dokáže, že překoná i ty nejvyšší laťky nastavené sebou samým.

UPOZORNĚNÍ: Následující text není vhodný pro děti do 15 let.

 

Koncem ledna 2014 se čekání na novou vládu vleče už čtvrt roku. Dál vládne Zemanův kabinet v demisi, ale podezření z Babišovy spolupráce s StB už problémem pro vstup do vlády není. Šéf hnutí ANO Babiš na Hradě od Zemana dostává ujištění, že vicepremiérem a ministrem financí jmenován bude (ačkoliv ještě v listopadu požadované negativní lustrační osvědčení s sebou nepřinesl). „Přinesl jsem mu koš kosteleckých uzenin, vypil jsem sklenku bílého vína. V pohodě,“ hlásí Babiš. A 29. ledna je vláda s premiérem Sobotkou i místopředsedou Babišem jmenována.

Zeman, který už

„mnohokrát řekl, že do svého takzvaného hradního týmu si vezmu jen řidiče a tajemníka. A mám takový nepříjemný zvyk, že když něco řeknu, tak to platí,“

zaměstnává po členech vedení Strany práv občanů – Zemanovců i některé bývalé členy své skončivší vlády, a to jako poradce. A do analytického odboru jeho Kanceláře nastupuje už čtvrtý bývalý (místo)předseda SPOZ, Radek Augustin, který v Zemanovo-Rusnokově vládě vedl její Úřad.

Český prezident následně cestuje Štrasburku, aby přednesl projev v Evropském parlamentu. Řeční o svém evropském snu, mluví velmi proevropsky, i když kritizuje unijní byrokracii a slabou zahraniční politiku EU. Naopak podporuje vznik společné armády a brzké přijetí eura v České republice. Protože ale hlava státu dá opět přednost cizímu před rodným jazykem, veřejnost se hlavně baví jeho nedobrou angličtinou a do dějin se zapíše další se Zemanem spojený termín,

bablbam

(prezident měl na mysli žvýkačku a špatně vyslovil bubble gum‚ ‘babl gam‘; jenže správně měl užít jiný výraz, chewing gum). Vzniknou i hudební remixy jeho projevu, takže lidé si na YouTube pouštějí hip hop, v němž Miloš Zeman rapuje, že „máj juropijen drým is lajk bablbam“ (můj evropský sen je jako bablbam) a z kritiky steaku, který v Bruselu dostal k jídlu, vznikne „dz stejk in dz sentr of dz juropijen komišn“.

Tři dny po zakončení zimních olympijských her v ruském Soči, 27. února obsazují neoznačení vojáci ukrajinský poloostrov Krym.

Shodou okolností v březnu vypuká ozbrojený konflikt na východní Ukrajině. Putinovo Rusko poté ukrajinský Krym anektuje. Evropská unie, USA a Kanada kvůli agresi zavádějí proti Rusku ekonomické sankce, k nimž se připojují ještě Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a pak i další země v Evropě.

V dubnu navštěvuje Miloš Zeman Královéhradecký kraj. Jak říká zastupitelům hradecký primátor Fink, „ve všech budovách, kde se bude (prezident) pohybovat v Hradci Králové, budou vypnuty protikouřové signalizace. Tato opatření provází všechny jeho návštěvy. Já jsem osobně zažil několik návštěv prezidentů v našem městě (…), žádné zatím nedoprovázela taková nařízení a takové chování kancléře, jako je tomu teď.“ Požární hlásiče údajně kvůli náruživému kuřákovi Zemanovi vypínají i v Muzeu východních Čech, místo aby mu řekli, že v muzeu se nekouří. Na začátku debaty s hradeckými studenty Zeman vtipkuje,

„těším se na provokativní otázky typu, jak to děláte, že jste tak geniální,“

a dojde i na vtip o něm, Klausovi a Claudii Schiffer v pekle.

V Náchodě na náměstí zahajuje setkání s občany slovy,

„otázky typu pane prezidente, jak to děláte, že jste tak geniální, jsou nesmírně příjemné, ale už jste si možná dávno všimli, že já geniální zdaleka nejsem.“

Když dostane od jednoho z obyvatel pomlázku, řekne:

Zmlátit vlastní ženu byl můj sen a tento sen se naplní pouze jednou za rok pod záminkou velikonočních svátků.“

V květnu během návštěvy Plzeňského kraje po dotazu jednoho z místních starostů, které je jeho oblíbené místo, oznamuje prezident republiky veřejnosti, že

„jsou to Konstantinovy Lázně, tam jsem přišel v 17 letech o panictví.“

V červnu se hlava státu opět silně vyslovuje na podporu brzkého přijetí evropské měny. Ráda by přijala euro do 3 let.

„Já sám se domnívám, že se to dá stihnout do roku 2017, doufejme, že se to podaří.“

(To by ovšem vzhledem k mechanismům eurozóny předpokládalo přesvědčit veřejnost, rozhodnout o tom ve vládě a v Evropské komisi a připravit vše včetně potřebné legislativy 2 roky předem, tedy ještě v tomto roce, během následujících 6 měsíců, jak musí sám vědět.) Připomíná 70procentní spokojenost s eurem na Slovensku a v Rakousku a zmiňuje jeho výhody: aby exportéři

„nebyli vystaveni takzvaným kurzovým rizikům, to znamená kolísání kurzu měny, před nímž se musí zajišťovat,“

dále € pomáhá

„hospodářskému rozvoji, zatímco země, které mají národní měny, se často dostávají do potíží,“

není to všelék, ale

„také není belzebub, euro není zlo, ani nástroj pro zdražování.“

27. června 2014 na náměstí v Pacově jde hlava státu příkladem shromážděným dětem v odpovědi na dotaz, co nejraději jí:

„Jitrnice, tlačenku a ovar. Tak mi právem říkají i mí političtí nepřátelé. Každý politik musí mít přezdívku. Dokonce i moje žena mi někdy zálibně hladí mé tři brady a říká, že ovar je nejlepší studený. Ze zeleniny uznávám pouze brambory.“

A děti-neděti, tentýž den v Humpolci Zemanovi ochotně přistavuje popelník, a nechává ho kouřit dokonce i tamní škola.

1. července se do Kanceláře prezidenta jako zástupce ředitele Odboru protokolu vrací Miroslav Sklenář (ten Odbor vedl už za prezidentů Havla a Klause a nyní by měl podle médií nahradit současného ředitele Forejta).

To už Miloš Zeman míří na dovolenou na Vysočinu, kde se projíždí po rybníce ve svém nafukovacím člunu za asistence šestičlenné ochranky.

30. srpna se prezident vyjadřuje nezvykle ostře k rusko-ukrajinskému konfliktu.

„Myslím, že pokud by se prokázalo, že jde skutečně o ruskou invazi, a toto podezření sílí s každým zvyšujícím se počtem údajných ruských vojáků na Ukrajině, pak by samozřejmě na místě byla tvrdší opatření.“

O pouhé 4 dny později už ale v rádiu Frekvence 1 o ruských vojácích na Ukrajině pochybuje:

„Zatím nebylo prokázáno, že na Ukrajině je ruská invazní armáda a já beru vážně prohlášení ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou. Úvahy o tom, že tam sice jsou, ale jsou na dovolené, mi připadají poněkud komické, poněvadž v současné době je východní Ukrajina asi nejhorším místem na dovolenou.“

Přitom s vyprávěním o ruských vojácích „na dovolené“ na východní Ukrajině přišla sama Moskva – ruští politici i média; na přítomnost tisíců příslušníků ruské armády v bojích v Donbase upozorňuje i evropský vrchní velitel NATO, na jejíchž summitech nás náš vrchní velitel Zeman zastupuje. Přesto všechno prezident dál tvrdí, že konflikt na východní Ukrajině je

„občanská válka. Samozřejmě že se z ní může stát i ruská invaze, ale v této fázi je to občanská válka mezi dvěma skupinami ukrajinských obyvatel.“

A hned další den, právě na summitu NATO, ve Walesu, Zeman říká, že Praha bude žádat jasné důkazy o ruské přítomnosti na východě Ukrajiny. Udivený švédský ministr zahraničí Bildt to komentuje slovy: „Nevím, jestli existuje česká zpravodajská služba. Máte ji? Mohl by se zeptat jí.“

V září 2014 hlava státu oznamuje, že už nikdy nepřijde do České televize k moderátorovi Václavu Moravcovi.

„Já jsem mu dal dvě příležitosti a třetí mu už nedám.“

Prostě se mu nelíbí, co moderátor řekl o náměstcích jeho vlády z let 1998-2002.

Do Zlínského kraje však na návštěvu znovu jede. Shodou okolností tak jako vloni opět zrovna běží volební kampaň, pro změnu ke komunálním volbám, a další shodou okolností ve Zlíně kandiduje prezidentův spolupracovník Kruliš.

A pak už Miloš Zeman letí, celkem poosmé, ale poprvé jako prezident, na Rhodos, na soukromou, ve světě nepříliš známou konferenci řízenou spojencem ruského prezidenta Putina, exkolegy z KGB Jakunina, zvanou Dialog civilizací. Tam se v projevu v ruštině vyjadřuje k brutálním vraždám amerických novinářů extrémisty islámského státu slovy,

„na televizních obrazovkách vidíme všichni popravy novinářů. Mimochodem já, jako všichni politici, novináře, hlavně politické komentátory nenávidím, ale přesto se mi takový přístup k novinářům zdá nepřijatelný.“

Opakuje svůj názor, že konflikt na východní Ukrajině s ruskou armádou podporovanými a vyzbrojovanými separatisty, který má v tu dobu už 3500 mrtvých včetně pasažérů sestřeleného civilního letadla letícího z Amsterdamu do Kuala Lumpur, je jen občanská válka a pouhá chřipka (грипп). A přimlouvá se za Rusko proti názoru spojenců v EU a na Západě, když říká, že protiruské sankce za nedávnou anexi Krymu a konflikt na východní Ukrajině, vlastně

„sankce libovolného typu, jsou překážkou dialogu civilizací.“

Závěr října tráví Miloš Zeman v Čínské lidové republice, kde se nechá vézt ve voze velkého kormidelníka Mao Ce-tunga, masového vraha, který počtem mrtvých strčil do kapsy i Zemanem oblíbené řečníky Hitlera se Stalinem. V rozhovoru pro státní televizi komunistické vlády porušující lidská práva pak řekne, že

„jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil (…), jak stabilizovat společenský řád,“

a hned v další větě představí a do kamery následně ukáže plyšového krtka z pohádek Zdeňka Milera. Kromě něj má s sebou v Číně i svého (a Klausova) spojence, miliardáře, majitele společnosti PPF podnikající v Číně a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, kterého vezme dokonce přímo na jednání s čínským prezidentem. Zpátky do republiky se pak prezident namísto vládního letadla vrací v letounu soukromém, což vyvolá doma údiv a kritiku. „Prezident využil volné kapacity v jednorázově pronajatém letadle určeném k přepravě zástupců PPF a J&T,“ řekne k tomu mluvčí PPF a jeho hradní kolega uvede, že „důvodem využití tohoto způsobu přepravy je zásadní časová úspora, která prezidentovi umožní účast na jmenování nových generálů u příležitosti státního svátku 28. října.“ Občané tedy vlastně můžou být byznysové lince vděční, protože naplánovat návrat hlavy státu z ČLR na oslavy nejdůležitějšího svátku vlastní země lépe patrně v silách prezidentské kanceláře nebylo.

Každopádně 28. října večer už je Miloš Zeman ve Vladislavském sále a uděluje státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně svým osobně blízkým mladým režisérům Filipu Renčovi, který natočil jeho volební video, a Robertu Sedláčkovi, který o něm natočil dokument a ocenění přebírá ve slušivé flísové mikině. Svou medaili, udělenou mu v roce 2002 prezidentem Havlem, naopak na protest proti dekoraci uvedené dvojice kolegů vrací uznávaný režisér Jan Němec, podle nějž jde o akt arogantní politické zvůle. „Současná hlava státu postavila do stejné řady zachránce židovských dětí či státníka, který se významně osobně podílel na porážce Adolfa Hitlera, s filmovými tvůrci, kteří nikterak nepřispěli k československé státnosti. Pouze ve své profesi přímo či nepřímo pomohli jednotlivé osobě k politické kariéře,“ míní. Dotčený kolega laureát Renč to označí za „takový gerontofiligický gesta“ a jestli se dožije Němcova věku, „tak bych nechtěl být takhle zapšklý a hloupý stařík, jako je on.“ Předávání státních vyznamenání v nejvýznamnější svátek republiky má stejně vysokou úroveň jako v předchozích letech. Na slavnost tak jako vloni opět nejsou prezidentem z osobních důvodů pozváni dva univerzitní rektoři, a proto se jí, tak jako vloni, opět neúčastní ani někteří z dalších představitelů vysokých škol.

Tak jako v září skoncoval s Moravcem, v říjnu, tak bohatém na události, končí Miloš Zeman i s rozhovory v týdeníku Českého rozhlasu Hovory z Lán. Nelíbí se mu totiž rozhodnutí vedení ČRo pořad raději už nevysílat živě, ale předtáčet. To přišlo poté, co hlava státu (a autor tohoto textu se omlouvá za následující vulgární slova, ale právě proto, že jde o citaci hlavy státu, jejich autentický přepis považuje za nezbytný) v posledním vysílání k národu prohlásila, že vláda

„zkurvila služební zákon“,

že jeden z jeho politických oponentů

„v každé druhé větě říká hovno“,

že slovo pussy, jím ovšem nesprávně vyslovované

pasy,

„je v angličtině kunda“

a že v textech ruské dívčí hudební skupiny Pussy Riot je

„kunda sem, kunda tam“.

Místo na Radiožurnálu bude prezident k národu živě hovořit na soukromém rádiu Frekvence 1.

4. listopadu se na tiskové konferenci Zemanův mluvčí vrací ke krtkovi v Číně, chlubí se smlouvou o koprodukci chystaného česko-čínského celovečerního filmu Krtek a panda, kterou nejvyšší představitelé ČR a ČLR v Pekingu podepsali, a vykládá s projevem a erudicí sobě vlastními, že „mohu zdůraznit, že například syn čínského prezidenta patří mezi velké obdivovatele této animované postavičky, a to si myslím, že mluví za vše.“ Není to zrovna diplomaticky nejšťastnější zdůraznění, protože o žádném synovi soudruha Si se v Číně nic neví.

Po roce a půl se v rozhovoru pro DVTV ke kauze viróza vrací tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny a tedy jedna ze sedmi tehdejších držitelů klíče od komory s korunovačními klenoty Miroslava Němcová. Říká, že Miloš Zeman tehdy opilý byl a že to z něj bylo cítit. „Poznala jsem to proto, že jsem byla těsně vedle něj a z toho dechu cítíte, jestli má virózu, nebo je tam jiný důvod.”

Prezident Zeman si z toho všeho moc nedělá a labužnicky kouří ve vlaku plném lidí na úzkokolejce mezi Třemešnou a Osoblahou. Jiný cestující by zaplatil pokutu, ale Miloši Zemanovi byla dle jeho mluvčího učiněna „laskavost provozovatelů této dráhy.“

Na vzpomínkovou akci studentů u příležitosti státního svátku 17. listopadu na pražském Albertově, tradičním místě, kde si vysokoškolští studenti každoročně připomínají boj za svobodu proti nacismu v roce 1939 a komunismu v roce 1989, přijíždí Miloš Zeman společně se 4 dalšími středoevropskými prezidenty. Při jeho projevu lidé pískají a volají po jeho rezignaci, on pak z pódia prohlašuje,

„nebojím se vás, jako jsem se nebál před 25 lety“.

Někdo po něm hodí několik vajec. Jedno zasáhne německého prezidenta Gaucka.

Je z toho ostuda a skandál, tu ale Hrad hned den nato překrývá nečekaným oznámením, že zve do Prahy Vladimira Putina. Vládce země, s níž je Česká republika společně se zbytkem Evropské unie, s USA a dalšími zeměmi ve sporu kvůli ruské anexi ukrajinského Krymu a konfliktu na východní Ukrajině, by se měl podle Zemanovy představy 27. ledna příštího roku v Praze zúčastnit vzpomínky na 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Mělo by jít o obří akci světového významu, protože český prezident zve hlavy všech čtyř vítězných mocností druhé světové války a k tomu i vrcholné představitelé Ukrajiny, Izraele, Maďarska a zemí sousedících s ČR. Policie chystá mimořádná bezpečnostní opatření, ale zda se prezidenti Obama, Putin a Hollande a premiér Cameron zúčastní, dosud Hrad nemá potvrzeno.

V závěru listopadu zastihujeme Miloše Zemana v Kazachstánu, kde říká, že

„pokud jde o Ukrajinu, zastávám neměnný názor, že by mělo dojít k její neutralitě a k její takzvané finlandizaci.“

To, co spřátelené zemi zvenčí ordinuje, není nic jiného než stav, v němž se na celou studenou válku ocitly generace Finů: jejich země se musela přizpůsobit zájmům Sovětského svazu, její suverenita byla omezená a rozhodování v zásadních otázkách bylo pod vlivem Moskvy. Zemanův mluvčí pak sice ještě píše ČTK, že „finlandizace není definována jako podřízení zahraniční politiky jinému státu, ale jako neutrální status, tedy pomyslný most,“ tím ale jen jinými slovy sděluje, že neví, co je finlandizace.

Ve svém druhém vánočním projevu Miloš Zeman, který vloni sliboval, že dodrží porevoluční pravidlo nejmenovat do vlády nikoho bez potvrzení, že nespolupracoval s komunistickou tajnou policií StB, vysvětluje, proč to v případě Andreje Babiše nedodržel:

Kdybych toto pravidlo dodržel, vláda by ze známých důvodů nevznikla a mohla by nastat dlouhodobá politická krize.“

A na závěr vánočního přání volí sjednocující hlava státu konfrontační tón, když patrně v narážce na protesty proti jeho osobě 17. listopadu říká:

„Nikdy nebudu ustupovat řvoucímu davu. Naposledy se řevem dorozumívali neandrtálci, ale to je poměrně dávno.“

Hezké Vánoce 2014.

 

Čtěte dále:

Prezident Zeman: slova a činy – Předehra: Je to kampaň a volby

– 1. díl našeho seriálu, který mapuje to nejdůležitější z předvolební kampaně a vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok první

– 2. díl seriálu mapující první rok volebního období Miloše Zemana, rok 2013.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok druhý

– 3. díl seriálu mapující druhý rok volebního období Miloše Zemana, rok 2014.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok třetí

– 4. díl seriálu mapující třetí rok volebního období Miloše Zemana, rok 2015.

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn