Prezident Zeman: slova a činy – Rok poslední

By , in Česko on . Tagged width: ,

Náš seriál o podivuhodných slovech a činech prezidenta Zemana právě vrcholí. Rok 2017 je Rokem pátým a Rokem posledním. Kolik se toho za ještě ne celých 12 měsíců stačilo udát, překvapilo i samotného autora, který byl po mohutném prohledávání historických hradních análů už připraven na ledaccos. Přesto i s ním další a další fakta dokázala mohutně otřást, zvláště když je Rok pátý nejdelším dílem naší kroniky.

Pochopitelně příběh prezidentského období Miloše Zemana v celé své monstrózní kráse vyjde najevo až zabalený pěkně pohromadě v jednom mohutném svazku podivuhodných událostí, jejichž sláva je donebevolající. Proto na první polovinu prosince připravujeme vydání e-knihy Prezident Zeman – slova a činy, která bude zahrnovat celý náš seriál. Sledujte proto Noviny.cz a nenechte si toto speciální vydání ujít, protože je už teď jisté, že pro dlouhé zimní večery svátečních vánočních dnů nebudete mít v Česku k dispozici vhodnější četbu.

A teď již k roku 2017. Po úvodním dílu zaznamenávajícím to nejdůležitější z volební kampaně a zvolení prezidentem, po Roce prvním, který se vryl do paměti nejen virózou u korunovačních klenotů, zvoláním Alláhu akbar! a žalostným propadákem strany Zemanových přívrženců ve sněmovních volbách, po Roce druhém, kdy mimo jiné zaznělo „bablbam“ i „pasy“, kdy prezident jel na Rhodos za svými ruskými přáteli a do Číny, kde se učil, jak stabilizovat společnost, po Roce třetím, ve kterém se z Hitlera stal gentleman, byla vyhlášena válka vegetariánům a abstinentům a prezident si zazpíval s entomologem hymnu, po Roce čtvrtém, ve kterém všem spadly Brady z moudrosti, která je nad naše chápání, nadešel Rok pátý, rok 2017, který ještě zdaleka není u konce, přestože konec se blíží… 

 

Ani v lednu 2017, rok po podání žaloby, nerozhoduje pražský Městský soud ve věci bezpečnostní prověrky prezidentova kancléře. Čeká se na verdikt Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v jiném případě státního úředníka, který o prověrku přišel.

Pokud jde o bezpečnost na Hradě, kontroly, které vyvolaly takový rozruch, lze obejít. Kdo má nekalé úmysly, může si poslat například nůž na poštu v hradním areálu a tam si ho vyzvednout, zjistily Lidovky.

11. ledna prezident republiky v Českém rozhlase zveřejňuje údajnou informaci tajných služeb:

„Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. (Viděl je i neprověřený kancléř, který je vidět nesmí?) Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi.“

Opět také cituje slova krvavého diktátora Mao Ce-tunga, ospravedlňující zabíjení oponentů:

„Jak říkal velký Mao Ce-tung, pane redaktore: ‚Já jsem pro to, aby kvetlo 100 květů,‘ bohužel velký Mao potom dodal, že mezi květy nepatří jedovaté býlí, ale ta první myšlenka, ať kvete 100 květů, byla jistě sympatická, jak uznáte.“

S dalšími informacemi o nebezpečném podezřelém z Maghrebu tedy už veřejnost obeznámena není, takže podle opozičních politiků prezident zveřejněním pouze poškodil republiku u spojeneckých tajných služeb a pokud je pravdivá, „podezřelého pouze upozornil na to, že se po něm jde.“

Na konci ledna cestuje znovu po Plzeňském kraji. V krajském městě zažertuje „tu tužku vám vracím“ a pak už konečně navštěvuje i legendární Konstantinovy Lázně. Manželka ho nedoprovází a on během setkání s obyvateli a vzpomínce na svůj zdejší dávný léčebný pobyt opět stáčí řeč k sexu – k onomu svému prvnímu.

„Jsou vzpomínky, na které opravdu nelze zapomenout, protože dobře víte, že v životě je vždycky něco poprvé“

(podobně velká životní moudra sděloval lidu už jen Kim Ir-sen). Dozvídáme se dále, že místem činu byl penzion Jitřenka a že země se tam zachvěla před 55 lety. Po několika otázkách, které se týkají politiky, se hlava státu k tématu ztráty svého panictví vrací ještě jednou. Nakonec se zapíše do pamětní knihy obce a neopomene do mikrofonu připomenout, že pero vždycky poctivě vrací, což vyvolá všeobecné veselí.

6. února prezidentská kancelář publikuje fotografii Miloše Zemana stojícího v lyžařském olympijském úboru na běžkách. „Pan prezident poprvé ve funkci vyrazil v zimě na krátkou dovolenou na Vysočinu. Po letech je totiž konečně sníh. Člun nahradil běžkami a dnes je vyzkoušel,“ komentuje to jeho mluvčí. Dvě zveřejněné, téměř totožné fotografie zachycují zkoušení jen vestoje. Zeman (který špatně chodí a zdůvodňuje to neuropatií, nemocí chodidel) nikam neběží.

Zdroj: Kancelář prezidenta republiky

Dva týdny nato v projevu v Poslanecké sněmovně zaměřeném proti přijetí zákona o ochraně jiného pohoří, Šumavy, říká prezident republiky o stromech, které měly být poraženy, a ženách, které se k nim připoutaly:

„Místo aby je ti dřevorubci přeřízli…,“

což vyvolává u některých poslanců smích. Několik jiných zákonodárců se zvedá a opouští sál.

Svým sympatizantům shromážděným na Hradě ke 4. výročí nástupu do funkce oznamuje, že se rozhodl ve volbách v lednu 2018 funkci obhajovat.

Druhý den na tiskové konferenci prohlašuje, že nepovede předvolební kampaň, nebude se ucházet o podporu žádné politické strany a ani se nebude účastnit televizních a rozhlasových debat. Nehodlá ale přestat s mítinky s občany na náměstích, které jeho oponenti považují za volební kampaň. Miloš Zeman také pravidelně a bez oponenta hovoří v pořadech rádia Frekvence 1 a deníku Blesk. A ani toto, jak se brzy ukáže, ještě nebude všechno.

Ale mezitím je už 3. náčelníkem Vojenské kanceláře za 4 roky Zemanova funkčního období jmenován už 3. velitel Hradní stráže.

Trumpova exmanželka Ivana velvyslankyní USA v ČR nebude. A o blížící se návštěvě prezidenta Zemana v Bílém domě zatím nejsou známy žádné bližší informace. Neví o ní nic ani americká ambasáda v Praze, ačkoliv Pražský hrad tvrdí, že „přípravy probíhají podle plánu.“ A mluvčí Ovčáček trvá na tom, že „návštěva je potvrzena osobní úmluvou obou prezidentů, které jsem byl přítomen. Více netřeba dodávat.“

Návštěvu Washingtonu hodlá Hrad spojit s cestou do New Yorku, kde má Miloš Zeman od židovských organizací obdržet cenu Bojovník za pravdu.

Ta „je zřejmě výrazem poděkování za můj celoživotní vztah ke státu Izrael,“ říká Českému rozhlasu.

Když na návštěvě Olomouckého kraje prezident kritizuje bývalého ředitele jedné z tamních nemocnic, zažertuje o popravách nepohodlných lidí:

„Josif Vissarionovič Stalin kdysi říkal: ,Jesť čelavěk, jesť probľema, nět čelavěka, nět probl’ema.‘ No a nechal toho člověka popravit a problémy se vyřešily. Je to zajímavá metoda, ale v desetimilionové zemi by vedla velice rychle k prudkému úbytku obyvatel.“

(Jde ale o další ze Zemanových omylů, které často a přesvědčeně opakuje, ale zřídkakdy je opraven. Tuto větu Stalin nikdy neřekl. Je vymyšlená. Literární postavě Stalina ji do úst vložil spisovatel Anatolij Rybakov v románu Děti Arbatu, vydaném v roce 1987.)

Čtyři roky po Zemanově nástupu do funkce prezidenta dostane tento i svůj vlastní televizní pořad a ani v něm nebude mít žádného politického oponenta. Moderátorkou navíc bude Alexandra Mynářová – shodou okolností manželka prezidentova kancléře, s níž si hlava státu tyká. Pravidelné vysílání pořadu na TV Barrandov spřáteleného podnikatele Soukupa (ten později přihrávání prezidentovi převezme) zároveň začne těsně poté, co Zeman oznámil, že bude kandidovat znovu – ale nepovede kampaň a nebude se účastnit diskusních pořadů.

Něco začíná, a jiné končí; v březnu umírá bývalý kardinál a pražský arcibiskup Miroslav Vlk. Ani rozloučení s ním se prezident republiky nezúčastní (jde o už 5. pohřeb významné osobnosti, na který se nevypraví nebo ho nestihne: dosud měli smůlu prezidenti Mandela, Kováč a Peres a premiér Gross – a zanedlouho přibude další). Zeman si myslí, že

„lidé si mají vyjádřit úctu pouze tehdy, pokud k sobě tuto úctu cítí,“ a svůj cit k Vlkovi popisuje slovy: „Určitá pochybnost o radikalismu jednoho církevního preláta.“

V tomto případě ale z Hradu dorazí aspoň smuteční věnec prezidenta republiky (podle mluvčího Ovčáčka „dostatečné vyjádření úcty k zesnulému“), ačkoliv Zeman sám tvrdil, že jinak posílá

„věnce na pohřby těch, kterých si vážím“.

Aby ale nevzniklo nedorozumění, „pan prezident není pokrytec jako někteří politici, kteří vydávají tklivá prohlášení, a přitom zcela nedávno pořádali billboardové kampaně proti církvi,“ vyjasňuje mluvčí.

Prezident na Hradě přijímá miliardáře a majitele PPF Petra Kellnera. Mluví spolu o ekonomických vztazích s Ruskem, Čínou a USA, kde PPF podniká. Kellner se Zemanem letos opět poletí do Číny a Ruska.

Hitler, Stalin a sex jsou patrně témata, která Miloše Zemana nepřestávají fascinovat. 26. března prostřednictvím pořadu rádia Frekvence 1 prezident České republiky oznamuje spoluobčanům, že

„tady v Lánech mi někdo na můj počítač nainstaloval dětskou pornografii. Prohlížel jsem si to deset vteřin, zjistil, o co jde, a pak jsem zavolal ajťáky z Hradu. Řekl jsem jim, že podáme trestní oznámení, ať zjistí, odkud mi to tam ten někdo dal.“ Dozvěděl se od nich údajně, „odkud byly ty stránky“. A sice „z Alabamy. Bohužel na Alabamu nemůžeme podat trestní oznámení, řekli mi ajťáci. Opravdu netuším, jak se může prezidentovi v Lánech někdo vlámat do počítače.“ Později v průběhu pořadu ještě neváhá nastínit, že by se mu líbil takový erotický film, „kdyby to byl takový hezký příběh – Audrey Hepburn, která zvolna odkládá svoji blůzku.“

Večeřet bude uzený hovězí jazyk s bramborovou kaší.

Libuje si i v urážkách druhých, což neopomene připomenout v jiném svém pořadu, Týdnu s prezidentem na TV Barrandov:

„Víte, já jsem pivař. Pokud jde o minipivovary, mohu vás ujistit, že jsem jich mnoho navštívil. Většina z nich vaří nechutné, kyselé pivo. Teď jsem naštval tolik lidí, bože, to mám radost. Já vždycky, když naštvu lidi, tak se zaraduju.“ Před zvolením se přitom domníval, že hlava státu by měla „uklidňovat konflikty, mírnit kontroverze a nikoliv je naopak zesilovat“.

Začátkem dubna obvodní soud v případu vráceném odvolacím soudem rozhoduje, že vyvěšení rudých trenýrek na Hradě trestný čin byl a skupině Ztohoven vyměřuje podmíněný trest a pokutu přes 60 000 korun.

Policie uzavírá případ údajného útoku na počítač prezidenta Miloše Zemana, kam podle jeho názoru hackeři nahráli dětskou pornografii. Policie ale zjistila, že do počítače nikdo nevnikl a porno s dětmi se tam tedy muselo dostat jinak. „Prošetřování už bylo ukončeno z důvodu, že v této souvislosti nebylo zjištěno podezření z protiprávního jednání,“ říká mluvčí policejního prezidia. Podle informací Aktuálně.cz si na závadný odkaz zřejmě klikl omylem sám Zeman. (Nebo někdo z jeho okolí, dodáváme my.)

Ačkoliv v průběhu let opakovaně tvrdil, že doživotně odsouzenému vrahovi Kajínkovi milost neudělí, v dubnu v Čáslavi Miloš Zeman najednou oznamuje, že o milosti vážně uvažuje.

„Je ve vězení asi 20 let a existují důvodné pochybnosti o jeho vině.“

18. dubna prezident přirovnává členy bankovní rady České národní banky (jejímž šéfem je jeho člověk Rusnok) ke Stalinovi. A k otázce nahrazení koruny evropskou měnou, které donedávna silně podporoval, říká, že

„bez vyloučení Řecka z eurozóny by přijetí eura odporovalo českým národním zájmům.“

Končí duben a prý plánovaná prezidentova cesta do Washingtonu je stále v nedohlednu. „Zemanovu návštěvu u prezidenta Spojených států odsouvá řešení severokorejské krize,“ tvrdí velvyslanec ČR v USA, Zemanův člověk Hynek Kmoníček. Trump mezitím celé měsíce v Bílém domě přijímá jednu návštěvu za druhou, z východní Evropy za ním letí i rumunský prezident. Víkendy tráví Trump golfem tak často, jako žádný jiný americký prezident. Podle mluvčího Ovčáčka na termínu schůzky nezáleží. Odložena je tak i Zemanova cesta do New Yorku pro židovské ocenění Bojovníka za pravdu.

Prezident pojede na návštěvu USA možná až zkraje května, oznamuje jeho mluvčí.

Zkraje května už ale jede něco jiného. Vládní a dokonce ústavní krize. Podezření vicepremiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše z trestného činu dotačního podvodu a blížící se volby vedou ministerského předsedu Sobotku k pokusu odvolat ho ze své vlády. Miloš Zeman mu neformálně sděluje, že mu vyhovět nemíní. Premiér tedy oznámí, že demisi podá celá vláda. Zeman však řekne, že ji přijme jen jako demisi premiéra, přičemž zbytek vlády podle jeho představy zůstane ve funkci. Ústavní právníci kroutí hlavou a když premiér přijede na Pražský hrad bez demise, ztropí prezident před televizními kamerami scénku, v níž mává holí směrem k premiérovi a mikrofonu stojícímu před ním, hlaholí

„nastav si to, támhle to máš vobráceně“

a během jeho následného proslovu odchází ze sálu. Premiér druhý den posílá prezidentovi oficiální návrh na Babišovo odvolání z vlády. Podle článku 74 Ústavy „prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Hrad ale otálí a pak vzkazuje, že to bude možné až po prezidentově návštěvě Číny. Senátoři hrozí prezidentovi žalobou k Ústavnímu soudu, pokud nebude ústavu respektovat.

Státní zastupitelství zastavuje vyšetřování údajného vydírání dnes už bývalého ředitele prezidentova protokolu Forejta držitelem kompromitujícího videa. Ten mu prý telefonoval a požadoval od něj peníze, jinak prý video zveřejní. „Skutkové tvrzení oznamovatele se neprokázalo,“ oznamuje obvodní státní zástupce pro Prahu 1. Forejt si prý telefonát vymyslel. V den, o který šlo, mu nikdo nevolal.

Je stále květen a prezident Zeman je znovu v Číně. Tentokrát na summitu k ambicióznímu čínskému projektu tzv. nové hedvábné stezky, ‚Pás a cesta‘, která má prospět většímu obchodnímu i politickému prosazení Čínské lidové republiky v Eurasii. K plánu se proto Západ i některé asijské země staví ostražitě, takže Zeman je opět jedinou hlavou státu z demokratických zemí, která se summitu účastní. A znovu se tam setkává i s ruským vládcem Putinem, ke kterému svou ruštinou vesele pronese,

„a tady jsou další novináři? Je jich moc, je třeba je likvidovat.“

Věta, která šokuje kdekoho v České republice i na Západě, viditelně zaskočí i Putina, za jehož vlády byla už řada nepohodlných novinářů skutečně „zlikvidována“ (rozuměj zavražděna). Zareaguje slovy „likvidovat není potřeba, stačí redukovat.“ A čeští diváci vidí i to, jak Zeman v Číně vrávorá na schodech z letadla a ochranka ho často musí podpírat. Série kiksů vrcholí při závěrečném fotografování státníků, kteří nastoupeni před fotoaparáty musejí všichni čekat na jednoho opozdilce – českého prezidenta, jenž přitom nepřichází pěšky jako ostatní, ale přivezou ho odkudsi na golfovém vozíku.

Po svém návratu, 24. května, Zeman na návrh premiéra Sobotky odvolává z vlády vicepremiéra a ministra financí Babiše, 19 dní poté, co příslušný návrh obdržel.

Krátce nato podepisuje udělení milosti pro vězně Kajínka, které čtyři a půl roku odmítal.

29. května v noci během prezidentovy návštěvy Jihomoravského kraje bourá luxusní policejní BMW. V autě jeli zástupce prezidentova protokolu Kruliš a policista. Oba jsou s vážnými zraněními převezeni do nemocnice. Policie tvrdí, že řídil její zaměstnanec, podle některých médií to byl Kruliš, který je znám svou zálibou v rychlých autech. Policie, která nyní už zničené vozidlo dostala jen tři týdny před tím na půlroční testování, kolem případu mlží. Mluvčí policejního prezidia později říká, že podle nařízení ministerstva vnitra „v dopravních prostředcích mohou být přepravováni jen příslušníci bezpečnostních sborů, zaměstnanci ministerstva a policie nebo osoby, jejichž přeprava souvisí s plněním služebních nebo pracovních úkolů.“

Prezident se chlubí, že poslal pozdravný dopis Klubu českého pohraničí. To je přitom organizace, která hájí komunistický režim a střílení lidí přecházejících zadrátované hranice na Západ a na kterou pro její extrémismus dlouhodobě upozorňuje Bezpečnostní informační služba.

V Lidicích vypálených v roce 1942 nacisty se připomíná 70. výročí obnovení vesnice a prezident Zeman tam mluví o tom, že

„jsme zbabělci proto, že často otevíráme náruč islámským radikálům, často mluvíme o toleranci vůči nim, často mluvíme o přizpůsobení se jejich kultuře, byť je tato kultura neslučitelná s evropskou kulturou.“

Kdo přesně vítá, chce tolerovat a přizpůsobovat se islámským radikálům, ani jak to souvisí s Lidicemi, už neupřesňuje.

I z obav z islámských radikálů Pražský hrad uzavírá Jelení příkop. Hradní park, oblíbená destinace i zkratka místních i turistů otevřená po pádu komunistického režimu veřejnosti prezidentem Havlem, tak opět není průchozí.

Do Washingtonu za Trumpem neletí Zeman ani zkraje, ani z konce května. Zajímavé je, že na konci tohoto měsíce se koná summit NATO v Bruselu – první vrcholná schůzka organizace za účasti nového amerického prezidenta a pro většinu hlav států první příležitost se s ním setkat. I pro prezidenta Zemana. Ten se akce za ČR účastní a od Trumpova zvolení po setkání touží. Hlavu USA ale přesto neuvidí. A chybí i na některých společných jednáních a fotografiích. K českým novinářům pak promluví způsobem, jako by byl opět stižen „virózou“.

Prezidenta České republiky už prakticky nikam na západ od nás nezvou. Ze všech západních a/nebo demokratických zemí se za posledních dva a půl roku podíval jen do Makedonie a Portugalska. Z významných zemí takzvané skupiny G20 (20 hospodářsky nejvyspělejších zemí světa) navštívil oficiálně jen 4, přičemž do Německa a Francie ho pozvali hned zkraje jeho mandátu, do USA vůbec, později už jen (zato opakovaně) do autoritářského Ruska a komunistické Číny.

Od amerického prezidenta prý dostal dopis, ve kterém se mu Donald Trump omlouvá za posunutí slíbeného setkání v Bílém domě. Jako další možný termín schůzky Hrad uvádí září, kdy se oba zúčastní zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Dopis ale Hrad nezveřejňuje.

Na Pražském Hradě přijímá Miloš Zeman aspoň Trumpovu exmanželku Ivanu. Ta mu potvrzuje, že si už před časem nápad stát se velvyslankyní USA v České republice rozmyslela. A vyhlášený gentleman Miloš Zeman

„naprosto zuřil, a mít s sebou hůlku, tak by následovala analogická scéna jako s ministerským předsedou Sobotkou.“

V červnu ovšem překvapivě Zemanově žádosti o audienci vyhovuje britská královna Alžběta II. Krátce ho přijímá v Buckinghamském paláci a český prezident okamžitě porušuje přísnou královskou etiketu. Nepočká, až 91letá panovnice promluví jako první, jak vyžadují ustálená pravidla, ale haleká na ni už při vstupu do místnosti, později skočí do řeči své manželce, která královně odpovídá na společenský dotaz, a nakonec nezapomene ani jedovatě a bez zjevné souvislosti připomenout, že Británie Československo zradila v Mnichově 1938. Během svého pobytu v Londýně pak také vyznamená několik válečných veteránů – takových, po jakých na hranicích stříleli komunističtí českoslovenští pohraničníci, jimž poslal pozdravný dopis jen o pár dní dřív.

22. června 2017 na ekonomické konferenci Žofínské fórum v Praze prezident-eurofederalista kritizuje Evropskou unii a její koncept sdílené suverenity, kterou přirovnává k ‚omezené suverenitě‘ – to ovšem byla doktrína komunistického diktátora Leonida Brežněva, v 70. a 80. letech minulého století vládce sovětské říše, do jejíž moci Československo i s Milošem Zemanem patřilo.

Večer pak, rok po poradci Nejedlém, slaví na soukromé párty v uzavřených Jižních zahradách Pražského hradu své 50. narozeniny i Zemanův kancléř Mynář. Nechává si tam donést křesla ze Španělského sálu.

24 hodin nato se hlava státu ve svém pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov vrací k odvolání vicepremiéra Babiše a používá v souvislosti s předsedou vlády Sobotkou slova:

„Když někdo vyhazuje svého partnera čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině.“

Premiér na to přes média zareaguje domněnkou, „že na straně pana prezidenta dochází k určitému rozpadu osobnosti a obávám se, že to bude pouze čím dál tím horší.“

Miloš Zeman pojede opět na návštěvu Ruska. Přijetí Vladimirem Putinem je naplánované na 21. listopadu.

Zato ve Štrasburku mezi světovými státníky opět chybí. Evropa se tam loučí s dalším významným zemřelým politikem, mnohaletým německým kancléřem-sjednotitelem Kohlem. Pozván je i premiér Sobotka, který se zrovna vrací z Japonska, ale ve Štrasburku se jeho letadlo z nějakého důvodu prostě nezastaví, a tak Hrad navrhuje účast prezidenta – Klause. Ten prý měl s Kohlem „blízký vztah“ a také pronesl „vřelejší vyjádření soustrasti,“ ve kterém se „dokonce vyznal,“ že „měl Kohla rád“. Klaus ale dává před Kohlem, zastáncem evropské integrace a jednotné měny, přednost euroskeptické přednášce v Aténách na téma Evropa, s honorářem v eurech. Abychom ale zůstali u prezidenta Zemana – ten bude v době Kohlova pohřbu odpočívat na dovolené na chalupě v Novém Veselí.

A tu nepřeruší ani kvůli polskému summitu středo- a východoevropských zemí a další možnosti setkat se konečně se svým oblíbeným americkým prezidentem Trumpem.

Místo toho lze i tentokrát vidět polonahého prezidenta v nafukovacím člunu s ochrankou na hladině novoveselského rybníka.

V červenci vychází najevo, že prezidentův Kancléř Mynář loboval v Kyrgyzstánu ve prospěch prakticky neznámé české soukromé firmy s dvousettisícovým základním jměním Liglass v obří, dvanáctimiliardové zakázce na stavbu vodní elektrárny. Tvrdí, že firmu nechal prověřit na Ministerstvu průmyslu, které ale reaguje, že mu žádné stanovisko neposkytlo. Poté i sám prezident republiky tvrdí Českému rozhlasu, že při všech setkáních lobbuje za české firmy, vždy si vyžádá od ministerstva podklady

„a když mně toto ministerstvo průmyslu a obchodu dodá, tak samozřejmě při rozhovoru s příslušným prezidentem se o těchto firmách zmíním.”

Jenže ministerstvo, které vede ministr za ČSSD Havlíček, opět o žádném doporučení neví.

Prezident obhajující svůj mandát by měl během volební kampaně buď skončit s cestami po krajích, anebo jejich náklady zahrnout jako bezúplatné plnění do volebního limitu, prohlásil člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) Jan Outlý. Limit výdajů na kampaň stanovený zákonem je 50 miliónů korun. Zeman však své výjezdy za kampaň nepokládá proto, že nikoho nevyzývá, aby ho v prezidentské volbě příští rok volil.

„Žádné takové inzerování nebylo, není a nebude.“

Podle Outlého jde o nastavení pravidel do budoucna, aby nevznikl precedens. Problém ale tedy budou muset rozřešit soudy. Zeman použije svou (i Klausovu, mimochodem) oblíbenou zbraň proti oponentům a pokusí se Outlého shodit výrokem, že šéfem ÚDHPSPH jmenoval jiného člena úřadu než Outlého,

„takže mám právo se domnívat, že tato reakce je tak trochu uražená ješitnost.“

V srpnu šéf legislativního odboru Kanceláře prezidenta v odpovědi na žádost studenta o poskytnutí dokumentu Ministerstva průmyslu doporučujícího firmu Liglass pro zakázku v Kyrgyzstánu přiznává, že takový písemný doklad v prezidentské kanceláři není.

Rozruch v republice vyvolají fotky dvou žen v zahalujících plavkách zvaných burkiny, což vede Miloše Zemana k dalšímu vyjádření na téma ženská krása:

„Záleží na tom, jak ty ženy vypadají. Jsou ženy, které by měly být zahaleny co nejdůkladněji kvůli tomu, jaké jsou jejich proporce. A pak jsou dívky, kde bych jim tu burkinu strhnul.“ Zeman míní, že „není důvod, aby v českých bazénech se někdo koupal v arabském oblečení.“

Jde opět o jeho nepřesnost: burkiny nejsou striktně arabské oblečení a nosí je i jiné ženy, například i židovské návštěvnice pláží v Zemanově oblíbeném Izraeli, za přátelství k němuž se chystá převzít cenu.

Koncem srpna se ještě Miloš Zeman omlouvá někdejšímu premiérovi Nečasovi za to, že čtvrt roku po svém nástupu do funkce v roce 2013 uvěřil „dezinformacím“ tehdejšího šéfa Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu Šlachty a olomouckého vrchního státního zástupce Ištvana ohledně kauzy spojené se zásahem na Úřadu vlády („že je v ČR obrovská mafie a že bylo zabaveno velké množství zlata a stamiliony korun“). Jejich akce prý byla provokací proti ODS. Pád vlády tehdy Zeman využil ke jmenování vlády vlastní, neparlamentní.

„Tehdy to byl Petr Nečas, kdo podal demisi a je výsostným právem prezidenta jmenovat nového premiéra. Aniž by byl limitován jakýmkoliv omezením. A to jsem také udělal.“ A dodává: „Považujte to za určitý druh omluvy, i když těch, kdo byli těmito dvěma lidmi dezinformováni, bylo příšerně mnoho.“

Člen dohledového úřadu Jan Outlý ÚDHPSPH trvá na svém, že za volební kampaň je třeba považovat všechno, za co se obvykle platí a co současně slouží k propagaci kandidáta. Tedy například besedy prezidenta s občany měst. „To už je setkání, které má veřejného činitele představit voličům. Seznamují se s jeho názory, postoji, vizí dalšího vládnutí a směřování země – a v tom spočívá volební kampaň.“

Prezidentova nekampaň mezitím, těsně před zákonem stanoveným datem, jako jedna z posledních otevírá povinný transparentní bankovní účet. Lidé ho začínají zahlcovat i haléřovými platbami spojenými s textovými vzkazy jako „Prosím, odejděte z politiky a pokud možno i veřejného života“, „Hodně zdraví na Vysočině“, „Neděkuji a odejděte“, doporučují mu pobyt v Moskvě a podobně. Podle iDnes.cz „spíše než výpis z účtu stránka připomíná běžnou internetovou diskuzi, na níž probíhá občanská válka odpůrců a příznivců prezidenta.“ Někteří plátci dokonce z transparentního účtu peníze odčerpávají zasíláním plateb v eurech ze zahraničí. Za každou takovou platí majitel účtu 20 korun. Banka v reakci na to poplatek přestává účtovat.

Dozvídáme se, že na podzim „pan prezident navštíví New York. Pro české novináře bude malý šok, až židovské organizace předají panu prezidentovi vyznamenání bojovníka za pravdu nebo za svobodu,“ myslí si 5. září na veletrhu Země živitelka mluvčí Ovčáček. „A tam se s prezidentem Trumpem setká – nikoliv v Bílém domě, ale na recepci.“ Nepůjde tedy o návštěvu USA a Washingtonu, jak Hrad opakovaně tvrdil, ani o schůzku s hlavou USA, ale o účast na akci nevládní a mezinárodní organizace v jejich sídlech v New Yorku. „My to vůbec neřešíme,“ povídá Ovčáček. „Plně chápeme, že prezident Donald Trump má plno věcí k řešení, má zahraniční i vnitropolitické problémy.“ Nikdo to nemá jednoduché.

V září 2017 říká držitel státního vyznamenání Za zásluhy z roku 2014, režisér Renč v rozhovoru Seznamu, že ho ocenění k ničemu nezavazuje a způsobuje leda nevoli a závist. Prezidenti prý dekorují subjektivně „své oblíbence, blízké spolupracovníky a umělce, které mají rádi“ a žijící umělci by vyznamenáváni být neměli. Medaili si ale ponechá.

V Hlučíně Zeman na setkání s místními znovu zmíní vůdce nacistické Říše, když tvrdí, že

„Adolf Hitler je chudák, protože si už ho dnešní mladá generace nepamatuje a je schopna ho označit za trenéra hokejového mužstva.“

Zaplněné náměstí mu nadšeně tleská.

V Televizi Barrandov v posledních měsících viditelně hubenější a sešleji vypadající Zeman popírá fámu z médií, že má rakovinu slinivky, na kterou se ho dokonce ptal ministr zdravotnictví Ludvík. Informace se ale až do té doby v médiích neobjevila. I ministr popírá, že by se na to prezidenta ptal a že by vůbec takovou informaci měl.

V pondělí 18. září přilétá Zeman do New Yorku na zasedání Valného shromáždění OSN a na zasedání židovské organizace. Ani tentokrát není naplánováno žádné jednání s americkým prezidentem Trumpem. Proto Zeman údajně přestal mluvit se svým dosavadním spojencem, ředitelem prezidentského zahraničního odboru a nyní velvyslancem v USA Kmoníčkem, kterého za to činí odpovědným. Zato má Zeman v New Yorku z nějakého důvodu naplánované už druhé setkání za čtvrt roku s Trumpovou první ze tří manželek (1977-1992) Ivanou. Ta v rozhovoru pro britský bulvár o pár dní dříve vypravuje, že pozici velvyslankyně v ČR, o kterou se zpočátku zajímala, jí její exmanžel skutečně nabídl, ale ona ambasadorkou nakonec nebude, protože „mám ráda svou svobodu a chci si dělat, co chci, chodit, kam chci, s kýmkoliv chci“ a „nepotřebuji tu prestiž, navíc je to práce od 8 do 12“ (sic). Znamenalo by to „4 roky v Praze, čili pápá, Miami! Pápá, New Yorku na jaře a na podzim! Pápá, St. Tropez v létě!“ Je to opravdu škoda, jelikož v diplomatické roli „bych byla skvělá, protože umím vyjednávat, jsem člověk z byznysu a umím bavit lidi.“

Americký židovský fond oceňující osobnosti, které hájí židovské zájmy, v New Yorku konečně předává avizovanou cenu Bojovník za pravdu Miloši Zemanovi – čtyřikrát (1993, 1998, 2000 a 2007) soudně usvědčenému lháři, příteli Izraele, který během pohřbu izraelského prezidenta Perese neopustil kremelskou konferenci na pobřeží nedalekého středomořského Rhodosu.

V úterý se Miloš Zeman v New Yorku konečně dočká aspoň avizované fotografie s Donaldem Trumpem, a to během chvíle, kdy americký prezidentský pár vítá všechny hosty pozvané na tradiční recepci pro státníky účastnící se Valného shromáždění OSN. Pokud jde o jeho opakovaně slibovanou, prý domluvenou návštěvu v Bílém domě ve Washingtonu,

„kdy a zda dojde k této návštěvě, je nyní na americké straně a já jsem prezident České republiky a prezident ČR se nikdy nepodbízí a nikdy se nedožaduje jakékoliv návštěvy,” sděluje Blesku Zeman.

Zato cesta do Ruska za ruským prezidentem Putinem bude patrně ještě krásnější, než bylo dosud oznámeno, protože Zeman byl pozván dokonce do Soči,

„a já to rád přijímám, protože to je svým způsobem vyznamenání.“

Obrázek: foto z Twitterových účtů politiků

Zbývají 4 týdny do voleb do Poslanecké sněmovny. Favoritem je Andrej Babiš se svým hnutím ANO, stíhaný policií pro podezření z dotačního podvodu. Prezident Zeman je přesto připraven ho jmenovat premiérem, pokud volby vyhraje.

Odvolací soud na konci září potvrzuje půlroční podmíněné tresty a pokutu 63 000 korun umělcům ze skupiny Ztohoven za vyvěšení červených trenýrek namísto standarty na střeše Pražského hradu před dvěma lety.

Evropští vědci zjistili, že aromatická přísada českého nápoje Tuzemák je karcinogenní. Ministr zemědělství Jurečka varuje, že pokud by ji EU chtěla zakázat, bude ČR požadovat výjimku. Tento – nic menšího než – hrozící konec světa vede prezidentova mluvčího Ovčáčka k přirovnání Evropské unie demokratických civilizovaných států k nacistické ‚třetí říši‘. Říše se rozhodla, že se v protektorátě nebude pít tuzemák. A basta! píše mluvčí na Facebooku. Nesouhlas s Ovčáčkem ze všech stran kromě Okamurovy SPD dosahuje mimořádných rozměrů: bývalého redaktora komunistických novin lituje dokonce už i europoslankyně KSČM Konečná. Ta ho už nevnímá jako mluvčího prezidenta – je spíš mluvčím sebe sama. „Srovnávat EU se třetí říší může pouze ten, který na základní škole prospal velmi mnoho hodin dějepisu a nevidí rozdíl mezi plynovou komorou, která měla zabíjet, a naopak ochranou spotřebitele před škodlivými látkami.“ (Ovčáčkův výstup souvisí i s předchozím problémem Tuzemáku: v roce 2008 se český, takzvaný „tuzemský rum“ musel na jednotném evropském trhu přestat prodávat pod označením rum. Jde totiž o náhražku, která se nevyrábí z cukrové třtiny, ale z brambor. Není to rum. Výrobci to vyřešili přejmenováním na Tuzemák.) K něčemu ale je boj za rakovinotvornou přísadu v bramborové náhražce přece jen dobrý. Česká republika se díky „říši“ dostala zase po čase do světových médií.

Firma Liglass z nedávné kauzy s obří zakázkou v Kyrgyzstánu podpořené Zemanem a zemanovci poslala vloni straně zemanovců SPO, jejímž čestným předsedou stále Zeman je, 200 000 korun, zjistil týdeník Ekonom. Že strana navíc získává mnohem vyšší finanční dary než srovnatelné i větší strany, zjistil projekt Dotační parazit.

Když se po několikadenním opakovaném dotazování prezidentského kancléře na názor k vyjádření jeho podřízeného, mluvčího Ovčáčka o „říši“ Český rozhlas konečně dočkal odpovědi, dozvěděl se, „že bylo výjimečně ne příliš vhodné“.

Prezident prý výrazně upravil životosprávu, tvrdí ve čtvrtek 5. října ráno Lidové noviny s odvoláním na lidi v jeho bezprostředním okolí. Píší, že dal na dlouhodobá doporučení svých lékařů a dramaticky omezil pití alkoholu. Proměny k lepšímu si povšimli počátkem tohoto týdne i v Ústeckém kraji, kde je hlava státu na jednom z pravidelných výjezdů za voliči. „Na úvod si lehce připil cinzanem, pak se držel výhradně nealka,“ prozradil LN pod podmínkou anonymity jeden z krajských zastupitelů. Stejný postřeh doplnili i účastníci úterního společného oběda regionálních politiků se Zemanem. Ten však vrací úder ještě odpoledne téhož dne. Na závěr krajské návštěvy už jeho mluvčí ukončuje tiskovou konferenci, když vtom si prezident bere mikrofon zpět, zalituje, že se ho novináři nezeptali, a konstatuje:

„Není pravda, že bych přestal pít alkoholické nápoje. Piji je dál a s neutuchající chutí.”

Večer ve svém pořadu v TV Barrandov říká, že hlava státu by měla mít zákonodárnou iniciativu. Zeman:

– který o sobě tvrdil: „mám takový nepříjemný zvyk, že když něco řeknu, tak to platí“,

který je zároveň znám častým citováním údajných Churchillových slov „jen idiot nemění své názory“ (přičemž by už nemělo překvapit, že ve skutečnosti řekl Churchill něco jiného, „kdo nezmění názor a téma, je fanatik“, což ale paradoxně Zemanovu praxi vystihuje ještě lépe)

– a který se v roce 2013 divil, „k čemu by mně to (ta zákonodárná iniciativa) bylo? Prezident přece musí získat hlasy poslanců, případně senátorů, aby jím navrhovaný zákon prošel. No a když ty hlasy nemá, tak zákon, iniciativa neiniciativa, nakonec stejně Poslaneckou sněmovnou neprojde“ a se stávajícími pravomocemi byl spokojený, vždyť „já jsem si nikdy nestěžoval na nedostatek pravomocí. Slyšeli jste to někdy ode mě?“

…tak od téhož Zemana dnes slyšíme, že chce nejen pravomoc navrhovat zákony, ale i nepotřebovat k některým rozhodnutím spolupodpis premiéra, ztížit možnost Sněmovny přehlasovat prezidentské veto a později i právo mluvit premiérovi do výběru ministrů, odvolat je a odmítnout je jmenovat.

4 dny poté, co dementoval, že omezil pití alkoholu, mluví prezident k médiím na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu a vypadá opět poněkud unaven, anebo přiopilý (čas 4:00 a 6:36). Neartikuluje zcela přesně a například o aktuálním tématu zvažované těžby lithia promluví jako o „kauze lithiem“ (ale třeba to vyslovuje svou angličtinou).

V Radě Evropy mluvil poprvé jako premiér v roce 1999. Podruhé letos. A tím, tedy vtipem, že je to už 18 let a příště to tedy bude opět za 18 let, také svůj letošní projev v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku zahájí. Načež coby český prezident veškerý čas proslovu věnuje zcela jinému státu, Rusku, a přímluvě za něj. Celý projev. A přestože se jindy často rozhořčuje, když je, zejména novináři, dotazován na něco, co už řekl, zde znovu neúnavně opakuje, což už pověděl mnohokrát. Horuje za zrušení mezinárodních sankcí vůči Kremlu uvalených kvůli okupaci Krymu a agresi proti východní Ukrajině. Anexe Krymu je podle Zemana stejně hotová věc a sankce jsou k ničemu. A odvolal se na údajná slova německého prezidenta Gaucka při pražské diskusi k 25. výročí listopadové revoluce:

„‚Když zkusíme vrátit Krym zpět Ukrajině, vyvolá to evropskou válku.‘ – Jen cituji, nic víc. Takže vy chcete riskovat evropskou válku?“

(Jak se brzy ukáže, ani tato citace není pravdivá.) Rusko by ale podle Zemana mohlo Krym Ukrajině kompenzovat plynem, ropou nebo penězi. Projev vyvolá mnoho odmítavých reakcí jak doma (včetně premiéra, podle nějž byla slova v rozporu s politikou vlády a prezident k nim od ní neměl mandát, celé vlády i Senátu), tak v zahraničí (především na Ukrajině, včetně odkazů na anexi Sudet po mnichovské zradě v roce 1938, kterou jen před necelými 4 měsíci neopomněl připomenout britské královně Alžbětě II.) A ruská reakce? „Vítáme, že český prezident uznává současný status Krymu jako hotovou věc, ale nápad platit za to Ukrajině nepřichází do úvahy,“ říká předseda zahraničního výboru ruské Dumy Sluckij. Hotová věc. Zeman dále ve Štrasburku poslancům z evropských zemí sděluje, že jeho manželka má střeleckou licenci, takže ho nechrání jen ochranka, ale i ona. Při odchodu ze sálu se potácí a musí být spolupracovníky přidržován. V předsálí prochází kolem výstavy věnované jeho slavnějšímu předchůdci, Václavu Havlovi, tu však zcela ignoruje a místo toho pronáší ke své suitě na adresu kameramana České televize, jenž ho zrovna natáčí:

„Vyžeňte toho kameramana, nebo ho zabiju.“

I tento incident vyvolá mnoho reakcí, například mezinárodní organizace Reportéři bez hranic upozorňuje na „poznámku nehodnou demokrata“.

Kyrgyzská vláda vypovídá smlouvu s českou firmou Liglass (snahu tohoto sponzora zemanovské Strany práv občanů získat tamní obří zakázku, jak se provalilo v červenci, podpořil prezident Zeman i jeho kancléř a exšéf SPO Mynář).

Prezident se na dotaz vyjádří ke všemu, takže když je v Týdnu s ním (v pořadu Týden s prezidentem TV Barrandov) dotázán, jestli americký prezident Trump zvládá úlohu nejmocnějšího muže světa, a to i v souvislosti s řešením sporu s KLDR (ta hrozí USA jadernou válkou, Trump zato pohrozil zničením jí) řekne, že Severní Korea je odporný režim, který nelze potlačit násilím, a

„pokud jde o Donalda Trumpa, nejsem si jist, jestli jeho vyhrožování Severní Koreji není spíše směšné než produktivní,“ načež Zeman Pchjongjangu pohrozí, že „komando, které by zabilo Kim Čong-una, by mohlo být řešením této situace.“

K tomu by bylo zajímavé znát reakci velvyslance KLDR v Praze – Kimova strýce – také to, jestli nebude nutné dceři prezidenta Zemana Kateřině studující v Londýně přidělit na státní náklady tělesné strážce.

K chystanému jednodennímu protestnímu uzavření ordinací ambulantních specialistů a praktických lékařů se prezident vyjádří, že 2 dny před volbami je to

naprostá šaškárna“, v tu dobu vyvolává akce jen „naprostý přiblblík“.

Kauza Rada Evropy pokračuje. Ozývá se kancelář bývalého německého prezidenta Gaucka. Ten totiž v Praze během diskuse k 25. výročí sametové revoluce souvětí „když zkusíme vrátit Krym zpět Ukrajině, vyvolá to evropskou válku,“ přisouzené mu v projevu Zemanem, neřekl. „V diskusi jsme po společném přezkumu s německým velvyslanectvím v Praze nenašli žádnou pasáž, v níž by padl takovýto výrok spolkového prezidenta Gaucka,“ sděluje Lidovým novinám vedoucí Gauckovy kanceláře Sturm, který s německými diplomaty prošel kompletní záznam diskuse.

V listopadu měl prezident jet na další plánovanou návštěvu Zlínského kraje, ale nepojede. Ruší ji. Je to totiž vůbec poprvé, kdy mu ji kraj odmítá zaplatit. Hejtman Čunek Hradu sděluje, že kraj delegaci zaplatí jen oběd nebo večeři do 30 000 korun. Kancelář prezidenta podle něj má návštěvu platit ze svého rozpočtu (náklady na cesty jsou v řádu statisíců a dosud 13 z 14 krajů stály 17 miliónů korun). Prezidentův tým raději dojedná návštěvu jinou. „V Olomouckém kraji bude fajn,“ těší se prezidentův mluvčí.

Mezitím hlava státu navštěvuje Plzeňský kraj a i tam vypuká nebývalá vzpoura. Vítání není tak srdečné až vlezlé, jak je v posledních letech zvykem, a prezident si od vedení kraje na úvod vyslechne kritiku. Hejtman Bernard ho sice nejprve několikrát pochválí (za postoj k Izraeli a genocidě Arménů), a ujistí ho, že Plzeňský kraj ho vždy rád uvítá, pak mu ale z pověření krajské rady tlumočí její usnesení, podle nějž „prohlášením v Radě Evropy prezident jako hlava státu, který má bolestné zkušenosti s okupací naší země v roce 1968, otevřeně legitimizuje agresi, která je v rozporu s mezinárodním právem“. Rada nesouhlasí s jeho stanovisky „k okupaci Krymu ruskými vojsky, která jsou v rozporu s oficiální zahraniční politikou naší země“. Někteří politici pak vynechají slavnostní prezidentský oběd.

Na náměstí v Břasech je prezident dotázán mužem v publiku, jestli se omluví za svého mluvčího, který přirovnal EU k nacistické třetí říši. Zeman řekne, že to nejsou jeho slova a on respektuje svobodu slova (přitom jde o mluvčího, který, jak sám potvrdil, vyjadřuje názory prezidenta republiky). Dokonce prý

„dospělí lidé se neomlouvají. A tím méně za názory druhých.“

Zemanovi nikdo neoponuje. Ani když mluvčího výrok dál ospravedlňuje tím, že přece i britský ministr zahraničí Johnson řekl, že EU pokračuje v díle Adolfa Hitlera. Opět jde ale o překroucené vyjádření: Johnson vloni nemluvil o vyvražďování miliónů lidí, jak by se mohlo zdát, ale o neúspěšnosti pokusů sjednotit Evropu pod jednou vládou, o což se prý snažili i Hitler a Napoleon a skončilo to tragicky. Ani v této chvíli není na pódiu ani pod ním nikdo, kdo by Zemanova slova opravil a uvedl do souvislostí.

V Nepomuku v Plzeňském kraji dostává Zeman další maketu samopalu. Ta má tentokrát místo zásobníku láhev Becherovky a z boku vypálený nápis ‘na novináře‘. Patrně to má být vtipné, stejně jako jeho nelogická reakce směrem k novinářům:

„Můžete se postupně začít stahovat, protože neumím střílet.“

Řádné volby do Poslanecké sněmovny 2017 vyhrává hnutí ANO miliardáře Babiše. S odstupem druhá je ODS, za ní Česká pirátská strana a Okamurova SPD. Stran ve Sněmovně je rekordních 9, ještě ČSSD a KSČM, které utrpěly těžké ztráty, a těsně i KDU, TOP09 a Starostové a nezávislí (STAN). Prezident s manželkou hlasuje ve volební místnosti v Praze 13 a poté pronáší,

„volil jsem Čecha“

(může jít o rafinovaně kódovaný vzkaz voličům, protože lídrem pražské kandidátky zemanovské strany SPO je František Ringo Čech). Ve vítězství Čecha ale hlava státu asi zcela nevěří, neboť už předem avizuje, že jmenuje premiérem předsedu ANO Slováka Babiše. I navzdory tomu, že je stíhán policií (pro podezření z dotačního podvodu; mimochodem soud na Slovensku navíc čerstvě vrátil do hry jeho spolupráci s StB). I z tohoto důvodu nemá Babiš ve Sněmovně většinovou podporu, ale prezident ji od něj nevyžaduje, ačkoliv v roce 2013 trval na seznamu podpisů (a úředně ověřených!) od nadpoloviční většiny poslanců pro novou vládu.

À propos – ty volební výsledky: vyplývá z nich také to, že ve volebním okrsku, kde hlasoval prezident s manželkou, byly vhozeny pouhé 2 hlasy pro Čechovu pražskou kandidátku strany SPO, jejímž je Zeman čestným předsedou (celkem dostali zemanovci v celé republice 18 556 hlasů – 0,36 %).

28. října na 99. výročí vzniku Československa vyznamenává prezident České republiky kromě úctyhodných hrdinů opět i baviče z časů normalizace (Sobota), režiséra lehkých filmů (Troška), písničkáře donášejícího StB (Nohavica), normalizační hvězdu zpívající dodnes s kremelskými Alexandrovci (Vondráčková) – všechny za zásluhy o stát v oblasti umění… Kromě nich dekoruje státním řádem i bývalého německého kancléře, který poslední roky pracuje ve vrcholných manažerských funkcích pro vládce Kremlu (Schröder). Vyznamenání pro zpěvačku Špinarovou, která zemřela letos v březnu, odmítá převzít její syn Adam Pavlík. „Moje matka nedělala kariéru kvůli nějakým cenám. Sama by pro vyznamenání na Hrad nešla, proto tam nepůjdu ani já. To, že cenu předává pan Zeman, který to navíc určitými jmény celkem degradoval, je další důvod, proč jsem to odmítl.“ Jako každý rok nezve Zeman kvůli osobním sporům některé vysokoškolské rektory. Neúčastní se někteří jejich kolegové ani řada politiků.

Deset dní po volbách přijímá prezident na zámku v Lánech vítěze voleb Andreje Babiše. Slavnostně ho pověřuje jednáním o sestavení vlády (jde ale jen o neformální zvyklost, nejedná se o jmenování premiérem a není pro nikoho závazné). Miloš Zeman při tiskové konferenci působí dosud nejunavenějším dojmem od kauzy Viróza. Opírá se o pultík, vrávorá, s obtížemi dýchá i vyslovuje.

Kancléř Mynář už má bezpečnostní prověrku od Národního bezpečnostního úřadu, oznamuje prezident Zeman na tiskové konferenci k odevzdání podpisů občanů pro prezidentskou kandidaturu. Nejprve (poté, co pozuráží 2 ženy, novinářky Hospodářských novin) opakuje, že kancléř prověrku ze zákona nepotřebuje, poté říká, že už ji má, na stupeň Vyhrazené.

„Tečka.“

(Podmínky pro udělení prověrky na stupeň Vyhrazené jsou: svéprávnost, věk minimálně 18 let a bezúhonnost. Podmínky pro kategorie Důvěrné, Tajné a Přísně tajné, z nichž o tu nejvyšší ředitel prezidentovy kanceláře Mynář žádal a NBÚ mu ji odmítl vydat: osobní způsobilost, bezpeční spolehlivost. Stupeň Vyhrazené se uděluje například sekretářkám.)

Brněnský radní tvrdí, že Miloš Zeman trpí rakovinou a zbývá mu několik měsíců života. Miloš Zeman reaguje v televizi, že dotyčný je svině a že ho zažaluje o odškodnění 5 miliónů korun.

Na začátku Zemanova setkání s občany na náměstí v Lipníku nad Bečvou v Olomouckém kraji pouštějí jeho odpůrci z okna známou skladbu Modlitba pro Martu. Neuniformovaná policie proti nim zasáhne, zvukaře zatkne a odveze. Hrad nejprve zveřejní, že prezidenta vítala píseň Modlitba pro Martu. Když ale zprávy o policejním zásahu vzbudí nevoli, mluví najednou prezident o tom, že ačkoliv tuto skladbu má rád, nebyla to prý Modlitba pro Martu,

„to byl řev, to byla kakofonie, která naprosto přerušila úvodní projev pana starosty Lipníku.“

Z videozáznamu zveřejněného paradoxně Zemanovým mluvčím, je ale patrné, že lže. Píseň zní ve všeobecně známé originální verzi, zpívá ji Marta Kubišová, bez doprovodu. Skladba je v počátku akce slyšet, ale projev nepřehlušuje. Není slyšet ani žádný řev.

Hlava státu se vyjadřuje ke dvěma případům z posledních dní. Skupina fanoušků olomouckého fotbalového klubu v pražské tramvaji nejprve slovně, pak surově napadla Afričana žijícího v Praze. A několik lidí popsalo extrémně urážlivé výroky neonacistického charakteru od tajemníka Okamurovy SPD ve Sněmovně. Zatímco v civilizovaném světě je zvykem, že vrcholní představitelé státu podobné incidenty striktně odsoudí, tak zde v prvním případě podle Miloše Zemana

„k obdobným útokům čas od času dochází bez ohledu na barvu pleti“, protože fotbaloví fanoušci (všichni?) jsou „lidé, kteří se nekontrolují“.

A v případě tajemníka SPD se vlastně také nic moc neděje, vždyť

„totéž se ostatně stalo i jiným poslancům nebo kandidátům jiných politických stran. Jeden náměstek z ČSSD zase před časem použil srovnání s medúzami. Také ale neoznačíme celou sociální demokracii za fašistickou.“

Chybí už jen prezidentovo nedávné: „Tečka.“

Jsou už 3 týdny po volbách a prezident republiky se v rámci povolebních schůzek stačil vždy přibližně na hodinu setkat se zástupci teprve 5 z 9 stran, které byly zvoleny. Ustavující schůzi nové Sněmovny svolává prezident až na nejzazší možný termín, měsíc po volbách, 20. listopadu. Teprve poté může Sobotkova vláda podat demisi, teprve poté může prezident jmenovat premiéra, teprve poté začne běžet třicetidenní lhůta pro předstoupení nové vlády před Sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry.

 

Předčasný epilog

Je podzim 2017 a v těchto místech prozatím (poslední aktualizace: 15. listopadu 2017) přehled éry prezidenta Miloše Zemana pomalu končí. Konec celého příběhu to ale ještě není, události jistě budou gradovat během sestavování vlády a minimálně ještě v lednu před volbami prezidentskými. Tento text tedy bude muset být dál doplňován.

Své prezidentské období Zeman v březnu 2013 uvedl inauguračním slibem, že se bude setkávat s občany. Poté často cestoval po krajích a opakovaně, až čtyřikrát, navštívil 13 z nich. Českou republiku ale tvoří krajů 14 a nelze předpokládat, že by člověk se Zemanovou inteligencí, ani úředníci Kanceláře prezidenta, z nichž někteří připravovali cesty i pro předchozí prezidenty Havla a Klause, neznali správní dělení České republiky a zákony o krajích a o hlavním městě Praze. Není pravda, že prezident Zeman navštívil všechny kraje, prostě proto, že ani jednou nenavštívil kraj Praha (tedy nenavštívil její instituce, firmy, občany…). Ignoruje motor české ekonomiky – jejích celých 25 procent – a velkoměsto, v němž žije a pracuje víc než 12 procent obyvatel republiky. A shodou okolností také jediný kraj, kde jako kandidát prezidentské volby 2013 prohrál (a to dokonce drtivě, 34 % : 66 %).

Údajný článek prvorepublikového novináře Ferdinanda Peroutky, o kterém Zeman mluvil před téměř třemi lety jako o dané věci a jehož vypátrání a doložení poté sliboval, se dodnes nenašel. Je pravděpodobné, že ani nikdy neexistoval. Prezident se – ano, omluvil – za to, že článek nenašel. Omluva za urážku Ferdinanda Peroutky nepřišla dodnes, přestože ji nařídil soud. O dovolání prezidentské kanceláře z prosince 2016 Nejvyšší soud ani do poloviny listopadu 2017 nerozhodl.

Ředitel Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář dodnes, ani po celých téměř 5 letech nemá bezpečnostní prověrku. Přesněji řečeno, podle nedávného prezidentova vyjádření má prověrku na úrovni sekretářky. Národní bezpečnostní úřad mu vyšší stupeň odmítl udělit. Poté ředitel NBÚ zamítl i Mynářův opravný prostředek, takzvaný rozklad. Přestože prezident republiky zpočátku opakovaně tvrdil, že kancléř prověrku má mít a že ho propustí, pokud ji nezíská, později změnil názor ve smyslu, že ji nepotřebuje, a neučinil nic.

Ve svém inauguračním projevu v den nástupu do funkce prezidenta, 8. března 2013, Miloš Zeman také slíbil bojovat proti neonacistickým bojůvkám, ekonomickým mafiím a médiím. Dodnes není jasné, jaké neonacistické bojůvky měl na mysli a žádný výsledek jeho boje proti nim nebyl během výkonu jeho funkce zveřejněn (naopak – viz 2 čerstvé případy rasistických útoků a výroků zmíněné zde o několik řádek výš). Není ani známo nic bližšího o jeho bitvě s jakoukoliv ekonomickou mafií. Pouze útoky na demokratická média jsou zdokumentovány dobře.

Prezident při své inauguraci v březnu 2013 nabídl „prezidentský úřad jako neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran“ a svou „roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší.“ Co si myslí o dialogu stran, ukázal už za čtvrt roku, když sice v souladu s Ústavou, ale bez ohledu na názor politických stran a bez podpory Poslanecké sněmovny sestavil a jmenoval vlastní vládu. Ta nevznikla jako výsledek demokratických parlamentních voleb (navíc strana několika jejích ministrů, spřátelených zemanovců, volby opakovaně, před tím i potom, drtivě prohrála). Spojování společnosti, úděl od české hlavy státu tradičně očekávaný, bylo počínaje prvotním rozdělením společnosti v prezidentských volbách přes nekončící vodopád lží, urážek, chyb, průšvihů a společenských přešlapů až po mezinárodní ostudy od začátku jen jednou velkou iluzí.

V tomto pětiletém výčtu Zemanových veřejných výroků a činů, který není úplný, se v ústech prezidenta České republiky, případně v přímé souvislosti s ním, 12x objevuje sex, pornografie, erotika a vulgární výrazy, 7x jméno Hitler, 4x Stalin, 2x urážka svině. Vrchní velitel nestihl 6 pohřbů významných osobností nebo se jich vůbec nezúčastnil a pokud jde o ještě živé, veřejně pohrozil zabitím 1 člověku (kameramanovi ČT) a skupině osob (novináři). U 1 dalšího člověka (předseda vlády Sobotka) to jako možnost nepřímo navrhl. Přesto všechno:

Při psaní tohoto výčtu nebylo ublíženo žádnému zvířeti.

Kdy tento příběh skončí, budete mít v lednu na chvíli ve svých rukách i vy.

 

Čtěte dále:

Prezident Zeman: slova a činy – Předehra: Je to kampaň a volby

– 1. díl našeho seriálu, který mapuje to nejdůležitější z předvolební kampaně a vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok první

– 2. díl seriálu mapující první rok volebního období Miloše Zemana, rok 2013.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok druhý

– 3. díl seriálu mapující druhý rok volebního období Miloše Zemana, rok 2014.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok třetí

– 4. díl seriálu mapující třetí rok volebního období Miloše Zemana, rok 2015.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok čtvrtý

  • 5. díl seriálu mapující čtvrtý rok volebního období Miloše Zemana, rok 2016.

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn