Prezident Zeman: slova a činy – Rok první

By , in Společnost on . Tagged width: ,

Minulý týden jsme přinesli první díl rozsáhlého bilančního ohlédnutí za prezidentským obdobím Miloše Zemana. Text se záhy zařadil mezi nejčtenější v historii serveru Noviny.cz. Ovšem byla to pouhá předehra, rychlá rekapitulace prezidentské volební kampaně a konečného vítězství. Dnes už pojedeme na ostro, protože nadchází Rok první Zemanova prezidentství, který nezačíná nikde jinde než ve staroslavném Vladislavském sále. Připomínáme, že i tato část, stejně jako všechny ostatní, bude součástí kompletního vydání e-knihy Prezident Zeman: slova a činy, která vyjde před vánočními svátky. Držte si klobouky, jedeme z kopce!

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

– text slibu, který 8. března 2013 v 10 hodin a 15 minut skládá a podepisuje nový prezident České republiky Miloš Zeman. A po slavnostním obědě s předsedy Ústavního soudu, Senátu, Poslanecké sněmovny a vlády ho v přítomnosti těchto svědků podepisuje podruhé. Parlamentní protokoláři totiž v textu o 3 větách napsali místo slova nejlepšího neskloněný tvar nejlepší. Opravou textu a opakováním podpisu se předešlo možnému budoucímu zpochybnění slibu, které by v krajním případě mohlo vést k neplatnosti volby prezidenta. To by ale tento text mohl na tomto místě skončit.

8. března 2013 se tedy někdejší ekonom, po pádu komunistického režimu pak prognostik, poslanec, předseda Poslanecké sněmovny, premiér a důchodce na vysočinském odpočinku ujme funkce prezidenta České republiky. Nad Pražským hradem se jako přesvědčený eurofederalista chystá vyvěsit evropskou vlajku. Ve svém inauguračním projevu slíbí, že se bude soustředit na uklidnění a stabilizaci české politické scény pomocí přátelského dialogu, na podporu osobností, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi, a na setkávání se s občany a že bude bojovat proti ekonomickým mafiím, neonacistickým bojůvkám a médiím. Nabídne

„prezidentský úřad jako neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran“ a „roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší.“

Že to bude celé trochu komplikovanější, může napovědět už to, že svůj inaugurační projev zakončí,

„ač ateista, modlitbou“.

Jeho show tedy může začít.

Tým pracovníků v Kanceláři prezidenta republiky hodlá Miloš Zeman obměnit jen minimálně, jak opakuje několikrát před i po svém zvolení, ještě i v poslední lednový den:

Já už jsem mnohokrát řekl, že do svého takzvaného hradního týmu si vezmu jen řidiče a tajemníka. A mám takový nepříjemný zvyk, že když něco řeknu, tak to platí,“

opáčí na novinářský dotaz, jestli zaměstná někoho ze své Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ), jejímž předsedou v tu dobu je Vratislav Mynář, místopředsedou Martin Nejedlý – šéf české pobočky ruské ropné firmy Lukoil, a od března pak i Vladimír Kruliš. A v březnu, šest dní po nástupu do funkce Zeman jmenuje kancléřem Vratislava Mynáře, předsedu SPOZ. A nejvlivnějším poradcem, ačkoliv bez pracovní smlouvy, zato s nejlepší kanceláří o 3 místnostech, hned vedle těch prezidentových, se stává místopředseda Zemanovců Martin Nejedlý. (A rok nato přibude na pozici zástupce ředitele odboru Protokolu místopředseda SPOZ Vladimír Kruliš.)

Mynář nastupuje do funkce ředitele prezidentské kanceláře bez bezpečnostní prověrky od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Tu mu zákon nenařizuje, což se také později stane Zemanovým častým, většinou neoponovaným argumentem. Jenže prověrka je nezbytná pro styk s utajovanými dokumenty. Bez ní nemůže s prezidentem nahlížet do zpráv od zpravodajských služeb a účastnit se s ním některých jednání, jako jsou jednání vlády a Bezpečnostní rady státu a nesmí jet ani na zasedání NATO a Evropské unie. To vše u šéfa kanceláře prezidenta republiky může představovat komplikaci, naopak u bezúhonného nejvyššího úředníka nejblíže nejvyššímu ústavnímu činiteli by prověrka neměla být problémem. Na Hradě ale na takové detaily zatím není čas.

Zatím to není podstatná otázka,“

řekne prezident republiky dokonce ještě koncem září.

Je ale teprve jaro, začátek dubna, a prezident Zeman na Pražském hradě, jak slíbil, vyvěšuje za účasti předsedy Evropské komise Barrosa vedle české vlajky i vlajku Evropské unie, jejíž přítomnost tam jeho předchůdce Klaus odmítal. K aktu nepřizve žádné další představitele státu, především ministra zahraničí a svého hlavního soupeře z nedávné prezidentské volby Schwarzenberga, který to okomentuje slovy, „jsou civilizované evropské země, kde příslušný rezortní ministr při obdobných příležitostech samozřejmě vystupuje po boku hlavy státu, a jsou státy, kde převažuje libovůle.“ Zeman také v Barrosově přítomnosti podepisuje dohodu o zapojení České republiky do evropského záchranného finančního programu Euroval, které vejde v platnost až s naším přijetím eura. V tu dobu už podle něj budou řecké a kyperské ekonomické problémy vyřešeny a Češi jejich dluhy nebudou muset platit.

Desátého května je na Pražském hradě slavnostně otevřena komora s korunovačními klenoty za účasti všech sedmi symbolických klíčníků, z nichž jedním je hlava státu. Prezident Zeman se v přímém přenosu České televize opírá zády o zeď a nad vzácnými insigniemi vrávorá – ale nelze se divit, “podepsala se na něm lehká viróza,“ vysvětlí situaci mluvčí Burianová. Nevíme, zda s virózou souvisí účast vrchního velitele na oslavě konce tzv. Velké vlastenecké války na ruské ambasádě v odpoledních hodinách, nicméně výrok zapíše do moderních českých dějin další zemanovský termín.

Týden nato se chystá Zemanovo první jmenování nových vysokoškolských profesorů (při něm prezident republiky vystupuje jako formální autorita, o udělení titulu rozhodují vysoké školy po splnění podmínek podle příslušného zákona). Jenže ačkoliv literární historik a pedagog Putna schvalovacím procesem své profesury prošel, Miloš Zeman s podpisem jeho dekretu váhá. Rektor Univerzity Karlovy žádá prezidenta o písemné vysvětlení. Hlava státu o další týden později jmenovací dekret podepisuje, ale profesoru Putnovi ho posílá prostřednictvím ministra školství.

V červnu už prezident Zeman vítá pád vlády premiéra Petra Nečase (tu smete skandál s policejní razií na Úřadu vlády a obviněním z politické korupce a zneužívání moci premiérovou šéfkou kanceláře a milenkou v jedné osobě). Avšak navzdory parlamentním stranám (onomu jejich dialogu, který sliboval jen před čtvrt rokem v inauguračním projevu) a nehledě na oznámenou sněmovní většinu hlasů pro novou vládu Miroslavy Němcové, jmenuje prezident bez podpory parlamentu, i když v souladu s ústavou, vládu vlastní, složenou převážně ze svých přátel, v čele s jedním z nich, Jiřím Rusnokem. Tato vláda ovšem důvěru Sněmovny nezískává, a proto prezident Zeman musí vzápětí přijmout i její demisi, na žádost poslanců Sněmovnu rozpustit a na říjen vypsat nové volby. (Svou vládu přesto udrží u moci i bez důvěry ještě dlouho poté – až do dalšího roku.)

100 dnů je oblíbené časové údobí pro první bilanci nově zvolených funkcionářů, a tak s prezidentem točí rozhovor Česká televize a ptá se ho i na kauzu Viróza.

„Když jsem viděl to video,“ svěřuje se Zeman, „tak se naprosto nemohu zlobit na lidi, kteří se domnívali, že jsem byl opilý. Sám bych sobě nevěřil, kdybych nevěděl, jak to bylo.“

Měl prý horečku, do klenotnice vedou točité schody a on špatně chodí. Dodává nicméně, že pít je normální, ale není normální se opít, a on se na ruské ambasádě (kde byl večer před virózou) neopil. A zamíchá do toho i Adolfa Hitlera, když přidá své oblíbené tvrzení, že nacistický vůdce

„byl abstinent, nekuřák a vegetarián, a prohrál válku,“ zatímco jeho vzor, britský premiér „Winston Churchill, vypil denně láhev whisky, tři láhve šampaňského a vykouřil osm doutníků – a válku vyhrál.“

A tamtéž také popírá, že by chtěl pro úřad prezidenta získat pravomoc navrhovat (iniciovat) zákony.

„K čemu by mně to bylo? Prezident přece musí získat hlasy poslanců, případně senátorů, aby jím navrhovaný zákon prošel. No a když ty hlasy nemá, tak zákon, iniciativa neiniciativa, nakonec stejně Poslaneckou sněmovnou neprojde.“ Se stávajícími pravomocemi je tedy spokojený. „Já jsem si nikdy nestěžoval na nedostatek pravomocí. Slyšeli jste to někdy ode mě?“

Na konci června je prezident Zeman na návštěvě Německa. Je to zrovna v době, kdy se stát zabývá případem dvou mladých Češek unesených v Pákistánu. Na dotaz reportérky německé televize RTL, jestli Česká republika požádá o pomoc Spojené státy, odvětí:

„Kdybych vám řekl, jaký způsob pomoci to bude, byla by to právě ta informace pro Taliban nebo al-Káidu.“ Pak zažertuje: „Jste agentka Talibanu nebo al-Káidy?“ Reportérka odpoví, že ne a on se s ní rozloučí „alláh akbar.“

„Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský,“ zpraží začátkem července i novináře z Práva po námitce, že jmenováním vlastní vlády navzdory Sněmovně zavedné zvyklosti porušil. A pokračuje: „…protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.“

25. července, měsíc a týden po demisi Nečasovy vlády a dva týdny po jmenování vlády své, přijímá prezident Zeman na Hradě olomouckého vrchního státního zástupce Ištvana, který vede vyšetřování, jež za pádem vlády stálo, a vyjadřuje mu plnou podporu v jeho úsilí odhalit případnou klientelistickou síť spojující politickou sféru s ekonomickou kriminalitou. Částí politiků je to hodnoceno jako nevhodné vměšování se do „živé kauzy“.

V srpnu je Miloš Zeman na své první prezidentské dovolené na chatě na Vysočině. Na místním rybníku se projíždí v nafukovacím člunu, s čímž mu pomáhá několik bodyguardů.

1. září znovu v televizi Prima mluví o vrahovi Kajínkovi. Dostal totiž od jeho advokáta žádost o milost. Ovšem

„nevyužiji práva udělení milosti,“

říká k tomu. Vyžádal si prý dokumenty o kauze i o trestných činech, kterých se Kajínek dopustil před dvojnásobnou vraždou, za kterou byl odsouzen, a

„jsou to hustě popsané tři stránky,“

takže i to je podle něj důvod, proč Kajínka neomilostnit.

Prezident cestuje do Zlínského kraje. Shodou okolností zrovna probíhá volební kampaň před volbami do Sněmovny a rovněž shodou okolností je na 1. místě kandidátky Zemanovců na Zlínsku Zemanův kancléř Mynář (a na 8. je, už brzy další zaměstnanec Hradu, Kruliš).

Při návštěvě Libchav na otázku o přijetí eura odpovídá, že na něj Česká republika bude připravena zhruba za pět let a přestože vnímá strach veřejnosti z neznámého, jsou obavy zbytečné.

V Moravskoslezském kraji několikrát vypravuje svůj oblíbený vtip o tom, jak Klaus a Zeman přijdou do pekla, jako první předstoupí před satana Klaus a slyší od něj, hodně jsi hřešil, Václave, pohleď na tuto ženštinu, páchnoucí, tlustou, s osmi bradavicemi a třemi bradami, teď si tě odvede a navěky spolu budete kopulovat, pak jde na řadu Claudia Schiffer, hodně si hřešila, Claudie, pohleď tady na Miloše Zemana.

I prezidentova dcera Kateřina se prý objevuje v erotickém příběhu. Zdá se, že se zúčastnila natáčení akce, na které profesionální pornoherci souloží mezi pozvanými komparsisty a štáb při tom natáčí pornografické video. Například na jednom záběru sedí někdo, kdo vypadá přesně jako Kateřina Zemanová, jen dva metry od páru předvádějícího orální sex. Natáčení se údajně konalo před rokem. Prezidentova mluvčí tlumočí Kateřinina slova, „nikdy jsem se žádné takové akce nezúčastnila. Jedná se o podvrh.“ Dívka je však Kateřině nesmírně podobná, což média dokazují i srovnáními detailů na „civilních“ fotografiích. Prezidentská kancelář ohlašuje, že „podnikne další kroky“. O žádných krocích právního charakteru už v dalších letech slyšet nebude, Kateřina se ale na veřejnosti přestane objevovat.

Když už byla řeč o kouření… Prezident kromě obav ze zdravotních následků z pití alkoholu a z přijetí eura tlumí i obavy veřejnosti ze vdechování cigaretového dýmu. V továrně na cigarety firmy Philip Morris v Kutné Hoře Zeman sděluje, že kouření je prevencí Alzheimerovy choroby, protože člověk zemře na rakovinu dřív, než ho zastihne ‘Alzheimer‘.

„Chtěl bych vás upozornit, že já jsem začal kouřit až ve 27 letech, když se můj organismus plně vyvinul a tabák vůči němu nebyl nebezpečný. Dovolte mi, abych vašim dětem doporučil obdobný postup. Aby počkaly do 27 let a potom kouřily zcela bez rizika,“ navrhuje prezident republiky.

Návštěva kutnohorské továrny na cigarety původně v programu nebyla. Dostala se tam až místo plánované prohlídky automobilky TPCA v Zemanově rodném Kolíně. Po ní Kancelář prezidenta žádala, aby zastavila výrobní linku, aby Zeman mohl promluvit k dělníkům v hale. Firma by ale přerušením provozu riskovala finanční ztrátu vzhledem k nasmlouvaným dodávkám. Navíc prý připravuje zatím tajnou novou řadu vozů. Radši oželí prezidentovu návštěvu.

V Ústí nad Labem zahajuje setkání se studenty vtipem

„otázky typu, pane prezidente jak to děláte, že jste tak geniální, si nechte pro sebe“

a zakončuje ho vtipem o tom, jak se on a Václav Klaus dostanou do pekla, první před lucifera předstoupí Klaus, vedle něj se objeví šeredná stará babice, lucifer mu řekne, máš hodně hříchů, Klausi, budeš celý život kopulovat s touto babicí, pak předstoupí před lucifera on, Zeman, vedle něj se objeví topmodelka Claudia Schiffer, lucifer se na ni podívá a povídá, milá Claudie Schiffer, máš mnoho hříchů… Aula plná studentů se směje.

Ani na konci října nemá šéf prezidentovy kanceláře bezpečnostní prověrku. Dokonce o ni ještě ani nepožádal. Prezident Zeman s ním už ale ztrácí trpělivost a v televizním rozhovoru s Václavem Moravcem je rezolutní:

„Vratislav Mynář si především bude muset urychleně udělat prověrku. To je conditio sine qua non. Nastupují dvě možnosti – buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, a pak zůstane kancléřem, anebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového,“

hrozí a dává mu den, maximálně dva (no dobře, toto nejsou žádné Pelíšky; ve skutečnosti mu prostě dává dva dny).

Na oslavu státního svátku vzniku Československa 28. října na oslavu na Pražském hradě prezident nezve dva rektory veřejných vysokých škol, protože s nimi v minulosti měl osobní spory. Na protest proto nepřijde ani většina dalších. Přijmout od Zemana státní vyznamenání odmítá hudebník Vladimír Mišík, protože nesouhlasí s některými jeho rozhodnutími. Poprvé od roku 1989 nenavrhuje své kandidáty na ocenění Konfederace politických vězňů, a to kvůli Zemanovu postoji ke komunismu. Kritiku pak vyvolává státní vyznamenání udělené Zemanem bývalému komunistickému prominentovi, šéfovi slušovického zemědělského družstva a svému podporovateli Františku Čubovi.

Předčasné sněmovní volby s žalostným výsledkem prohrávají Zemanovci s pěti ministry v Rusnokovo-Zemanově vládě.

Vítězí Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) před hnutím ANO miliardáře Babiše. Ty se tak spolu, a ještě s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou (KDU), chystají sestavit novou vládu. Jenže Babiše provází podezření (a na jeho rodném Slovensku i probíhající soudní řízení) ve věci jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností za socialismu a Hrad upozorňuje, že „zájemci o ministerská křesla si musí připravit lustrační osvědčení“ potvrzující, že s komunistickou tajnou službou nespolupracovali (tedy osvědčení vydávané Ministerstvem vnitra je tzv. negativní). Hlava státu nejmenuje členem vlády nikoho, kdo nebude mít potvrzení čisté. „Žádné výjimky zákon nepřipouští a prezident republiky splnění všech podmínek pro jmenování členů vlády vyžadoval a nadále vyžaduje,“ sděluje Zemanova mluvčí Burianová. Babiš negativní lustrační osvědčení nemá.

Probíhají povolební politická jednání, nový premiér stále není jmenován a republice už 5 měsíců vládne Zemanův kabinet v demisi. Mezitím si prezident poraní koleno, nemůže chodit, rehabilituje v kolečkovém křesle a když 12. listopadu 2013, měsíc po volbách, mluví o tom, kdy by mohl jmenovat nového premiéra, dotkne se postižených výrokem, že předseda vítězné ČSSD Sobotka si na jmenování

„bude muset počkat, protože to je poněkud důstojnější záležitost, kterou nemohu řešit z invalidního vozíku.“

Proti tomu se ozve Národní rada osob se zdravotním postižením, podle které tím hlava státu navozuje dojem, že člověk na invalidním vozíku má nižší důstojnost než člověk, který na invalidním vozíku není. A ČTK připomíná amerického prezidenta Roosevelta, který na vozíku úřadoval během velké hospodářské krize i druhé světové války.

V průběhu listopadu Zeman podepíše dva kontroverzní jmenovací dekrety: manželku svého předchůdce a spojence Klause Livii pošle jako ambasadorku na Slovensko a komunistu, bývalého kosmonauta a tedy prominenta totalitního režimu Remka coby velvyslance do Ruska. Remek je dodnes členem KSČM, dokonce jejím europoslancem, a v Kremlu je jako držitel několika sovětských vyznamenání populární. Oba ve volební kampani Zemana veřejně podpořili.

Začátkem prosince prezident mění mluvčího. Hanu Burianovou střídá Jiří Ovčáček, 34letý středoškolák, někdejší redaktor komunistických Haló novin a bulvárního Blesku. V květnu příštího roku nahradí Burianovou i ve funkci ředitelky Tiskového odboru.

Vzápětí přichází pohroma: umírá velikán světové politiky, uznávaný (i zatracovaný) bojovník proti apartheidu, Nelson Mandela. Chystá se pohřeb za účasti nejvyšších státníků a dalších významných osobností z celého světa. Jenže v Jižní Africe. A to je z Prahy tak daleko, že se Zemanův premiér v demisi Rusnok „úplně třepal, abych tam nemusel jet.“ Jenže „kdo tam pojede?“ ptá se ho v Poslanecké sněmovně ministr obrany Picek, aniž by někdo z nich tušil, že jejich hovor sněmovní mikrofony přenášejí do vysílání ČT. „Ty vole,“ oslovuje svého ministra předseda vlády, „já doufám, že prezident. Já mám ještě nějakej oběd, pak máme večeři.“ Navíc je to dálka jako prase, upřesňuje premiér. „To bych tam musel nějakou linkou (…). Já doufám, že Miloš je nažhavenej, že chce někam jet a že pojede. Oni mu to určitě doktoři budou řikat, ať tam nejede.“ Jenže ministr obrany vidí v prezidentově cestě určitý logistický problém: „Můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla?“ ptá se. „To je úplná blbost, ještě tam bude nějakej průser,“ připomíná prezidentovo nedávné zranění kolene ministr financí Fischer. „Tak asi nepoletí, tak je to v prdeli,“ uzavírá konverzaci premiér. Na Mandelův pohřeb pak letí ministr zahraničí Kohout. Nevadí, pohřbů bude ještě dost.

S blížícím se koncem prvního kalendářního roku prezidentské éry Miloše Zemana je dalším veřejnosti oznámeným termínem pro podání kancléřovy žádosti o bezpečnostní prověrku neděle 15. prosince. Načež v pondělí vrchní velitel říká, že

„pevně doufám, že ve středu tento týden.“

Věc tedy jistě bude konečně vyřešena.

Novou vládu republika stále nemá. Stále vládne ta Rusnokova, v demisi. Pro premiéra už má ale prezident připravenu jinou práci: hodlá ho jmenovat členem bankovní rady České národní banky, a to na jaře příštího roku.

Pokud jde o vládu novou, Zeman se už poněkolikáté od voleb setkává s Babišem. Obsah jejich jednání 21. prosince je tentokrát tajný.

Druhý den hlásí politické strany ČSSD, ANO a KDU, že se na sestavení nové koaliční vlády premiéra Sobotky dohodly. „Vláda je ready. Na počátku ledna může Sobotka jít na Hrad a vláda může začít fungovat,“ říká Babiš. Koaliční smlouva bude podepsána 6. ledna.

Na závěr roku ještě prezident Zeman mění tradici posledních desetiletí: nebude pronášet novoroční projevy jako jeho předchůdci od Gottwalda po Klause, ale poprvé od prezidenta Beneše přednáší k národu vánoční poselství. V něm bilancuje pět svých slibů. Znovu připomene, že

„nebudu vyhlašovat amnestii a že nebudu udělovat milosti s výjimkou případů nevyléčitelně nemocných, kteří se nedopustili závažného trestného činu,“

a také, že

„ve svém inauguračním projevu jsem se zavázal, že se pokusím spíše sjednocovat, než rozdělovat“

– a splnění tohoto slibu dokládá jedním činem, jmenováním své, neparlamentní Rusnokovy vlády bez důvěry poslanců.

„Takže: do příštího roku hodně zdraví, štěstí, a životní pohody.“

Rok první končí, ale silvestrovská noc nedá lidu vystřízlivět a prezident Zeman v rachotu oslav plynule propluje do Roku druhého. Další díl s letopočtem 2014 najdete na Noviny.cz už ve středu 25. října.

Čtěte dále:

Prezident Zeman: slova a činy – Předehra: Je to kampaň a volby

– 1. díl našeho seriálu, který mapuje to nejdůležitější z předvolební kampaně a vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok první

– 2. díl seriálu mapující první rok volebního období Miloše Zemana, rok 2013.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok druhý

– 3. díl seriálu mapující druhý rok volebního období Miloše Zemana, rok 2014.

Prezident Zeman: slova a činy – Rok třetí

– 4. díl seriálu mapující třetí rok volebního období Miloše Zemana, rok 2015.

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn