Friday, April 28, 2017

„Přežil jsem chemický útok“

By Simindr, in Společnost on .

Minulý týden světem otřásla zpráva o chemickém útoku v Sýrii, při kterém zemřela stovka lidí, velká část z nich byly děti. Podrobnosti jsme přinesli hned záhy i na Noviny.cz (v odkazu jsou fotografie s drastickým obsahem). Pro New York Times teď popsal svůj hrůzný zážitek z útoku chemickým plynem sarinem Kassem Eid, který ho zažil a přežil v roce 2013 a dnes žije v Berlíně. Jeho text se jmenuje „Přežil jsem chemický útok“ a v češtině si můžete přečíst ukázku díky Filipu Horkému, který ji přeložil a vydal na svém Facebooku a souhlasil s publikací i na tomto webu.

Snažil jsem se nadechnout, ale vše, co jsem slyšel hrozný skřípavý zvuk. Nesnesitelná bolest mi bubnovala do hlavy. Bouchal jsem se do hrudi, ale nemohl jsem dýchat.

„Vstávejte! Chemický útok!“

V noci předtím jsme strávili 4 hodiny hledáním něčeho k jídlu. Dokonce ani v koši nic nebylo. Našli jsme jen nějakou trávu. Uvařili ji a pili jako polévku. Šli jsme spát. A další ráno jsme se probudili a začali bojovat o holý život.
Potácel jsem se po místnosti. Slyšel jsem zuřivé klepání na naše dveře. „Pomozte, prosím, umírají“, zachroptila naše sousedka Umm Khaled. Nesla své děti. Jednomu byly 4 roky, druhému šest let. Obě dvě byly v bezvědomí. Jejich obličeje byly modré a žluté a od pusy jim šla pěna.

Když jsme vyběhl před dům, zamrazilo mě – desítky žen, mužů a dětí na zemi. Svíjeli se. Jiní ječeli. Jiní se modlili.

Vykřikl jsem. A pak jsem viděl vedle sebe ležet v prachu malého chlapce. To, co jsem viděl, překonalo jakékýkoliv horor, který jsem doposud viěl – včetně spálených a uškvařených zmasakrovaných lidí, výkřiky mých přátel zraněných v boji.

Obličej chlapce hrál odstíny rudé, žluté a modré. Jeho oči byly skleněné. Bílá pěna mu vycházela z úst. Sudnal jsem mu triko a snažil se mu nahnat vzduch do úst. Mačkal jsem ho na hrudi snažit se dostat ven bílý jed z jeho plic. Nic nepomáhalo.

Probral jsem se v nemocnici. Opláchli mě vodou a dali mi injekci.

Když jsem vyšel ven, rozpoznal jsem své sousedy a přátele. Byla mi zima. Byl jsem jen ve spodním prádle.

„Teď bys měl…“ řekl Abu Malek, když mi podával oblečení.

Jeho slova přerušil ohromný výbuch. Exploze otřásla zemí. Vládní vojska nás začala ostřelovat. Začala zběsilá snaha evakuovat nemocnici.

Stíhačky nám duněly nad hlavami. Hledal jsem letadla a čekal na zvuk bomb.

Alm Dar na mě začal řvát. Snažil se, abych začal utíkat. Stál jsem tam. Prostě jsem tam stál ve spodním prádle a díval se na něj. Dal mi facku. „Snaží se nás napadnou?“

„Ano.“

„Odkud?“

„Ze všech stran.“

Připojil jsem se k Alm Darovi a běžel s ním na frontu. O chvíli později jsem poprvé vystřelil. Bránil jsem svůj domov před lidmi, kteří na nás shodili ten jed.

Celý text je k dispozici v angličtině na stránkách The New York Times.