Proč hrozí třetí světová válka

By Simindr, in Zahraničí on .

V současném geopolitickém napětí a setrvalé nejistotě není divu, že se objevují formulace o obav o vypuknutí třetí světové války.

Blízkost apokalypsy symbolicky vyjadřují vědci z časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists takzvanými Atomovými hodinami od roku 1947. Letos se podle nich konec o něco přiblížil, ukazuje za 2 a půl minuty dvanáct, což znamená, že takto blízko konci jsme byli naposledy v roce 1953.

„Když si připomínáme 70. výročí hodin, letošní nastavení se zdá mnohem naléhavější než obvykle. I kvůli tomu, jak se útočí na důvěryhodné zdroje informací, jak roste množství falešných zpráv a jaká slova používá nově zvolený americký prezident,“ vysvětluje ředitelka bulletinu Rachel Bronsonová.

Ovšem vážnost situace reflektují i slavná politologická jména. Robert Kagan, jeden z „nejvlivnějších intelektuálů světa“ z amerického konzervativního tábora, hovoří v textu Zpět ke třetí světové válce velice znepokojivým jazykem, v českém překladu ho přinesla Revue Babylon ve dvou dílech (první a druhý). Kaganovo varování zní jasně – Amerika vyklízí pozice, zavírá se sama do sebe a demokratická část světa slábne a vracejí se temné síly.

Současný systém tak nezávisí jen na americké moci, ale na soudržnosti a jednotě v srdci demokratického světa. Spojené státy hrály svou roli jako hlavní ručitel řádu především ve vojenské a strategické oblasti, ale i jako jádro ideologického a ekonomického pořádku – demokratické Evropy a Pacifiku. Oba pilíře až do nedávné doby zůstávaly relativně zdravé a spolehlivé. V současné době se však otřásají. Demokratický pořádek oslabuje a jeho jádro se láme. Vážné ekonomické obtíže, opětovné probuzení nacionalismu a tribalismu, nová komunikační éra, která se zdá spíše posilovat než oslabovat tribalismus, společně vedly ke krizi důvěry nejen v demokraciích ale i v tom, co lze nazvat projektem liberálního osvícenství. Tento projekt vyzdvihoval univerzální principy práv jednotlivce a všeobecně lidskosti nad etnické, rasové, náboženské, nacionalistické a tribalistické rozdíly. Vypadalo to, že roste ekonomická vzájemná závislost při vytváření společných zájmů, přesahující hranice, a vytvářejí se mezinárodní instituce, zahlazující rozdíly a usnadňující spolupráci mezi národy. Namísto toho předchozí dekáda zaznamenala nárůst tribalismu a nacionalismu, důraz na  J i n a k o s t  ve všech společnostech a ztrátu důvěry ve vládu, v kapitalistický systém a v demokracii. Jsme svědky opaku „konce historie“ Francise Fukujamy. Historie se mstivě vrací se všemi temnými vlastnostmi lidské duše, včetně trvalého lidského volání po silném vůdci, který by byl zárukou pevného vedení časy zmatků a rozpadu.

Kagan přináší velice temný scénář negativních důsledků, kdy na úkor demokratických zemí posilují antidemokratické mocnosti jako Čína a Rusko.

Nakonec lze pochybovat o ochotě amerického veřejného mínění pokračovat v podpoře mezinárodního systému dohod, odpírajících revizionistickým mocnostem nároky na sféry vlivu a regionální hegemonii a chránících liberální tržní normy mezinárodního systému. Pokud se tak stane v období rostoucí soutěže mezi velmocemi, tato zúžená definice pravděpodobně uspíší návrat k nestabilitě a srážkám předchozích období. To naopak bude dál podkopávat důvěru demokratického světa a ochotu k odporu. Historie napovídá, že se roztočí spirála úpadku, z níž bude návrat obtížný.

Kagan patří ke kritikům prezidenta Trumpa (dříve patřil do štábu prezidentského kandidáta Johna McCaina) a nemá pro něj vůbec vlídná slova, jak psalo Aktuálně.cz.

Kagan vidí v současném Trumpově sektoru republikánské strany i mimo ni, ve vlastním chování Donalda Trumpa, jisté analogie s historií vůdcovských principů. A klade si klíčovou otázku: Může se člověk s Trumpovou minulostí stát najednou člověkem mnohem skromnějším, se silnějším úsudkem, méně mstivým, než je dnes, než byl po celý svůj život? Snižuje rozšíření moci korupční potenciál? Ke své sadě řečnických otázek ihned dodává: To, co vidíme, je, jak do Ameriky přichází fašismus.

Že například Rusko je připraveno a sype mnoho písku do soukolí západní soudržnosti, potvrzuje i text Andreje Šipilova „Máme tu válku. Třetí. Světovou. Vy jste si toho nevšimli?“

Čekáte útok nepřátelských vojsk tváří v tvář, jak tomu bylo v minulém století. Ale nepřátelské vojáky už máte dávno v týlu, mezitím zabrali všechna cvičiště na vašem území. Každý druhý státní úředník v té vaší Ukrajině (pokud ne hned devět z deseti) bojuje za Putina. Každý třetí bloger s ukrajinskou vlaječkou na profilovce pracuje v zájmu ruského impéria, a sám při tom třeba nemá ani stín podezření.

Vážené Evropo a Ameriko, Rusko k vám armádu nepošle. Bude k vám vysílat teroristy ISIL, bude si kupovat vaše politiky a financovat politická uskupení, která budou ochotná hrát podle ruských pravidel. Rusko bude na celém světě podporovat lokální krvavé konflikty. Bude vás zaplavovat běženci tak dlouho, dokud situace nepraskne jako vřed a na vlně populismu nedovede k moci ruské loutky.

Jaderné technologie, suroviny a zařízení bude dál pod rouškou vlaků se senem dodávat Kim Čong Unovi a ponoukat ho, aby na Washington hodil atomovku. Bude mezi vás vrážet klíny, dokud se nerozpadnete na kousky, které pak po jednom ovládne. A vše bez jediného výstřelu. Bez jediného vojáka. Tím tedy myslím vojáky v uniformě, protože vojáci bez výložek už vaše země dávno zaplavili.

A jaké jsou vyhlídky? Robert Kagan v článku pro Financial Times z loňského listopadu se zamýšlí očekávatelně – jde o to, kolik bude kvůli oslabené americké globální odpovědnosti zničeno a jestli to vůbec půjde zachránit zpátky.

How long can this new era last? Who knows? Americans after 1920 managed to avoid global responsibility for two decades. As the world collapsed around them, they told themselves it was not their problem. Americans will probably do the same today. And for a while they will be right. Because of their wealth, power and geography they will be the last to suffer the consequences of their own failures. Eventually they will discover, again, that there is no escape. The question is how much damage is done in the meantime and whether, unlike in the past, it will be too late to recover.