Rozcestník: Facebook, úniky dat, šmírování, manipulace

By , in Média Společnost on . Tagged width:

Ztrácíte už přehled o tom, co se děje v kauzách kolem Facebooku, jestli docházelo k manipulaci voleb společností Cambridge Analytica, jak se vyvíjí otázka soukromí a bezpečnosti na internetu? Máme tu pro vás rozcestník na to nejzajímavější a nejlepší, co vám pomůže se dokonale zorientovat.

Jsi to, co lajkuješ (Advojka.cz)

Spisovatel Tomáš Grombíř, který nedávno vydal román Jedničky a nuly z internetového prostředí, napsal pro Advojku vynikající souhrn toho, jak se vnímání soukromí na internetu proměnilo především v posledních deseti letech. A sbírání dat označuje za drancování osobních zdrojů hrozících celospolečenskou katastrofou.

Nešmírují nás však jen vlády, ale každý, kdo může. Operační systém Windows odesílá do centrály hromadu dat. Poskytovatelé internetu mají záznam o každé navštívené stránce a době strávené na internetu. Mobilní operátoři vědí, komu voláme, jaký máme mobil a jak často ho měníme, sledují náš přístup k internetu, podle vysílačů znají každý náš krok – jejich psychologické profily zákazníků musí být naprosto dokonalé. Mobilní aplikace kvůli neadekvátně nastaveným právům pročesávají naše telefony, anebo rovnou poslouchají. To není paranoia. Služba s názvem Alfonso poslouchala okolní rozhovory a pak doručovala přesně cílenou kontextovou reklamu. Stejně tak zvědavě naslouchají některé chytré televize nebo dětské hračky. Google má na každého z nás pěkně tučnou složku, kterou využívá při cílení reklamy. Pamatuje si každý vyhledávací dotaz, historii shlédnutých videí z YouTube, čerpá data z prohlížeče Chrome a nesmíme zapomínat, že mu patří operační systém Android, pro nějž navíc vyvíjí řadu „nepostradatelných“ aplikací. Facebook, co do objemu osobních dat, zřejmě dokáže Google o malinko předčít. Nejen díky tomu, co sami píšeme, sdílíme a lajkujeme. Téměř na každém webu je dnes tlačítko „Like“ – není třeba jej ani mačkat a Facebook stejně ví, jaké stránky navštěvujeme. Facebook rovněž ve velkém kupuje osobní data z offline zdrojů, například od úvěrových firem, a páruje je s osobními účty.

 

Státe, prosím, omez mě, volá šéf Facebooku Mark Zuckerberg. Zbláznil se? (Lupa.cz)

Marketingový matador Peter Lelovič zase skvěle popsal, jakou hru právě teď hraje Facebook a jeho šéf Mark Zuckerberg, jak se to ukázalo mimo jiné i při jeho slyšeních před americkým Kongresem a Senátem. Výborný popis situace ukazuje, že byznys model Facebooku je v přímém rozporu se soukromím uživatelů a že Facebook vyrostl právě proto, že těžil osobní data jako nikdo jiný. A teď jde jen o to, aby svou unkátní monopolní pozici uhájil bez velkých ztrát.

Díky tomu sáhodlouhému kongresovému rožnění Mark Zuckerberg nakonec musel naslibovat hory-doly. Že vyšetří i ty stovky dalších firem a vývojářů, kteří se přes Graph API 1.0 dostali k soukromým datům uživatelů. A bude trvat na tom, aby je všichni smazali. Že upraví své licenční podmínky a rozhraní nastavení soukromí tak, aby tomu všichni rozuměli. Že už nikdy neumožní, aby se něco podobného opakovalo. Po každém tomto tvrzení se mi chtělo dopsat ha-ha, ale na druhou stranu věřím, že je to i pro takového molocha, do jakého Facebook vyrostl, obrovský průšvih. Ne kvůli americkému kongresu. Ale kvůli tomu, že jak rychle dokáže sociální síť vyrůst, tak rychle dokáže i splasknout.

 

Facebook o vás ví víc než Mark Zuckerberg ví o Facebooku (Noviny.cz)

Že při své obhajobě Mark Zuckerber předváděl buď velkou míru neznalosti či ignorance, nebo naopak promyšlené pokrytecé mlžení, jsme zprostředkovávali minulý týden.

Ale ať už bylo důvodem neodpovědí nevědomost, nebo mlžení, v každém případě jde o důkaz toho, jak velké nároky internetové prostředí na uživatele klade. Pokud ani Mark Zuckerber nemá problém tvrdit, že neví přesně, co se s daty uživatelů v útrobách Facebooku děje, těžko něco podobného chtít po uživatelích. A tak je jisté, že žádný z uživatelů si nemůže být jist, jak s jeho daty, profily, kontakty a obsahem sociální síť nakládá.

Jistě, někteří účastníci internetového provozu se chovají s bezstarostností, která vyráží dech a jsou schopni sami sobě, ale i svým přátelům podrážet nohy zveřejňováním intimit všelikého charakteru. Problém je, že ani ani ti nejopatrnější nemají šanci mít skutečně pod plnou kontrolou svůj obsah a své osobní údaje, jak se pokoušel Mark Zuckerberg senátorům namluvit při prvním z dvou slyšení (domnívám se, že v tomto ohledu vysloveně nemluvil pravdu).

 

Mark Zuckerberg. Příběh člověka, který chtěl jen dobro a data (ihned.cz)

Filip Rožánek výborně popsal obrovskou míru pokrytectví, která přístup Facebooku charakterizuje. Zatímco se Facebooku stylizuje do služby, jíž neleží na srdci nic než blaho uživatelů, z druhé strany jim „krade duši“ – dělá maximum proto, aby se dostal k jejich datům, která pak umožuje používat proti nim.

Je to od zástupců Facebooku pěkně pokrytecké. Jestli se někdo snažil neustále probourávat do soukromí lidí, je to právě tato sociální síť se svými aplikacemi. Kdo chce pořád procházet vaše kontakty v telefonu, aby vám usnadnil hledání přátel? Facebook. Kdo chtěl přístup k SMS zprávám, abyste si je mohli nerušeně číst během chatování s kamarády? Facebook. Kdo neustále zaváděl nová nastavení služby a vybízel ke sdílení geolokačních údajů? Ano, Facebook. Chce to mimořádnou míru kolektivního ignorantství, pokud jsou v této firmě přesvědčeni, že to všechno bylo jen z čisté lásky, dobra a nezištné snahy o posilování mezilidských vztahů. Ani náhodou.

 

Problém není Cambridge Analytica, problém je Facebook (iRozhlas.cz)

Celá síť je vlastně obří sběrna dat o vašem chování na internetu, která mu navíc dobrovolně předáváte. Facebook je pak využívá k přesnému cílení reklamy a přeprodávání třetím stranám. To není žádná novinka a ví se o tom řadu let. Díky mediálně viditelnému případu Cambridge Analyticy si teď ale praktické dopady provozu takové sledovací sítě mohou uvědomit i řadoví uživatelé.

 

Potřebujeme veřejnoprávní facebook, pryč od trhu, efektů a emocí, říká průzkumník fake news (iRozhlas.cz)

„Je snadné mít voliče za ovce. Jenže ono to není tak prosté, že na vás na facebooku vyskočí falešná zpráva a vy kvůli ní honem běžíte k urně,“ vysvětluje ve velkém rozhovoru pro iROZHLAS.cz Alex Sängerlaub, německý novinář a hlava analytického týmu Measuring Fake News, který zkoumal vliv falešných zpráv na volby v Německu. A dodává: novinařina potřebuje spásný nápad jako před lety hudební a filmový průmysl.

 

Facebook Can’t Be Fixed, It Needs To Be Broken Up (DailyBeast.com)

No single private corporation should have as much power over our lives as Facebook does. Even if Facebook’s executives are sincere in their promises and believe that they know what it takes to fix the problems outlined here, Americans deserve to be protected by law. There’s simply too much at stake to allow Facebook to continue toying with our privacy based on its bottom line, rather than on what’s in the interest of everyone around the world who relies on the social network.

 

What should you think about when using Facebook? (Vicky Boykis)

What does this all mean? Essentially, it means that every single thing you do on Facebook, and if you’re logged in, on other websites, is potentially tracked by Facebook, and saved on their servers. (…) Every single like you gave a post, every friend you added, every place you checked in, every product category you clicked on, every photo, is saved to Facebook and aggregated. (…)

This includes all private groups, all closed groups, and all messages. And, as Facebook points out, There is no such thing as privacy on Facebook. Essentially, what this means is that you need to go into Facebook assuming every single thing you do will be made public, or could be used for advertising, or analyzed by a government agency.

 

Mít něco jako Facebook bude za 20 let povinné, bez něj skončíte na okraji společnosti (Lupa.cz)

Daniel Dočekal se zamýšlí nad tím, jak se budou vyvíjet sociální sítě v budoucnu – a vize to nejsou nikterak radostné. Společenský tlak krásného nového světa totiž může skončit u nejkontrolovatelnější struktury v historii lidstva, při níž bude znám téměř jakýkoliv krok člověka, včetně jeho psychického ustrojení, to vše zabalené do společenského hodnocení, které bude určovat jeho postavení ve společnosti.

Jedna z věcí je na budoucnosti sociálních sítí, ale obecně i zpracovávání a získávání informací, poměrně děsivá. Od optimistických představ o „inteligentních agentech“, kteří pro nás budou sbírat informace, jsme totiž dospěli do stavu, kdy všechny sociální sítě i vyhledávače zásadně filtrují, co smíme a nesmíme vidět. Informace dostáváme na základě algoritmu a není vůbec jisté, jaké motivy mají ti, kdo ony algoritmy a filtry tvoří. (…)

Budoucnost je v tomto ohledu dost temná, filtrování a výběr toho, co se pro nás hodí, bude stále silnější a stále více bude definované ekonomicky a společensky a dnešní sociální sítě a na nich vytvářené profily se stanou základem společenského skóre, které bude předurčovat, kdo jsme, co jsme, co nám bude dovoleno. Budou o nás běžně rozhodovat AI, ale zásadní roli budou hrát politické či ekonomické skupiny, které získají odpovídající moc nad těmito procesy.

Pionýrem v posouvání hranic státního a společenského dozoru je dnes Čína, ve které už doslova není úniku. Před pár dny se objevila zpráva, jak kamery v Číně identifikovaly hledanou osobu v davu desítek tisíc jiných (a zatím v Česku: natáčení demonstrantů na Václavském náměstí českou policií a její nejmodernější technikou). A systém sociálního kreditu se v Číně rozbíhá naplno:

Podle záměru bude mít každý člověk „sociální kredit“, který bude ukazovat, jak dobrým a prospěšným občanem je. Pozitivní aktivity budou kredit vylepšovat, škodlivé aktivity kredit snižovat. Co přesně bude způsobovat poklesy či růst, je tajné, ale je celkem jasné, že směrem dolů vás povedou porušování pravidel, ať už těch jasně daných zákony (řízení, kouření, znečišťování), ale i uměle vytvořených. Tam může jít o přílišné hraní počítačových her, sdílení fake news a vůbec jinak nevhodného obsahu. Navíc jde o Čínu, takže kladný a záporný vliv bude silně založen i na ideologii a chování v souladu se společenskými normami.

 

V životě není nic zadarmo – ani Facebook bez reklam. Přišel by asi na stovku měsíčně (Hlídacípes.org)

Jestli by mohla být alternativou obchodního modelu „data – prodej inzerce“ placená verze Facebooku, se zamýšlí Klára Votavová. Zajímavé doplnění článku pak představuje myšlenka Petra Koubského, kterou představil v Pro a Proti Českého rozhlasu Plus:

Mně se především vůbec nelíbí nápad dvourychlostního Facebooku, protože ze sociálního hlediska je to velmi nepříjemná věc. Tím bychom dosáhli toho, že ti, kteří na to mají peníze, si budou moci koupit kvalitní ochranu soukromí, kdežto drtivá většina lidí nikoliv, nejde jenom o Západ, jde o třetí svět, kde je Facebook velice častým komunikačním prostředkem a často tím jediným, co se na internetu vůbec používá, tak tito lidé by na tom byli podstatně hůř.

 

Soukromí je moderní vynález, o který znovu přijdeme (Noviny.cz)

Soukromí se stalo skutečnou hodnotou až v 19. století, v některých případech pozoruhodně zdůvodňovanou dokonce i možností kontroly muže nad chováním své ženy, což nedokázal zvrátit ani argument obrany proti domácímu násilí. Zdá se také, že soukromí jsou lidé ochotni se relativně snadno vzdát – pokud za to získají třeba i pofidérní výhody. A nejmladší generace strach ze sdílení svých dat ztrácí úplně. Často si přitom neuvědomuje, co je v sázce.