Velký profilový rozhovor s Emmanuelem Macronem

By , in Zahraničí on .

V polivně října vyšel v Der Spiegel veliký rozhovor s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který vedli Klaus Birnkbäumer a Julia Amalia Heyer. V mnoha ohledech poskytuje netradiční vhled do prezidentova uvažování, proto jsme se ho rozhodli doporučit ke přečtení, přičemž upozorňujeme na vybrané pasáže, které by vás měli nalákat. První část rozhovoru se věnuje obecnějšímu celoevropskému rámci a Macronovým ambicím vtisknout novou vizi evropskému kontinentu (svou představu prezentoval na půdě slavné Sorbonny dva týdny před vydáním rozhovoru v hojně diskutovaném projevu, jehož plné znění v češtině přinesly Lidovky.cz).

Macron v rozhovoru popisuje roli jednotlivce v historickém dění a zajímavě upozorňuje na to, že podle něj nikdo nestojí sám o sobě, ale pouze může pomáhat celkovému naladění, pokud mu porozumí a využije ho a povzbudí.

Personally, I don’t think it’s possible to do great things alone or through individual actions. On the contrary, I think it is only possible to know what to do in a specific moment once you have understood the zeitgeist, and it is only possible to move things forward if you have a sense of responsibility. And that is exactly the goal I have set for myself: to try to encourage France and the French people to change and develop further. But that can only be done as a collective, with one another. You have to bundle the strength of those who want to take that step. The same is true for Europe.

Zajímavě také popisuje rozdíly mezi Francií a Německem, zmiňuje hodnotově vertikální uspořádání katolického prostředí ve Francii v opozici k protestantskému Německu. Francouzi jsou podle něj duší stále monarchisté – i ve svém prezidentovi chtějí mít krále, na druhou stranu jsou připraveni ho kdykoliv svrhnout – dnes naštěstí hlavně symbolicky (humorem, urážkami apod.).

Macron dále tvrdí, že nám v Evropě schází velká vyprávění, která by nás motivovala a spojovala, postmodernismus podle něj demokracii těžce zasáhl, protože ji o všechna velká vyprávění připravil, čímž jsme ztratili víru v cokoliv. Tvrdí, že to je možná náš největší úkol – objevit či vynalézt ekvivalent velkého vyprávění pro 21. století – něco jako “demokratické hrdinství”.

Macron se dále vyznává ze své touhy přetvářet Evropu, která je pro něj především politickým projektem, výsledkem poučení z předcházející politické katastrofy světových válek. Nabízí nový začátek přemýšlení o Evropě, při němž bychom si měli ujasnit a stvrdit, co od ní vlastně chceme. Podle něj jde o prostor, který nás dokáže chránit a umožňuje nám přežití ve světě. Evropský prostor je unikátní kombinací demokracie, tržní ekonomie, osobních svobod a sociální spravedlnosti. A je proto logické, že je za nás nemůže hájit nikdo jiný než my sami.

Druhá polovina rozhovoru se pak týká jeho osobních zkušeností s Angelou Merkelovou, vztahu k německé literatuře a německému prostředí i osobnějším tématům.

Rámec Macronova projevu na půdě Sorbonny tvoří tato slova a tato ambiciózní vize, jak ji přeložily Lidovky.cz:

Jediná cesta, která nám zajistí budoucnost, ta, o které vám chci dnes povídat – tu si musíme vytyčit sami. Je to znovuzaložení svrchované, jednotné a demokratické Evropy. Odvažme se spolu tuto cestu proklestit. Jak jsem vždy tvrdil před Francouzi, tvrdím i dnes se stejným přesvědčením: Evropa, jak ji známe dnes, je příliš slabá, příliš pomalá, příliš neefektivní, ale je to pouze Evropa, kdo nám umožní jednat ve světě, tváří tvář současným výzvám. (…)

Pouze Evropa může jedním slovem zajistit opravdovou svrchovanost, to znamená naši schopnost existovat v současném světě a bránit zde naše hodnoty a naše zájmy. Musíme vybudovat evropskou svrchovanost, je to nutné. Proč? Protože to, co utváří, co posiluje naši hlubokou identitu, tato rovnováha hodnot, vztah ke svobodě, k lidským právům a ke spravedlnosti jsou na této planetě nevídané. Naše pouto k tržní ekonomice a sociální spravedlnosti jsou nevídané stejně tak. To, co Evropa představuje, nemůžeme slepě svěřit ani druhé straně Atlantiku, ani Asii. To my to musíme bránit a budovat ve světě globalizace. (…)

Musíme jít ale ještě dále. Nejvíce dnešní Evropě, té Evropě obrany, chybí společná kultura strategie. Tato neschopnost jednat společně a přesvědčivě zpochybňuje naši důvěryhodnost jako Evropanů. Nemáme stejnou politickou, parlamentární a historickou kulturu ani stejné priority. A to nezměníme za jeden den. Já nyní ale navrhuji teď hned se pokusit vybudovat tuto společnou kulturu a nabízím vám evropskou zásahovou iniciativu s cílem rozvinout tuto sdílenou kulturu strategie. (…)

Říkám tedy všem evropským vůdcům, ať už jsou naše potíže jakékoli, ať už jsou zvraty jakékoli, máme pouze jedinou odpovědnost, a to za naše mladé lidi, za budoucí generace. Můžeme získat jejich vděk, nebo si vysloužit jejich pohrdání. Já jsem si už vybral.

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn
Recommended articles