Volání po silné autoritářské ruce v Česku sílí

By Simindr, in Česko on .

S blížícím se volbami přibývá hlasů, které otevřeně podporují nástup Andreje Babiše jako autokratického vládce země. Radim Jančura, který sám nemá problém fotit se s novodobými fašisty, se vyjářil pro Parlamentní listy takto:

Pořád vnímám, že Andrej Babiš je velmi přínosný pro Českou republiku. Chápu, že pro absolutní demokraty je neakceptovatelný, neboť je autoritářský. Dal bych mu ale šanci čtyři roky vládnout, ať ukáže, co umí. Dlouhodobě by mohl být pro demokracii špatným elementem, ale krátkodobě může hodně republice pomoci, protože po tento čas potřebuje být manažersky řízena. A nikoli řízena politiky, kteří jenom žvaní a nepracují. Až se dá republika do pořádku, tak pak bych trochu té demokracie do politiky dal. Doposud právě demokracie v politice byla cestou ke klientelismu a korupci. Mohl jste ovládnout nejdříve obecní stranickou buňku, poté krajskou a najednou se ten daný lobbista či skupina politiků dostali k moci a začali ovlivňovat velké strany ČSSD a ODS a tu politickou stranu začali korumpovat. Tvrdím, že demokracie patří mezi lid, ale nikoliv do stran. Za stranu by měl být odpovědný lídr, který je uznávaný proto, že něco dokázal. Jedině, co do toho dává, je vlastní čest. S tím, že když něco pokazí, musí být připraven, že odejde s ostudou a bude chodit kanály. Tuhle odpovědnost je zbytečné dávat lídrům typu Sobotky či Haška, protože jsou to lídři, kteří nic nedokázali a jediným jejich zaměstnáním byla politika. Ve chvíli, kdy přijde někdo uznávaný – nemusí to být nutně podnikatel, ale třeba filozof či ekonom, který něco dokázal a má obrovské jméno. Ten člověk přichází s tím, co má – a to je jeho renomé. To je ta největší motivace. V tu chvíli by měl mít ve své straně absolutní moc do doby, než ho strana sama sejme. Jednou se může stát, že Babiš bude svou vlastní stranou sejmut, protože nebude pro ně akceptovatelný. Toho se teoreticky může bát nejvíc. Aby když do toho ten člověk dal svoji čest a jméno, aby nemusel začít chodit kanálem. Myslím, že je na něm dobré, že vnitřní stranickou demokracii omezuje a je autoritářský.

Jančura nevysvětluje, proč zrovna teď má být země řízena autoritářsky, ani co znamená dát republiku do pořádku, přičemž zaklínání dočasností je vlastností všech totalitářů, kteří nakonec zůstávají navěky. Kritiku demokracie jako korupčního prostředí pronáší mimo jiné stejný člověk, který za 12% úrok půjčil skoro miliardu korun vlastní firmě, čímž se obohatil na daňových úlevách o stovky milionů korun. Po autoritářství volá člověk, který na jednu stranu kritizuje korupční potenciál demokracie, zatímco na straně druhé otevřeně obhajuje nemorální chování jako přirozené a všeobecné. Mimo jiné ho obhajuje se lživým argumentem, že se tak chovali všichni, což jednoduše není pravda. Jak dluhopisy vlastníků, tak fiktivní dotace jsou záležitost velice úzké skupiny lidí. Stejně tak Babiš dluhopisy reálně platil až ve chvíli, kdy byl členem vlády.

Čapí hnízdo i dluhopisy dělali legálně skoro všichni. To není zločin ani korupce. Takhle to dělaly stovky nebo tisíce firem. A dělal to před vstupem do politiky. Bylo to legální, nebylo to úplně morální. Tím, že to dělali všichni, se to stalo něčím přirozeným. Teď to vytahuje politická konkurence a nefunguje to.

Na podporu autoritářství se přidal další výtečník Karel Muzikář, dlouholetý spolupracovník Václava Klause s podivnou minulostí. Respekt o něm mimo jiné napsal:

Začátkem sedmdesátých let krátce spolupracoval se Státní bezpečností. Spolupráci ukončila sama StB, podle spisu byl Muzikář tak nedůvěryhodný kariérista, že byl k ničemu i politické policii. I když sám Muzikář spolupracovat nadále chtěl. Později začala StB Muzikáře sledovat. Byla to asi nejdivnější sledovaná osoba v tehdejší historii StB. Estébáci měli totiž z pracovníka podniku zahraničního obchodu, který se neustále oháněl svými známostmi na ministerstvu vnitra, spíše obavy. Ne proto, že by bojoval proti režimu, naopak, on byl tak pilným kariéristou, že v StB netušili, jestli náhodou nesledují vlivného agenta KGB.

Dnes je Muzikář napojen na hnutí ANO a na podporu Babiše neváhá vyřknout i následující slova:

Z mého hlediska je dobře, že je tu jedno politické hnutí autokratické. Myslím, že počiny některých jiných partají, jako byly třeba Věci veřejné, nebyly zrovna šťastné, byť se tato uskupení tvářila jako demokratická a používala prvky přímé demokracie. Někdo by měl dát tu naši zemi do pořádku. Myslím, že když bude Babiš nějakou dobu v čele země, bude to ku prospěchu.

Profilace ANO jako politického nástroje Andreje Babiše k převzetí autokratické moci je tak naprosto neskrývaná a částí aktérů vyzdvihovaná. Varování, která přicházejí z druhé strany, jsou proto více než výstižná:

„Babiš je povahou diktátor, protože neuznává demokratický princip soutěže. Konkurenci – v byznysu i v politice – považuje za nepřítele, kterého je třeba zničit,“ napsal slovenský Denník N.

Před volbami tak mají čeští voliči všechny indicie, které potřebují k tomu, aby věděli, koho volí. Jak píšu v Přeludu svobody:

Autokrat, který dostane příležitost a moc, nezaváhá. Málokterý to oznámí před zvolením, my máme to smutné štěstí, že aspirant na příštího premiéra se pohrdáním vůči demokratickým pravidlům netají, přiznává se k němu otevřeně a bez uzardění, ruku v ruce s prezidentem zpochybňuje nezávislost veřejnoprávních médií, parlament je pro něj žvanírna, Poslaneckou sněmovnu by osekal na polovinu, osekal by možnost pro vícenásobnou kandidaturu poslanců a Senát úplně zrušil. Žádné instituce nejsou potřeba, pokud všechno stejně rozhoduje jeden šéf. My rozhodně nemůžeme tvrdit, že jsme nebyli včas varováni, jen imaginace mnohých nedosahuje tak daleko.