Zabijácký cukr

By , in Společnost on .

Máte mlsný jazýček? Rádi pijete kolu? Nebo si jen tu a tam zobnete něčeho sladkého — cukr (či med) do čaje, dortík či zmrzlinu? Pak byste si každopádně měli přečíst tuto knihu o naší posedlosti cukrem. Doporučil mi ji kamarád, překladatel, kterému změnila od základů život. Před nějakým časem u něj diagnostikovali počínající cukrovku druhého typu a tato kniha mu pomohla zaměřit se na hlubší příčinu a řešení. Přestal jíst cukr a během několika málo měsíců se jeho stav výrazně zlepšil.

Nicméně, The Case Against Sugar není kuchařka, ani nepředkládá konkrétní výživové či lifestylové doporučení. Je to rigorózní, vědecká, perfektně zdokumentovaná práce o závažných rizicích konzumace cukru a sladkého obecně. A je tak mistrně napsaná, že se pravděpodobně budete ptát: Kdo je sakra Gary Taubes? Nebudete zklamáni. Gary Taubes je často považován za nejlepšího vědeckého publicistu své generace, mj. získal hned třikrát prestižní cenu americké národní asociace vědeckých autorů.

Taubes staví svůj „Případ věda vs. cukr“ čestně a s vědecky-založenou medicínou v srdci. Jeho kniha není jednostranným, zaujatým spíláním proti nešvarům konzumaci cukru. Pečlivě argumentuje pro a proti, sleduje příčiny až k primárním studiím či důkazům, a co je důležité, jde do historie toho, jak jsme se vůbec ocitli v tomhle průseru, kdy tolik lidí bojuje s obezitou a cukrovkou, jako můj kamarád. Taubes je natolik objektivní a vědecký, že si nenárokuje patent na pravdu. Předkládá nejlepší argumenty a otevřeně připouští jejich nedostatky či mezery pro budoucí výzkum. Ponechává rozhodnutí, jestli na tomto základě jednat či nikoli, na čtenáři.

The Case Against Sugar nabízí unikátní pohled na konzumaci cukru z hlediska veřejného zdraví i čistě individuální perspektivy. Sám jsem nikdy moc sladké nejedl (dodnes nemám jediný kaz), ale po přečtení Taubesovy knihy jsem odhodlán vyhnout se jeho (vědomé) konzumaci úplně. A tento hluboký dopad z ní dělá silného kandidáta na mou knihu roku. Vřele doporučuji.

Recenze převzatá z webu Roberta Vlacha coctu.cz se souhlasem autora.
Další zajímavá zahraniční recenze: 

The Atlantic: The Sugar Wars

But when all is said and done, our verdict on sugar—I mean yours and mine, not that of scientific experts—may not matter all that much. Even if we’re inclined to be suspicious, and even if we choose another villain in its place, our diets may end up more or less the same. Consider what is now among the most popular alternatives to Yudkin’s theory, espoused by Michael Pollan—the idea that processed foods, as a category, are more to blame than any one ingredient, and that we should stay away from them. As Taubes points out, these same products virtually all contain sugar, so it wouldn’t make a difference whether we’re avoiding one thing or the other. Either way, we’d get less sugar overall.

V češtině na stejné téma vyšla kniha Roberta H. Lustiga Cukr – náš zabiják, kterou vydavatel uvádí slovy:

Tato kniha je opravdu mimořádná. Proniká do nitra vzniku obezity a civilizačních nemocí, popisuje metabolické procesy v organismu, s odkazem na složení stravy civilizovaného světa v posledních 30 letech. Vyzdvihuje zejména nebezpečnost cukru v potravinách, jeho toxicitu, a ničivé účinky moderního potravinářského průmyslu. Ten záměrným složením stravy působí na metabolické a hormonální procesy v nás, reguluje naše pocity hladu a sytosti a nutí nás k další a další konzumaci, resp. nákupu, svých výrobků.

Kolik jedí Češi cukru? Jaká je vaše denní spotřeba cukru? To se můžete dozvědět ve speciálu Aktuálně.cz Češi příliš sladí.

Někteří označují cukr za starověký kokain, jak uvádí Týden.cz.

Podle profesora z Harvardovy univerzity Lewise Cantleyho cukr může hrát roli při spouštění některých druhů rakoviny. Konzumace cukru způsobuje náhlý nárůst tvorby hormonu inzulinu, který může sloužit jako katalyzátor těchto onemocnění. „Téměř třetina některých běžných nádorových onemocnění – včetně rakoviny prsu či konečníku – má na povrchu cosi, čemu říkáme inzulinové receptory. Inzulin se na tyto receptory váže a signalizuje, že nádor může začít spotřebovávat glukózu,“ uvedl s tím, že to přispívá k růstu nádoru.

Upozornění redakce: 
Zatímco vědecké publikace hovoří o tom, že ke zlepšení cukrovky vede omezení spotřeby cukrů, český prezident oznámil, že mu „odešla cukrovka, patrně proto, že v poslední době jí velmi sladká jídla“. Je na ctěném čtenáři, které strategii pro léčbu cukrovky dá přednost (byť prezidentův ošetřující lékař nakonec uváděl výrok na pravou míru).
Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn
Recommended articles