Žijeme si skoro jako v Americe – od výplaty k výplatě

By , in Česko Společnost Zahraničí on . Tagged width:

Říká se, že sociální podmínky v Česku jsou ještě relativně slušné – málo rozevřené sociální nůžky, nízký počet lidí v chudobě. Jenže hlubší pohled pod pokličku ukazuje složitější obrázek. A dokonce ani ze srovnání se Spojenými státy, které patří naopak k zemím s relativně vyšší sociální nerovností, nevycházíme úplně nejlépe.

Server Zerohedge.com zveřejnil čerstvá čísla o tom, že 97 milionů pracujících Američanů žije od výplatě k výplatě – z počtu osob pracujících na plný úvazek jde o 78 % (celková populace Spojených států přesahuje 320 milionů obyvatel, převedeno na tento pohled jde o nějakých 30 % obyvatel). Úspory nižší než 1000 dolarů má na svém kontě téměř 70 % Američanů.

Co ukazují česká čísla? 40 % českých obyvatel nemá žádné úspory. Pro srovnání – v USA nemá na účtu ani cent 34 % osob, evropský průměr je 38 %, v Německu jde o 35 %, v Nizozemí jen 20 %.

Pod hranicí příjmové chudoby přitom bylo skoro 10 % českých obyvatel, jak cituje data českého statistického úřadu iDNES.cz.

Loni skoro třetina osob žila v domácnosti, která nezvládla náhlý výdaj a 29 procent nemohlo jet na týdenní dovolenou. Přesto se za posledních pět let situace výrazně zlepšila. V roce 2012 neočekávané výdaje nedokázalo zvládnout 42 procent a týdenní dovolená byla nedosažitelná pro téměř 44 procent.

Česko patří k zemím s nejnižší mírou chudoby a sociálního vyloučení. V EU hrozí průměrně téměř 24 procentům obyvatel. V ČR je nejhorší situace v Moravskoslezském kraji a na severozápadě země, kde chudoba a vyloučení ohrožují víc než pětinu lidí. Nejlepší je naopak stav ve středních Čechách a v Praze, kde je v ohrožení desetina lidí.

Z málo rozevřených nůžek v Česku se proto nelze jednoduše radovat, protože jsou důsledkem především toho, že většina má málo a horní vrstva se jí nevzdaluje tak rychle jako například právě ve Spojených státech, kde se po finanční a hypoteční krizi roku 2008 nůžky spíše rozevřely, než aby se rozdíly setřely. Jak jsem psal v textu Ovce Wall Streetu pro magazín Reportér:

Prakticky jakékoliv statistiky posledních třiceti let ukazují, že po solidární epoše poválečného období dochází k významnému rozevírání nůžek mezi nejbohatšími a zbytkem společnosti. A že jakkoliv se dařilo zlepšovat parametry života těch nejchudších, parametry života nejbohatších se dařilo zlepšovat násobně líp. Tento trend začínající někde v liberalistickém období Thatcherové a Raegana se prohloubil nejen pádem železné opony, ale především globalizací a novými technologiemi. Pokračuje paradoxně i po ekonomické krizi z roku 2008, kdy velcí, bohatí a mocní, kteří nesli největší odpovědnost za uvolnění pravidel vedoucích ke krizi, zachraňovali před jejími důsledky na prvním místě sami sebe.

Dnes jsme na tom podle OECD nejhůř za posledních 30 let. Během tohoto období se poměr příjmů 10 % nejbohatších vůči 10 % nejchudších zvýšil ze 7 násobku na 9,5 násobek. A když časovou osu prodloužíme, srovnání bude ještě výmluvnější. Ve Spojených státech v roce 1928 nejbohatší 1 % obyvatel získávalo 23,9 % všech příjmů, zatímco na spodních 90 % připadlo 50,7 %. Druhá světová válka rozdíly ztlumila. V roce 1944 nejbohatší 1 % drželo jen 11, 3 % příjmů, zatímco na 90 % dole zůstalo 67,5 %. Ale od konce 70. let začal dosavadní trend, který vedl k tomu, že dnes 1 % obyvatel drží 22,5 % příjmů, zatímco spodních 90 % je na tom poměrově ještě hůř než ve 20. letech, protože na něj zbývá jen 49,5 %.

Prohlubování sociální nerovnosti v USA dokazují například i tato aktuální čísla zveřejněná CNN z konce roku 2016.

Around 2009 and 2010, inequality narrowed slightly because the rich had lost a lot of wealth. But since then, inequality has grown and is on track to widen further. The wealthy have recovered far faster as the stock market has surged over 230% since bottoming out in March 2009 and property values have shot back up to pre-recession levels. In the meantime, wages for the bottom aren’t moving. (…) „Income has boomed at the top: in 1980, top 1% adults earned on average 27 times more than bottom 50% adults, while they earn 81 times more today,“ write Piketty, Saez and Zucman.

Otázka levné práce a prekarizované chudoby začíná vzbuzovat pozornost i v Česku. Kromě systematického poukazování ze strany odborů a jejich kampaně „Konec levné práce“ přitáhla k tématu velký zájem a emoce novinářka Saša Uhlová ve svém reportážním seriálu Hrdinové kapitalistické práce, jehož výstupy i ohlasy sledujeme ve velkém rozcestníku.

Svůj text o ovcích Wall Streetu z března 2015 jsem končil následujícími slovy, na kterých myslím není důvod cokoliv měnit. Celý text je spolu s ostatními články a eseji k dispozici i v knize Přelud svobody, která je ke koupi v e-shopu.

Dnes se zdá, že před západními společnostmi stojí podobná výzva jako po roce 1945. Množí se protesty lidí bez naděje na pracovní uplatnění, na společenskou perspektivu nebo spokojený život, v některých zemích je každý druhý nebo třetí z mladé generace dlouhodobě nezaměstnaný, dochází ke ztrátě důvěryhodnosti elit tváří v tvář „99 procentům“, oslabuje se pocit spravedlnosti a férovosti životní soutěže a víra v možnost jedince ovlivnit společenské směřování nebo alespoň zajistit si vlastní životní úspěch, posilují se extrémní a radikální postoje, a ještě k tomu všemu roste geopolitické napětí, při němž jsou aktuální frustrace Západu efektivně využívány.

Právě v takovou chvíli mohou být západní elity znovu donuceny, aby i ve svém zájmu kvůli srovnávání s autoritářskými režimy a extrémistickými hnutími dokázaly přijít s hodnotově a sociálně přitažlivější a perspektivnější alternativou, v níž se „přirozené“ příkopy mezi chudými a bohatými, masou a mocnými, mezi vlky a ovcemi Wall Streetu budou zmenšovat pragmatickým pochopením toho, že ze sociální soudržnosti, ve které bude moci většina hledat naději a smysl, nakonec všichni vytěží předvídatelnější a spokojenější budoucnost bez extremit schopných zdevastovat celý ekosystém. Aby si skuteční vlci z Wall Street se svými klienty nevytírali pozadí tak, jako to předváděl ten filmový, když jim po telefonu prodával bezcenné akcie.

Tohle není žádná marxistická výzva. To je pragmatické poučení z krizového vývoje, které se hodí ve jménu svobody, pravdy a lásky aplikovat včas a dobrovolně, než tak učiní nějaký mladší, který se nezakecá. Pokud společnosti založené na demokracii a liberalismu neposkytnou většině svých občanů víru v sebe sama, bude mnohem snazší dospět k tomu, že se místo tlačítka PLAY na výherním automatu začnou mačkat spouště.

Čtěte dále:

Hrdinové kapitalistické práce – rozcestník

Novinářka Saša Uhlová během prvního pololetí letošního roku vystřídala několik špatně placených zaměstnání. Svou zkušenost zprostředkovává v postupně vydávaných reportážích, v plánu je i kniha s většími podrobnostmi. Stalo se tak v rámci speciálního projektu magazínu A2larm.cz, který na něj získal grant od Fondu na podporu nezávislé žurnalistiky. Kromě reportážních výstupů Saši Uhlové je celý projekt propojen s dokumentárním filmem Hranice práce Apoleny Rychlíkové, která ho připravuje jako součást jiného projektu České televize Český žurnál.

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn